Rodinná dílna v kamenném domě v malé vesničce Škrip na ostrově Brač vyrábí již řadu generací olivový olej. Její historická provozovna dnes slouží jako muzeum výroby oleje, do kterého každoročně zavítá i mnoho Čechů. Nyní se opět s přicházející sezonou otvírá turistům a na rok 2020 by tu raději zapomněli. „Věříme, že to letos bude mnohem lepší, před rokem jsme tu touhle dobou ještě neměli nikoho,“ popisuje šéf muzea Krunoslav Cukrov, jenž návštěvníkům o tradiční výrobě oleje zasvěceně vypráví.

Turisté v Chorvatsku
Dobrá zpráva. Do Chorvatska můžou Češi už po první vakcíně

Lidé si ve vesnickém muzeu pro zpestření výkladu mohou na vlastní kůži vyzkoušet, jak namáhavé je otáčení více než stokilovým kamenným lisem. Hlavně ale na konec návštěvy ochutnávají olivy a pokrmy z nich, třeba pomazánky či džemy. Obvykle neodolají a některé lahůdky si ještě koupí a odvezou domů. Rodina tak od nich mívá zhruba půlku svého ročního příjmu, loni ale kvůli koronaviru klesl počet jejich návštěvníků téměř o padesát procent.

Podobná řeč a přátelství

Zrovna čeští turisté přitom loni po opožděném startu sezony kvůli koronaviru patřili mezi nejčastější návštěvníky pobřežní země závislé na cestovním ruchu, dorazilo jich zhruba půl milionu. Chorvati proto věří, že se k nim vrátí také letos a ve větší míře. „Čechy máme rádi, protože mluví podobnou řečí a bývají to přátelští a dobří zákazníci,“ říká zpod pečlivě nasazené roušky Cukrov. Personál restaurací a provozoven určených turistům totiž nosí roušky prakticky neustále, patří také vzhledem k důležitosti oboru pro chorvatskou společnost mezi přednostně očkované kategorie.

Venku se roušky nosit nemusí, uvnitř místností včetně restaurací ovšem ano. Také při snídani v hotelu si lidé musí nechat nabrat jídlo ze švédského stolu od číšníků, ti jim rovněž rozlévají víno z džbánků. Samoobslužné nabírání – stejně jako v Česku – je v chorvatských restauracích zakázáno. Při konzumaci si samozřejmě lidé roušky smějí sundat. Ostatně nenosí je ani muzikanti, kteří ve Splitu hostům hrají na kytaru nebo saxofon. To zde na rozdíl od Česka zakázáno není.

Celá souprava RegioJetu  k Jaderskému moři dojela na nádraží Ogulin. Odsud jedna její část zamíří do Rijeky, další vagóny pojedou do Splitu.
Do Chorvatska s testem a hraniční kontrolou. Vlaky pro turisty poprvé vyjely

Důsledné dodržování hygienických pravidel ze strany chorvatských podnikatelů potvrzují i čeští odborníci. „Jsou si vědomi, že kdyby všechno nebylo v pořádku, tak jim hrozí mnohem častější kontroly než třeba u nás,“ vysvětluje mluvčí cestovní kanceláře Čedok Eva Němečková.

Už nejsme paštikáři

Místní hoteliéři a majitelé restaurací také chtějí nalákat turisty na nízké ceny. Ze všech stran proto zaznívají jejich sliby, že ubytování a jídlo v restauracích nezdraží, aby tím klienty neodradili. Jedno pivo v restauraci tak přijde obvykle na 26 kun (necelých 90 korun), hlavní jídlo potom na 62 kun (asi 210 korun).

Dobrou zprávou pro chorvatské podnikatele je, že již před začátkem sezony zní čeština prakticky všude, kam se člověk podívá. Neuteče jí ani na parkovišti u maríny ve Splitu, odkud na moře vyplouvají jachty. A při sestupu z nejvyššího kopce na místních ostrovech, Vidovy gory na ostrově Brač, jej míjejí supící cyklisté, kteří si vyměňují své stesky na vysoké ceny pražských bytů.

Domek na stromě skrývá pohodlí. Vyzkoušet si pobyt ve výšce můžete v areálu Stromhouse ve Vlkančicích.
Stanování s vířivkou, chatky s venkovním kinem. Češi chtějí prázdniny v luxusu

Na dovolenou u Jadranu i jim ovšem peníze zatím stačí. A už ani pro místní lidi nejsou Češi žádnými opovrhovanými „paštikáři“ jako kdysi. „Oproti osmdesátým letům zbohatli, což je dobré i pro nás,“ konstatuje šéf turistické centrály ve Splitu Joško Stella.

Raději Čechy

Dobrou pověst českých rekreantů potvrzují i průvodci. „Jsou oproti lidem ze Západu přívětivější a dokážou ocenit nenucené, přirozené jednání,“ chválí turistická průvodkyně Renata Rakusić. „Místní je proto mají rádi. Byla jsem osobně svědkem, že radši hostili Čechy za méně peněz, než aby si vzali víc od Němců,“ dodává Rakusić.

Podle průvodkyně se již loni při začátku opožděné sezony také místní lidé ze strachu více uzavřeli do sebe, vůči turistům byli ostražití, ale brzy roztáli. „Stejně jako tehdy se asi zpočátku budou bát blízkého kontaktu, ale po nejistém začátku se vše vrátí do starých kolejí,“ předpovídá žena.