Předlistopadové angažmá Petra Pavla je chytlavým mediálním tématem. Byl frekventantem kurzu pro zpravodajské důstojníky a předsedou základní organizace KSČ. Chystal se na kariéru výsadkáře a průzkumníka, nebo rozvědčíka, který by operoval v týlu nepřítele, tedy členských států NATO? „Vojenská zpravodajská služba, jejímž jsem byl členem, zjišťovala informace o armádách cizích států, nikdy o vlastních občanech. My jsme tenkrát byli v nepřátelském postavení vůči demokratickým zemím a ony proti nám. Po revoluci ale neměly zásadní problém vzít nás mezi sebe jako partnery, tak proč bychom ho měly mít my?“ řekl k tomu Pavel v rozhovoru pro Deník s tím, že nikdy nepracoval jako špión. A co když si ho po převratu Američané vybrali, přetáhli ho na svou stranu a celou dobu chystali na prezidentskou roli? Není jejich spojkou bývalý velvyslanec ve Washingtonu a blízký Pavlův spolupracovník Petr Kolář? I tyto spekulace plní veřejný prostor.

Historik Petr Blažek se s plnou vervou pustil do odkrývání toho, co tehdy Pavel skutečně dělal a k čemu byl školen. Jde mu o fakta, ale možná taky o vnitřní přesvědčení, že člověk s podobnou minulostí nemůže být českým prezidentem. Blažek nechť zkoumá a píše. Pokud bude Facebook jeho kritické příspěvky mazat, je to skandální a možná hodno větší pozornosti než Pavlova učednická léta.

Generál ve výslužbě a kandidát na prezidenta Petr Pavel.
Petr Pavel: Největším soupeřem je pro mě populismus

Avšak lidé, kteří si v lednu budou vybírat hlavu státu, by si možná měli položit jinou otázku, než jaká budí dějepravcovu pozornost. Miloš Zeman byl coby odpůrce ruské okupace v roce 1968 vyhozen z práce, k režimu byl velmi kritický a v době, kdy se Pavel učil, jak zatopit státům z druhého tábora, napsal svůj slavný článek do Technického magazínu. A byl proto dobrým prezidentem?

Podle 73 procent účastníků ankety Deníku ne. Nemusíme zapomínat na Pavlovu kariéru v socialistické armádě, k níž ho přivedla především rodinná historie (jeho otec Josef byl profesionální voják), ale ptejme se, kam se zařadil po revoluci, jaké myšlence sloužil a zda by na Hradě byl důstojnějším prezidentem než Zeman. Tažme se i na to, zda tak činil z vypočítavosti a kariérismu nebo snad kvůli nějakému novému závazku. To všechno jsou relevantní dotazy. Mějme ale na paměti, že jen vzorná předrevoluční dráha nezaručuje kvalitní výkon nejvyššího úřadu.