Na Senátu můžeme ušetřit

ANO Máme dvě stě poslanců a jedenaosmdesát senátorů. To je ve srovnání s většinou zemí vzhledem k počtu obyvatel mnoho. Funkci Senátu by mohl snadno přebrat prezident případně skromná rada krajů. Ušetřilo by se nejen na senátorských platech a platech jejich asistentů. Zanikl by celý rozvětvený úřad, který polyká stamiliony ze státního rozpočtu.

NE Několik set milionů senátního rozpočtu je ve státních výdajích kapka v moři. Senát se voličům vyplatí. Kdyby ho nahrazoval přímo zvolený prezident, získal by příliš velkou moc. I sněmovna, která má tendence osobovat si více pravomocí, než jí přísluší, potřebuje nad sebou kontrolu. Senátoři navíc na rozdíl od poslanců pracují pilně a chovají se kulturně.

Nemá skoro žádné pravomoci

ANO Senátoři dostali právo „opravovat“, případně zamítat návrhy zákonů, které schválí sněmovna. Své veto či připomínky ovšem musí poslat zpátky poslancům. Ti mohou vždy senátní verzi přehlasovat, pokud dají dohromady sto jedna hlasů. Stačí tedy, aby se vládní koalice sešla v dostatečném počtu a vždy může druhou komoru přehlasovat. Ostatní pravomoci nestojí za řeč.

NE Senát je důležitou pojistkou demokracie zejména při schvalování nejdůležitějších, tedy ústavních zákonů. Ty musí schválit tři pětiny senátorů, stejně jako poslanců. Kdyby chtěla vláda svévolně měnit ústavu (například oklešťovat občanské svobody nebo si přizpůsobit volební systém) může to Senát snadno zablokovat. Zatím to nebylo třeba, ale je důležité takovou brzdu mít.

Lidé ho nemají rádi

ANO Lidé vcelku právem nechápou k čemu je Senát dobrý. Nesledují dění v něm a nezajímají se o senátory. To se projevuje velmi nízkou účastí ve volbách, která zejména ve druhém kole klesá až k jednotkám procent. Politik, který je zvolen v obvodu několika tisíci hlasy, nemůže reprezentovat společnost. Senát je sice součástí ústavy a je legální, není však legitimní.

NE Popularita státní instituce nijak nevypovídá o její důležitosti. Voliči by se měli více zajímat o politiku a o náš ústavní systém. Volby nejsou povinné. Každý se může rozhodnout, zda využije svého volebního práva. Lidé, kteří nejdou volit, dávají těm aktivnějším možnost rozhodnout. Není tedy důležité, kolik hlasů kdo získá. Každý, kdo je zvolen, je zvolen oprávněně.

Je to trafika pro nepotřebné

ANO Naše politické strany trpí velkou personální nouzí. S nadsázkou řečeno: vše, co umí číst a psát kandiduje do sněmovny. Do Senátu odcházejí často za odměnu vysloužilí borci, jako dnes Miroslava Němcová. Jindy v honu za penězi nasazují strany známé starosty či lékaře. Ti jsou zvoleni, ale k politice se nehodí. Podobně jako sólisté typu Jiřího Drahoše či Marka Hilšera.

NE Na rozdíl od poslanců musí senátoři podstoupit osobní souboj se svými soky. Nemohou se skrýt za žádného lídra. V každém obvodě kandiduje vždy několik výrazných osobností. Vítězství v takovém klání zaručuje kvalitu zvoleného senátora. Někteří senátoři, jako Petr Pithart, Jaroslav Kubera či dnes Tomáš Vystrčil, patřili a patří k nejviditelnějším politikům.