Ojedinělé remízy (nebo dokonce porážky) plnily zhýčkané duše příznivců železného velkoklubu pocitem rozhořčení, jehož spláchnutí si vyžadovalo notnou řádku piv. Pravidelná účast v pohárové Evropě platila za něco stejně automatického jako východ slunce.

Současná Sparta však ač se to skalním fanouškům příliš nezamlouvá dávno ztratila nimbus výjimečnosti. Už léta rozpačitě klopýtá za vývojem, utápí se ve vnitřních sporech a naivních manažerských rozhodnutích a zpovzdálí sleduje, jak to šlape v nenáviděném Edenu. Až v posledních měsících se cosi změnilo: pod trenérem Kotalem se na sparťanské kopačky začalo vracet sebevědomí.

Mužstvo znovu dokázalo urvat výhru i v zápasech, kdy herně nezářilo. Od soupeřů byl opět znát někdejší respekt, který se v minulých sezonách změnil spíš v posměch. Podaří-li se udržet hlavní opory, je nakročeno k lepším zítřkům. Ovšem pozor: pokud přijde další klopýtnutí v boji o Evropskou ligu, tak se na Letnou vrátí dobře známý přízrak neúspěchu.