Kliknutím zvětšíteV ten den, krátce před 19. hodinou se skupinka školáků v Dolním Němčí chystala před večeří na jednu ze svých posledních sáňkovacích jízd. Najednou nad jejich hlavami zaburácely motory prolétající stíhačky a zároveň potemnělou oblohu osvítila záře, v níž bylo možné zahlédnout postavu snášející se na padáku k zemi. Byl to 41letý Jiří Ovísek, pilot letounu, který se pár vteřin poté zřítil, a jehož trosky dopadly nedaleko tamních domů.
"Od chvíle, kdy se u Dolního Němčí zřítila vojenská stíhačka MIG 21MF, ze které jsem se pouhou sekundu před jejím dopadem katapultoval, žiji s pocitem, jako bych se zde ten den znova narodil a zároveň s dobrým pocitem, že pád letounu nikomu neublížil," přiznává letos 81letý pilot z Lipníku nad Bečvou.
Z Přerova onoho 17. ledna 1979 odstartoval na cvičný let, který neskončil přistáním, ale katapultáží. Nakonec jej z velitelského stanoviště, které sledovalo jeho let na radiolokátoru, navedli zhruba do prostoru nad Uherským Hradištěm.
"Jakmile jsem se měl podle pokynů vracet k letišti v Přerově, pocítil jsem v řídící páce zvláštní náraz. Hned poté můj MIG přešel do strmého stoupání a nereagoval na mou snahu přivést letadlo do normálního letu," popisuje pilot své marné pokusy o korekci letové dráhy.
Ztráta rychlosti
Ve strmém stoupání došlo podle jeho slov ke ztrátě rychlosti, až letoun přešel do pádu s rotací, takzvané vývrtky.
"Jelikož se přes všechnu snahu pád letounu nedal zastavit, rozhodl jsem se, prakticky v poslední vteřině, pro katapultáž. Padák se mi totiž otevřel ve 150 metrech ve chvíli, kdy rychlost pádu letounu byla 150 metrů za vteřinu," přibližuje Jiří Ovísek své existenční rozhodnutí.
Největší obavy, jak přiznává, měl ale z toho, aby jeho MIG nedopadl na zástavbu.
"Po otevření padáku, když jsem uviděl, že trosky letounu hoří v poli kousek od obydlí, ze mne nejhorší obavy spadly a soustředil jsem se na dopad na padáku. Ten byl do zmrzlé oranice pořádně tvrdý. Utrpěl jsem při něm úraz páteře, ze kterého jsem se léčil asi půl roku. Přibíhající lidi jsem ještě stihl varovat, aby se nepřibližovali k troskám. Uvnitř se totiž nacházely náboje do kulometu, které by mohly vybuchovat, což se také, naštěstí bez následků, potvrdilo. Jiné výbušniny v letounu nebyly," popisuje pilot své dramatické chvilky.
Hned po havárii pelášily k místu dopadu trosek děti, které se právě sáňkovaly v ulicích Dolního Němčí. Byl mezi nimi také tehdy jedenáctiletý Josef Světinský.
"Mohli jsme být u hořících kusů letadla pět minut po záblesku. Ten prý způsobil dopad krytu kabiny po katapultu pilota na dráty vysokého napětí. Měli jsme to necelého půl kilometru daleko. Na místo nás dorazilo možná patnáct děcek. Z letadla zbyly jen kusy dohořívajících plechů, sem tam v ohni bouchl náboj. Kdo měl štěstí a něco malého na sněhu našel, vzal si to domů jako trofej. Až jsme se vrátili do školy, vyzýval nás ředitel v rozhlase ať případné ostré náboje vrátíme. Nevzpomínám si, že by je někdo nesl do ředitelny," usmívá se pamětník Josef Světinský.
Chyba pilota?
Jedním ze svědků havárie byl nedaleko bydlící Petr Janča, který Jiřího Ovíska doprovodil k nejbližšímu telefonu.
"Původně to bylo do JZD, ale potom jsem si uvědomil, že telefon má doma paní doktorka Slavíčková," říká Petr Janča a doplňuje, že po svém návratu domů padák se švagrem odtáhli i se sedačkou do jeho garáže, odkud si věci vyzvedli nad ránem vojáci.
"Od paní doktorky Slavíčkové jsem zavolal na posádku do Uherského Hradiště, aby do Dolního Němčí poslali někoho na hlídání místa dopadu. Pak jsem telefonoval do Přerova na letiště řídícímu letů. Oznámil jsem mu, co se stalo, jelikož do té doby měl pouze zprávu z velitelského stanoviště, že jsem jim zmizel z obrazovky. Požádal jsem jej také, ať pro mne pošle sanitku," pokračuje pilot v líčení sledu událostí.
"Odjezdem v sanitce z Místního národního výboru můj pobyt v Dolním Němčí skončil a od té doby jsem obcí pouze několikrát projížděl, při cestách na Slovensko," doplňuje Jiří Ovísek další střípek do své dolněmčanské anabáze.
A jaká byla vlastně příčina leteckého neštěstí? Tu mělo objasnit vyšetřování speciální armádní komise.
"Možná proto, že jsem byl s poraněním páteře nějakou dobu v nemocnici, se mnou vyšetřovatelé nic příliš nekonzultovali a za rozhodující důkazy vzali vyhodnocení záznamníku letu, kterému se říká černá skříňka. Ta v tomto případě mimo jiné obsahovala záznam o rychlosti, výšce letu, že došlo k strmému stoupání, ztrátě rychlosti a pádu. Určit ale nedokáže příčinu vzniku těchto skutečností. No a protože technická příčina by se v troskách těžko hledala a můj případ byl svého druhu první, komise rozhodla, že událost vznikla chybou pilota. Stejně byl vyhodnocen ještě jeden případ katapultáže v březnu 1980. Až po dalších dvou případech se stejnými příznaky, které se staly v dubnu 1981, se konečně našla skutečná technická příčina ztráty ovladatelnosti tohoto typu letadla," vysvětluje Jiří Ovísek po čtyřiceti letech důvod nekontrolovaného pádu MIGu u Dolního Němčí.
66
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
