S jakými vizemi chcete UTB, na české poměry poměrně mladou univerzitu, vést?

Univerzita je sice mladá, ale tradice školství ve Zlíně je dlouhá. Byla založena už ve třicátých letech minulého století panem Baťou a přetrvala v podstatě dodnes. Po válce ve Zlíně vznikly střední školy, v 60. letech pak bratislavská VUT, která později přešla pod Brno. UTB byla ustanovena v roce 2001. Nyní má zlínské vysokoškolské studium tedy už čtyřicetiletou historii. Myslím si, že můj předchůdce profesor Sáha s kolektivem univerzitu dobře nastartoval, a já bych chtěl v jeho díle pokračovat. Tím spíš, že většina vedení univerzity zůstává na svém místě.

Co se tedy s vaším příchodem změní?

Univerzita už je velká instituce, rozhodl jsem se proto k jedné organizační změně: namísto dvou prorektorů jich budeme mít pět – na pět fakult a deset tisíc studentů. Nově jsme zavedli funkce prorektora pro strategický rozvoj, pro sociální záležitosti studentů a zaměstnanců a pro vnější vztahy. Naším hlavním úkolem bude dbát na zvyšování efektivnosti vzdělávacího procesu, vědy a výzkumu i tvůrčích činností. Jsou snahy zintenzivnit ve Zlíně výuku zdravotnictví, takže možná vznikne nová fakulta zdravotnických studií. Jestli to ale bude během tohoto funkčního období, to nevím.

Která představa je vám bližší – vybudovat síť poboček v celé republice, popřípadě ve světě, nebo se zaměřit na atraktivní obory, které by lidé z celého světa jezdili studovat k nám?

Já si myslím, že možné je obojí. Je to asi čtrnáct dní, co padlo rozhodnutí, že ve Zlíně zřídíme něco jako světové centrum studia geopolymerů na bázi polymerních materiálů. Nic nám ale nebrání v tom, abychom rozvíjeli i detašovaná pracoviště, například v Kroměříži, Vsetíně nebo Uherském Hradišti, protože mezi vysokými školami u nás existuje obrovská konkurence. Nicméně domnívám se, že jakmile jsou detašovaná pracoviště od vlastních univerzit dále než padesát kilometrů, tak už to je špatně. Protože profesoři z univerzit mají přednášet alespoň sedmdesát procent všech přednášek, a nedokážu si představit, jak by se to dalo zvládat.

Zmínil jste konkurenci, jaká je tedy podle vás hlavní výhoda a nevýhoda zlínské univerzity?

Hlavní výhodou je její dynamický růst, který pochválil i prezident Václav Klaus. Největší nevýhodou je podobně jako na ostatních vysokých školách vysoká věková struktura profesorů a docentů.

Co pro univerzitu představují doktorandi a jak je chcete přesvědčit, aby jako mladá a kvalifikovaná síla neutíkali například do soukromého sektoru?

Doktorské programy by se měly zlepšit, protože právě doktorandi dělají pod vedením profesorů a docentů takovou tu pracnou manuální vědu. Záleží ale jenom na nich, zda si postgraduálním doktorandským studiem chtějí jenom zvýšit vzdělání, nebo zda mají k vědeckovýzkumné práci vztah a k univerzitě je to táhne. Studenti bývají často také ve věku, kdy zakládají rodinu a potřebují rychle vydělat peníze, doktorandské stipendium na to bohužel není dostatečně vysoké. Ale i to se dá řešit. Třeba tak, že doktorand přijme na katedře dejme tomu poloviční úvazek. Od příštího školního roku to zrovna tak budeme realizovat s jednou studentkou.

Jak vy sám vzpomínáte na svá vysokoškolská studia? Co byste chtěl mladým lidem vzkázat?

Já jsem ze Zlína. V roce 1961 jsem začal dojíždět na vysokou do Prahy. Spoj tehdy byl takový, že jsem si tady v šest hodin večer lehl ve vlaku do spacáku a jel do Prahy, kde jsem se v šest hodin ráno probudil. Cestování bylo i finančně náročné, takže jsem doma byl jenom asi třikrát do roka na ty největší svátky. Současní studenti si bohužel nejsou moc vědomi toho, co mají. Mladí lidé ze Zlína jdou často raději studovat daleko, než aby zůstali. Tomu nerozumím, protože to, co je naučí třeba v Praze, to je tady naučíme taky.