Kliknutím zvětšítePetr Dvořák, ředitel České televize, varuje. Hodnota příspěvku, který jí lidé posílají, klesá. Musíme propouštět a omezovat služby. Vážení diváci, uvidíte toho méně. Zrušíme retro kanál ČT 3, ubude sportu, šetřit se bude i jinde.Můžeme to číst jako spíše byznysový než veřejnoprávní vzkaz politikům: Zajistěte nám vyšší příjmy, nebo budou lidé naštvaní. Na druhou stranu je to korektní nátlak. Poplatek se nezvýšil už léta a v posledních měsících hrozivě padá. I Česká televize topí, opravuje nemovitosti, staví…
Do hospodaření není vidět
Akcionáři, tedy diváci, však do hospodaření své televize nevidí,a nevědí tedy, zda jí musí přidat v době, kdy mají sami málo. Proč do toho nevidí? Protože Rada české televize, která zastupuje veřejnost, má malé pravomoci ke kontrole hospodaření tohoto sedmimiliardového superpodniku. Omezuje ji zákon. Generální ředitel je tak de facto jediným pánem nad veškerými financemi. Nemá žádné představenstvo ani dozorčí radu. To je v evropských poměrech naprosto ojedinělé. Co když se mělo propouštět už dávno?
Je správné a civilizované, že politici ani radní nemají právo jakkoli zasahovat do programu a do zpravodajství veřejnoprávního média. Je ale naopak ulítlé, že občané nevědí, jak se zachází s jejich penězi. Britská BBC, kterou si ČT bere jako vzor, předvádí před lidmi striptýz. Koncesionáři vědí, jaké platy mají hvězdy. Petr Dvořák něco takového odmítá, prý by to vzbudilo závist. Jenže „akcionáři“ mají skutečně právo vědět, jak jsou placeni jejich zaměstnanci a proč.
Napjaté vztahy
Čeští televizní ředitelé vidí tradičně v dotazech na hospodaření fintu, jak by se jim politici mohli dostat na kobylku. Částečně právem. Vládní i opoziční poslanci totiž dělají vše pro to, aby nějak nezávislost veřejnoprávního média ohnuli. Volají, vyhrožují, slibují. Snaží se do Rady ČT prosadit nikoli odborníky, nýbrž své bílé koně. Někteří redaktoři se naopak cítí jako v obležené pevnosti. Oni jsou nositeli jediné pravdy a budou za ni bojovat jako džihádističtí vousáči. Kdo si myslí něco jiného, bude zbičován. Mezi politiky a televizí je nenormální, napjatý vztah. Vinu nesou obě strany.
Zapeklitá reklama
Podobně zvláštní situace je kolem reklamy. Zákonodárci omezili či zcela zakázali inzerci na programu ČT 1. Z pochopitelných důvodů. Přímo konkuruje komerčním televizím, které nedostávají od občanů finanční polštář. Veřejnoprávní vedení to však obešlo pomocí takzvaného product placementu či sponzorování pořadů, což je de facto reklama. Říká se, že pokud se chtějí menšinové sporty dostat na obrazovku, musí také zaplatit.
Televize vyrábí drahé hrané filmy a podporuje filmovou tvorbu. To se zdá být bohulibé. Otázkou ovšem je, proč to má dělat veřejnoprávní médium. Sponzoruje filmové projekty z peněz daňových poplatníků. Režiséři a producenti, kteří se s ČT spřátelili, pak mají konkurenční výhodu před kolegy: nemusejí shánět komerční sponzory. O tom, zda je pravda to, co tvrdí vedení televize, a sice, že dává peníze na náročné umělecké projekty, lze úspěšně polemizovat.
ČT by měla být otevřenější
Spor, zda vůbec potřebujeme veřejnoprávní média, je dnes lichý. Český rozhlas i televize ukazují, že přinejmenším rámcově plní představu o službě občanům. Rozhlas ovšem lépe. Proč? Jak řečeno: televizní hospodaření je zahaleno temnotou. V té bují domněnkyi pomluvy. Někteří politici chtějí televizním novinářům utáhnout uzdu. A někteří televizní redaktoři zas bojují za svou „pravdu“ jako Táliban za svá maková pole.
ČT si zaslouží, aby dostala přidáno. Předtím by se však měla lehce reformovat. Musí být otevřenější vůči těm, kdo ji platí. A měla by pravdu hledat, ne mít tu svou za jedinou.
44
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
