Vláda Eduarda Hegera musela přijít nejen o důvěru parlamentu, ale postupně i o čtyři ministry, aby pohár trpělivosti prezidentky Zuzany Čaputové přetekl. V jejím trpělivém postupu vůči Hegerovi byla snaha nevytvářet ve složitých časech, kterými Slovensko prochází, nové nevyzkoušené politické situace. Tou prezidentská nebo chcete-li úřednická vláda, k jejímuž vzniku byla Čaputová dotlačena, pro Slovensko je. Protože je to poprvé ve víc než třicetileté historii samostatného státu, kdy k něčemu takovému dochází. 

Luboš Palata
Zelené šílenství? Ne, plán pro naše děti

Na rozdíl od českých prezidentů Václava Havla, Václava Klause a Miloše Zemana, z nichž každý je pod jednou úřednickou vládou podepsán, měla Čaputová opravdu snahu nechat legitimní vládu, byť v demisi, nechat dovládnout. Bez „zlobra“ slovenské vládní politiky posledních čtyř let, šéfa Obyčejných lidí Igora Matoviče, se to snad i mohlo podařit. Jenže minovými poli, která měla vláda před sebou, se jí projít nepodařilo. Byť historickou zásluhu v maximální pomoci Ukrajině už Hegerovi nikdo nevezme. 

Čaputová hraje svým kabinetem o hodně. O stabilitu a udržení jasně prozápadního směřování Slovenska přes šance své mateřské strany Progresivní Slovensko v předčasných volbách v září až o svoje prezidentské šance ve volbách hlavy státu na počátku příštího roku. Jmenování uznávaného ekonoma Ľudovíta Ódora premiérem její vlády je dobrý, ale vzhledem k Ódorově maďarské národnosti i odvážný krok. Lze jen doufat, že se v případě Čaputové naplní heslo, že odvážnému štěstí přeje.