Titulek jsem si vypůjčila z rozhovoru s Petrem Pavlem. On, stejně jako jeho protikandidát Andrej Babiš, dokola čelí otázkám, zda by v případě zvolení národ spojoval. Podobně jako ten tolikrát zmiňovaný trvalý mír, je to iluze. Což ovšem neznamená, že by se finalisté a obecně politici o jedno i druhé neměli snažit. To naopak musejí.
Klíč k rozluštění hádanky je v tom, jak k tomu kdo přistoupí. Pokud by se Pavel okatě opíral jen o městské voliče, vysokoškolsky vzdělanou populaci a umělce, kteří vždy stáli proti Miloši Zemanovi nebo Andreji Babišovi, byla by to mizerná cesta k zahlazování příkopů. Deníku ale řekl: „Nevnímám dělení společnosti podle stranických a geografických linií, na Čechy a Moravu, velká města a venkov, lidi s vyšším a nižším vzděláním. Tyto linie mi vždycky byly cizí. Připadá mi hodně podlé a zbabělé takto lidi dělit a rozeštvávat. Politik by měl sloužit lidem, pokud možno všem, nebo aspoň naprosté většině.“ A dodal, že pokud ho lidé zvolí, určitě nebude vystupovat z pozice, že „něčí názor je blbost a já ho poslouchat nebudu“.

Andrej Babiš mi řekl jinými slovy prakticky totéž, chce být prezidentem všech a za minulostí opozičního lídra by udělal tlustou čáru.
To by znělo nadějně, kdybychom neviděli a neslyšeli, jak se především Babiš v kampani profiluje. Vykresluje Pavla jako válečného štváče, varuje před totalitou, usedl-li by právě on jako vyslanec vládní pětikoalice na Pražském hradě, a spojuje to s ohrožením svobody slova. Zřejmě mu jeho tým řekl, že Babišovi příznivci na to budou slyšet. I na to, že by byl schopen dojednat mír s Putinem (a zároveň vyhnat všechny ruské vojáky z Ukrajiny, s čímž jako podmínkou mírových jednání souhlasí).
Pikantní na tom je, že Kreml možná víc nenávidí Babiše než Pavla. Zatímco expremiér a předseda hnutí ANO po odhalení Vrbětic rozprášil rezidenturu na ruské ambasádě v Praze, vydal hackera Nikulina do USA a po kauze Skripal vyhostil několik ruských diplomatů, Pavel se v roli šéfa Vojenského výboru NATO snažil i po anexi Krymu o dohodu a jednal i s tehdejším náčelníkem generálního štábu Gerasimovem. Jenže loni se po 24. únoru vše změnilo.

Pavel ví, že Ukrajině musí Západ pomáhat všemi způsoby včetně zásilek zbraní. Naopak Babiš se obrací i na voliče SPD a KSČM, což by nevadilo, kdyby hrál férově. A nezatahovala se do toho diplomacie. Když český velvyslanec v Izraeli Martin Stropnický (ANO) přijme zrovna nyní poslance SPD Jana Hrnčíře a proruského aktivistu Žarka Jovanoviče, s nímž si dělá fotečky, je to za hranou. S tou tlustou čárou to nebude až tak horké.