První karavan vznikl před téměř 140 lety. Najezdil tisíce kilometrů

Prapůvod dnešních obytných vozů najdeme už ve středověku, kdy obchodníci cestovali tisíce kilometrů do vzdálených zemí. Už tehdy si upravovali své vozy tak, aby v nich dokázali přečkat dlouhé měsíce. Šlo však o nutnost, nikoli o způsob trávení volného času. Kočování čistě pro radost a objevování nových míst se začalo objevovat až v 19. století. 

Auta bez blinkrů, stěračů i topení. Jak by se jezdilo bez nápadů praktických žen

Za „otce zakladatele“ karavaningu je považován doktor William Gordon Stables, který si nechal postavit pojízdný příbytek s názvem The Wanderer neboli Tulák. Psal se rok 1884, šlo tedy o dobu, kdy podobný typ cestování provozovali pouze cikáni a lidé od cirkusu. Stables byl však tělem i duší cestovatel - už za svých studentských let podnikl dvě cesty do Arktidy - a dům na kolech pro něj představoval zajímavou šanci, jak získat na cestách dokonalou svobodu a nezávislost. 

Suchozemská jachta

Podobu obytného vozu si Stables navrhl sám po vzoru cikánských maringotek, významnou inspirací mu byly také lodní kajuty. Jako penzionovaný chirurg námořnictva věděl, jak efektivně využít malé prostory, aby poskytly svým obyvatelům základní komfort. Sám také nazýval svého Tuláka suchozemskou jachtou, své cesty plavbami a pro popis vozu užíval výrazů jako příď a záď. Lodní názvosloví, odkazující na specifickou podobu zařízení na malém prostoru, používali výrobci karavanů ještě na začátku 20. století.  

Škodu 450 začali dělat před 65 lety. Měla řadu chyb a brzy se změnila ve Felicii

Návrh byl jednoduchý a počítal s tím, že všechny věci musí být během cesty zavřené ve skříňkách, aby se nepohybovaly po prostoru a nerozbily. Objevuje se zde první multifunkční zařízení - například lůžko sloužilo během dne jako pohovka - a také přenosná výbava jako malý sporák s troubou. 

Realizaci Stablesova návrhu dostala na starost britská společnost Bristol Wagon Works Company, specializovaná na luxusní vlakové vagóny. Obytnému vozu vtiskla téměř přepychový charakter pomocí mahagonového dřeva, zlatého zdobení a bohatých dekorací.

Jízda s doprovodným vozidlem

Tulák měřil 5,5 metru na délku, 2 metry na šířku a něco přes 3 metry na výšku, vážil kolem dvou tun. Po dřevěných schodech se vstupovalo do malé komory s umyvadlovým stolkem a sporákem, za posuvnými dveřmi se nacházel salonek s pohovkou a sklápěcím stolkem. 

Zajímavostí je, že při jízdě využíval služeb komorníka, kterého vysílal na tříkolce napřed kvůli varování ostatních účastníků provozu. Silnice tehdy nebyly příliš frekventované, ale vyhnout se tak rozměrnému vozidlu, jako byl Tulák, už vyžadovalo jistou přípravu a opatrnost. Kromě komorníka doprovázel doktora na cestách ještě kočí, pes Hurikán Bob a papoušek kakadu.

Kaktus byl začátek, Vatikán záhadou. Historie motocyklů ČZ začala před 90 lety

Po sérii kratších testů uskutečnil Stables první delší cestu z Twyfordu v Berkshire, kde přebýval, do skotského Inverness. Trasa dlouhá přes dva tisíce kilometrů dopadla úspěšně a v následujících letech Stables procestoval křížem krážem celou Velkou Británii.

První klub nomádů

Vznikem prvního obytného vozu však Stablesův přínos karavaningu nekončí. Nadšený cestovatel se novému způsobu trávení dovolené postaral také o náležitou popularizaci v knihách, které sám napsal. Ta nejznámější nese název Plavba Tuláka, suchozemské jachty, vzniklo jich však mnohem víc.

Stablesovým cestám se věnovaly i novinové články, které si našly mnoho nadšených čtenářů nejen v Anglii, ale třeba i v Austráli a na Novém Zélandu. Doktor sám vyzdvihoval zdravotní benefity kočovného života, pobytu na čerstvém vzduchu a kontaktu s přírodou. Právě podlomené zdraví bylo totiž příčinou jeho brzkého odchodu od námořnictva.

Obytňákem třikrát jinak: Klasicky, dobrodružně i luxusně

Kočovný doktor se do karavaningu hluboce zamiloval, trápila ho jen skutečnost, že svou vášeň nemá s kým sdílet. Už v roce 1891 se v jednom ze svých textů zmínil, že by rád založil něco jako klub kočovných gentlemanů. Nápad se však ukázal jako předčasný - tou dobou ve Velké Británii nejspíš mnoho karavanistů nebylo. První sdružení tohoto typu vzniklo až roku 1907 - The Caravan Club, jehož byl Stables viceprezidentem, stále existuje. 

Tulák patřil až do roku 1961 Stablesovým potomkům, dnes je v majetku sdružení The Caravan Club. Působivě zrenovovaný vůz si můžete prohlédnout v bristolském průmyslovém muzeu. 

^{Zdroje: The Caravan Club, National Motor Museum, Rvhistory.com}