Co do počtu druhů dutorohých a parohatých trofejí patří soukromé sbírky Šmídových k nejpočetnějším nejen v České republice, ale i v Evropě. Příslušníci Hubertova cechu – myslivci, ale i další návštěvníci Archeoskanzenu v Modré, kteří se do 29. října nechají zlákat prohlídkou tamního knížecího obydlí palácového typu, se mají nač těšit. V samostatné expozici tu mohou ze sbírky Šmídových zhlédnout šestatřicet trofejí a shozů parohaté zvěře a exemplářů dutorohých.

„Letos jich je jich tu méně než třeba v roce 2008, kdy jsme knížecí palác skanzenu zaplnili více než stovkou trofejí parohaté zvěře. Přesto tu návštěvníci a milovníci přírody uvidí třeba raritní trofej nerovného srnce čtrnácteráka, kterou jsem koupil v aukci, paroží nerovného dvacateráka jelena, uloveného v Rakousku v roce 1920, ale také trofej sambara indického, dovezeného k nám přes Anglii,“ vyjmenovává vystavené exempláře Jaroslav Šmíd.

Sběratel trofejí se pochlubil i dalšími unikáty ze své sbírky, které ve svém někdejším rodišti vystavuje. Kupříkladu parožím daňka, jehož lodyhy jsou značně rozeklané, nebo parohy soba karibu. Paroží u tohoto druhu jelenovitých není pouze výsadou samců. Paroží má i samice. Je však mnohem kratší a slabší. „Široká myslivecká i nemyslivecká veřejnost si může v paláci skanzenu prohlédnout shozy jelena lesního a virginského, daňka a losa, ale i roh kozorožce horského, které jsme umístili na stoly, aby se i děti naučily poznávat, jaký je rozdíl mezi parohem a rohem,“ vysvětluje vášnivý sběratel trofejí Jaroslav Šmíd.

Netajil se tím, jak snadno se před sedmi lety dostal k prvním exponátům své sbírky. „Jejím základem byly lebky beranů a kozy mnou vypreparovaných. Preparaci jsem si poprvé vyzkoušel na lebkách beranů a kozy od Lanšperků z Boršic, teprve pak přišla na řadu trofej muflona. Sbírku jsem pak začal rozšiřovat o vzácné exempláře trofejí z různých zemí,“ vzpomíná Šmíd. Sběratelství trofejí je pro něj nikoliv jen koníček, ale velkým koněm, který je náročný na čas i finanční prostředky. Tak třeba trofej dutorohé zvěře kupované na aukcích nebo přes internet přijde na čtyři, ale i sedmnáct tisíc korun.

Mezi nejvzácnější exempláře Šmídových patří vidloroh americký, jediný z dutorohých své rohy shazuje. „Lidem, kteří mé výstavy na Modré nebo v Chropyni navštívili, už nebudou cizí názvy jelenů muntžak, sambar, axis, wapiti či milu, stejně jako dutorohé antilopy trpasličí, kudu velkého, kudu bonka, sajgy či impaly,“ míní Šmíd, civilním zaměstnáním inspektor ministerstva obrany státního a technického dozoru na tlakové zařízení. Odmítl uvést město či obec, kde se bude v nejbližší době prezentovat trofejemi dutorohých a parohatých, stejně jako neprozradil, kde je má v době mezi výstavami uloženy.

„Na tyto otázky dám následující odpověď. Trofeje skladuji v jedné blíže neurčené místnosti. Nechci to zakřiknout, ale v plánu mám řídit expozici parohatých a dutorohých na zámku jednoho hraběte na severní Moravě. Mým cílem je, aby ta expozice byla určena i nevidomým lidem,“ plánuje Šmíd.