Mám jednu dobrou a jednu špatnou zprávu – okřídlená to věta. Ale vsadím se, že by vás ve snu nenapadlo, co tou dobrou a špatnou zprávou mohu myslet.

Ta dobrá zpráva je, že ekonomika se už nastartovala. Ta špatná je, že stát ji poškodil natolik, že se nenastartovala a nenastartuje, jak by mohla.

Pár čísel, ať víme, o čem mluvíme: Podle čerstvých statistických dat průmyslová produkce v červenci reálně meziročně vzrostla o 7 procent. To je o něco lepší výsledek, než se čekalo. Potud velmi dobré.

Hlasy Deníku.Zdroj: Deník

 A dobré to na první pohled vypadá i dál: Průmysl v červenci rostl ve většině odvětví. Pomáhá mu   hlad po některých základních produktech, jako je například ocel. Vlastně se dá říct, že se daří   hlavně základnímu průmyslu v podobě výroby surovin a materiálů, po kterých je poptávka v navazujících odvětvích. Růst se tedy koná ve výrobě kovových konstrukcí, elektrických zařízení, ve  výrobě základních kovů či slévárenství.

Jenomže… Pravý opak je to na druhém konci průmyslu – na tom, který tyto materiály dál spotřebovává.

Produkce automobilek třeba klesla o osm desetin procenta. A jde to dál – už se to nabaluje jako sněhová koule: Na výrobu v automobilkách je navázaná řada dalších odvětví. Automobilky nemohou zvyšovat výrobu, ať už je poptávka po autech, jaká chce, když dodávky komponentů přicházejí nárazově, nikoliv plynule. Třeba Škodu Auto trápí nedostatek čipů z Malajsie. Na parkovištích skladuje desetitisíce nedokončených aut. Čím to?

Markéta Šichtařová
je ekonomka

Důvod je velmi jednoduchý. Zavření hranic spolu s dalšími opatřeními z epidemiologických důvodů nejprve poškodilo základní odvětví, chybějící materiály a komponenty pak začaly ovlivňovat složitější a složitější navazující výroby. Až se problémy začaly rozjíždět jako domino. A jsou to problémy na straně nabídky – problémy má výroba, nikoliv odbyt.

Když si to shrneme: kdyby byl na trhu dostatek materiálů a komponentů (o jejichž nedostatek se postaraly státy zavřením hranic) a kdyby zároveň automobilky neměly starosti se sháněním zaměstnanců (o jejichž nedostatek se zase postaral stát programem Antivirus), produkce aut by rostla, odbyt by byl velký.

Zatímco „normální“ recese je dána hlavně problémy strany poptávky, tentokrát stát dokonale paralyzoval stranu nabídky, a tím recesi uměle vyrobil – za současného jásotu, jak ekonomiku zachraňuje. „Koronakrize“, jak se posledním problémům ekonomiky začalo přezdívat, tedy nemá nic společného s virem jako takovým, ale má společné všechno s vládními zásahy do ekonomiky. To jebizarní ve světle toho, že státy naopak deklarují, že svými opatřeními hospodářství zachraňují. A já tvrdím opak.

Podobný obrázek vidíme i na mnoha dalších statistikách. Tak třeba stavebnictví: Jeho produkce v červenci reálně meziročně vzrostla o půl procenta - to je ta lepší část. Jenomže tenhle dojem rozbíjí fakt, že stavební materiály skokově zdražily, prodlužují se dodací lhůty a firmám chybí zaměstnanci – a zase jsme tam, kde jsme byli.

Program antivirus poškodil trh práce, další opatření zase nesmyslně zdražila materiály. A tak bychom mohli pokračovat sektor po sektoru. Český trh práce zkrátka neprošel během koronakrize očistným procesem – normální krizi by odpovídala nezaměstnanost mnohem vyšší.

Tohle se s námi povleče ještě hodně dlouho. A nejen s námi – ale i s dalšími evropskými zeměmi. Asie nás dříve či později převálcuje. A prapříčiny leží právě zde.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.