Od roku 2014 do roku 2021 mladoboleslavská značka Škoda nabízela zákazníkům třetí generaci svého modelu Fabia. Ten se opět nabízel ve dvou karosářských provedeních - hatchback a kombi.

Podle prodejců ojetin je tento model stále velmi žádaný a zákazníci mají pro jeho pořízení řadu pádných důvodů. Například náhradní díly jsou poměrně dostupné a je jich dost, přitom auto je to navíc dost spolehlivé.

Oceňuje se také solidní spotřeba a celkem solidní výbava. Rozhodl jsem se osobně prověřit, jaké výhody a nevýhody skýtá pět let starý exemplář, který nyní nabízí Havex Auto za 298 000 Kč.

Důkladně si ho můžete prohlédnout v komentované fotogalerii.

Za tu dobu stihl řidiči (nebo řidiči) strávit za volantem 44 tisíc kilometrů. Hned při první obhlídce interiéru mi bylo jasné, že buď se uživatelé k tomuto konkrétnímu exempláři chovali mimořádně ohleduplně nebo Škoda Fabii vybavila odolným interiérem

Prostě žádné ošoupané bočnice textilních sedaček, žádné rozpárané švy, vyčnívající nitě nebo ošoupaná kůže na volantu, hlavici řadicí páky či na klasickém madle pákové parkovací brzdy.

Dokonce ani plastové díly na palubní desce nebo na dveřích neměly známky poškrábání, nic nevrzalo a všechny spínače spínaly tak, jak řidič očekává.

Místo pro dva až tři

Všechny části sedaček navíc držely přesně ten tvar, jaký jim udělil výrobní závod, dobře obepnuly mé 186 centimetrů vysoké tělo a dokonce i jejich design vypadal poměrně přitažlivě.

Jen mě po letech překvapilo, jak je vlastně interiér této generace (v porovnání s aktuálně prodávanou) úzký. Středovou konzoli museli proto konstruktéři vytvořit hodně malou a naposilovaní jedinci budou mít po obsazení obou předních sedaček svá ramena dost blízko u sebe.

Také vzadu to rozhodně nebude pro tři. S místem pro kolena a hlavu to není rozhodně nikterak tragické, ale lidé převyšující hranici 180 centimetrů už se budou temeny dotýkat stropu a koleny předních opěradel.

O to příjemnější byl pohled do kufru. Jednak vůbec není malý, jednak jsou podběhy obložené plasty s poličkami a úchyty pro povinnou výbavu a další věci, a jednak se pod podlážku dá uložit dokonce plnohodnotné rezervní kolo. Spouštění zvednutého víka usnadňuje gumové visící madlo.

Konkrétní zkoušený exemplář měl na tehdejší dobu prakticky maximální možnou výbavu. Nechyběly například vyhřívané přední sedačky, automatická klimatizace s klasickým způsobem ovládání, multimediální systém s možností využití aplikací Android Auto, Apple Car Play nebo Mirror Link přes kabel připojeného chytrého telefonu, přední loketní opěrka, tempomat, startovací tlačítko, patnáctipalcová kola z lehké slitiny a mlhovky. Parkování usnadňuje zabudovaná parkovací kamera. Pro nastavení správné řidičské pozice za volantem jsou podle mé zkušenosti důležité i výškově nastavitelné pásy. A ty také tato Fabie má.

Pod kapotou se nacházela nejvýkonnější vyráběná verze motoru 1,0 TSI. Tedy jde o zážehový přeplňovaný tříválec, který nabízí velmi solidní porci výkonu - 108 koňských sil. Je spojený se šestistupňovou manuální převodovkou.

Spotřeba nadchne

Obvykle je ve vozech Škoda manuální řazení naprosto bezproblémové. V tomto případě však při některých změnách převodových stupňů páka ve svých drahách lehce zadrhla.

Motor má také poněkud drnčivý chraplavý zvukový projev. Jedincům, kteří mají schopnost cítit auto skrze své pozadí, také zejména po nastartování studeného agregátu budou vadit od něho pocházející vibrace. V takovém případě lze sáhnout po verzi se čtyřválcovou přeplňovanou dvanáctistovkou. Těch je ale v nabídce méně a navíc se za ně platí více.

Jízdní vlastnosti auta, které mělo obuté patnáctipalcové zimní pneumatiky tuzemského výrobce, jsou podle mého soudu plně vyhovující pro velmi široké spektrum řidičům, kteří se navíc pohybují po nejrůznějších typech komunikací.

Podvozek je schopen absorbovat bez drncání a nepatřičného hluku i poměrně hluboké propadliny nebo naopak výstupky na vozovce, mírná nedotáčivost je velmi čitelná a náklony v rychleji projetých zatáčkách nevyvolávají ani u spolucestujících obavy.

Kotoučové brzdy namontované na všech čtyřech kolech brzdily rovnoměrně a s dostatečným účinkem. Problém jsem nenašel ani na řízení.

A úplně nejlepší ze všeho byla spotřeba dosažená na jednotlivých částech testovací trasy i ta konečná při vracení zapůjčeného vozu.

Například na silnici druhé třídy, která vede na Berounsku souběžně s dálnicí D5 a prochází několika obcemi, jsem na palubním počítači zaznamenal průměr 3,5 litru. Na dálnici, po které jsem se pak vracel zpět, vystoupal průměr na 6,2 litru, ve městě jsem zaznamenal 5,5 a totéž pak činila kombinovaná hodnota.