Na Kovářskou spadl bombardér, po zpracování železa tu zůstaly zajímavé zříceniny

V životě na česko-saské hranici byste v historii nenašli mnoho klidných období. Nemuselo jít jen o vzájemné hašteření Čechů s Němci, Krušnohoří se nevyhnuly ani konflikty větších rozměrů. Na jeden z nich upomíná skromný obelisk poblíž jednoho ze dvou kovářských nádraží. V roce 1641 zde byl vlákán do léčky oddíl švédských husarů, který v bažinách nalezl smrt. Místo má dosud pochmurné jméno Palouk mrtvých.

„Berme tento zvláštní a ověřený tragický případ hromadné smrti většího počtu osob jako událost, na kterou by se nemělo zapomínat, a proto by se místo mělo ctít. O svém nálezu jsem informoval švédské velvyslanectví, které mi s údivem sdělilo, že mu není o Palouku mrtvých nic známo,“ říkal karlovarský senzibil Vlastimil Baumgatl.

Ještě hůře bylo za druhé světové války. Dne 11. 9. 1944 podnikly svazy amerických létajících pevností (B-17ek) mohutný nálet na cíle v Podkrušnoří, zejména na chemické závody, vyrábějící syntetický benzín.

Oblohu křižovaly nejen těžké bombardéry, ale i jejich stíhací doprovod a proti nim německé messerschmitty. 

Nový Herštejn hlídá Kdyňsko. Je ale taky domovem přízraků zazděných panen

Jedno z epicenter bojů bylo právě nad Kovářskou. Jeden z bombardérů se zřítil na místní školu. Památce těchto událostí je věnováno pozoruhodné muzeum.

V Kovářské ale spatříme i pozůstatky činnosti hutnické. V parčíku u potoka strmí dosud vysoké, dobře viditelné zbytky objektu, kde se skladovalo uhlí pro zdejší železárnu. A západně od obce, kousek za oním zmíněným nádražím, nalezneme nedávnou opravenou vápenku z doby okolo roku 1850.  „Areál se skládá ze tří chráněných objektů: torza dvou pecí na pálení vápence propojených krčkem, dále torzem nájezdní rampy a přilehlým lomem, který byl zdrojem dolomitických vápenců pro výrobu,“ dočteme se v katalogovém listu Národního památkového ústavu. Na své si tu tedy přijdou jak ctitelé dávné i nedávné vojenské historie, přírodních krás i montánních památek…