FEJETON: Vlak blbství a beznaděje

Podstatnou část srpna jsem strávila v horách a znovu si potvrdila, že dlouhá chůze dokáže člověku rozšířit vědomí, kdy nemyslíte na nic a máte pocit, že jste součástí všeho. Do Prahy se mi vracet nechtělo, přeplněným vlakem už vůbec ne, tak jsem si alespoň koupila samostatnou místenku. Před odjezdem přišla SMS:

„Dobrý den, z provozních důvodů došlo ve spoji ke změně typu vozu. Vaše místo ve spoji je nadále garantováno.“

Tak hlavně že mi single místo zůstalo. Chci si co nejdéle uchovat jemnohmotnou energii z hor.

FEJETON: Osoba samostatně výdělečně čilá

Nastoupila jsem do vagonu, ale mé solitérské místo bylo zakomponováno do dvousedadlové verze, přičemž obě místa byla obsazená.

„Můžete si sednout, kam chcete, je tu prý vzadu o dvě řady víc, vzkazuje prej posádka,“ řekla žena sedící na mém místě. „Třeba sem,“ ukázala na prázdné sedadlo u stolku s tříčlennou rodinou.

Rodiče byli v područí malé dcerky, která zrovna bodala pastelkou do maminčina Caesar salátu.

Podrážděná maminka sykla: „To už je moc, že jo?“ a podívala se na mě.

„Nene, málo, že je to málo?“ vzhlédla ke mně holčička. Brunátný táta na mě jen vyslal zoufalý pohled.

FEJETON: Kremloidka

V duchu hesla „můžete si sednout, kam chcete“, jsem si přesedla o řadu dál. Na další stanici přistoupila paní a mávala mi před obličejem jízdenkou.

„Můžete si sednout, kam chcete, vzadu jsou dvě řady navíc,“ řekla jsem zvýšeným hlasem, aby to všichni slyšeli.

„Tak tam běžte vy.“

Šla jsem dozadu, jenže zadní řady navíc byly obsazené.

Zůstala jsem tedy stát. Po chvíli za mnou přišla rozzlobená žena:

„Paní, kvůli tomu vašemu ‚můžete si sednout, kam chcete‘ mám sukni politou vínem od opilce, který nemá žádnou místenku a sednul si vedle mě.“

Zdroj: Deník„Tak to řekněte posádce,“ namítla jsem.

„Vždyť vám to říkám.“

FEJETON: Služebník lidu

Za chvíli se u mě vytvořila fronta. Po šesti hodinách spílání jsem měla hlavu zavařenou myšlenkami a necítila jsem se součástí ničeho, rozhodně ne tohoto vagonu.

Po výstupu se mi znatelně ulevilo. Hned poté mi pípla zpráva v e-mailu.

„Moc děkujeme, že jste cestovali s naší žlutou flotilou. Už se těšíme, až vás zase příště svezeme. Posádka bude moc ráda, když ji pochválíte, a my je za to odměníme.“

Už se těším na odměnu.

 Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.