VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Zajímám se o to, jak pracuje lidská mysl, tvrdí malířka Karolína Rossí

ROZHOVOR/ Galerie Vladimíra Hrocha opět ožije autorskou tvorbou. Zpět do míst, kde na Střední uměleckoprůmyslové škole prožívala svá studentská léta, se vrací malířka Karolína Rossí (1983).

4.9.2017
SDÍLEJ:

Malířka Karolína Rossí při instalaci svých děl.Foto: Deník / Bohun Pavel

V současné době žije a působí v Praze, ale kořeny a rozvoj její umělecké tvorby byly vybudovány v Uherském Hradišti. Mladá malířka, jež vyrostla v umělecké rodině, kde vůni barev vnímala od útlého dětství, si svými díly dokázala vydobýt značnou pozornost v českém i zahraničním prostředí.

Po absolvování SUPŠ v Uherském Hradišti Karolína Rossí nastoupila na Akademii výtvarného umění v Praze u prof. Vladimíra Kokolii. Během studií vycestovala mimo jiné na stáž do francouzské školy umění Ecole superieure des beaux Arts, kde načerpala nezapomenutelné zkušenosti.

Do Uherského Hradiště se vrací po dlouhé době, ale s velkým nadšením představit tam svou aktuální tvorbu, potkat kamarády, bývalé pedagogy a spolužáky. V současné době tvoří zejména v abstraktní rovině a to velmi jemné a promyšlené kompozice maleb a kreseb. Vernisáž se uskuteční v úterý 5. září v 17 hodin a výstava potrvá do 5. října 2017.

Za jakých podmínek vznikají vaše díla?

Pro práci potřebuji klid a být sama. Pouštím si hudbu, většinou vážnou nebo hip hop. Ve chvíli, kdy při malování vznikne problém nebo když začínám nové plátno, dávám přednost tichu. Velmi často chodím, což považuji za začátek mojí práce. Díky chůzi si urovnám a předpřipravím spoustu věcí. Do ateliéru obvykle chodím dokončit myšlenku.

Co vás ve tvorbě inspiruje?

Odjakživa to je příroda ve všech jejích formách. Ať už je to městský asfalt nebo mořské dno, pořád obcházím okolo tohoto tématu. Zatím nemám pocit, že bych ho vyčerpala. Možná v tom zůstanu celý život.

Jak zvládáte malovat a zároveň plnit rodičovské povinnosti?

Bez malování, stejně jako teď už i bez dětí, si život nedokážu představit. Je to tak důležitá součást mého života, že ani nepřemýšlím o tom, zda to mám zvládat. Když dlouho nepracuji, ozve se to samo a samo mě to dotlačí k práci. I když samozřejmě unavená z dětí jsem, abych zas nezněla jako superhero.

Jaké bylo vyrůstat v rodině umělců? Jak Vás to ovlivnilo?

Bylo a je to krásné. Pořád se k tomu vracím a ráda na to vzpomínám. Vlastně jsme úplně normální tradiční rodina. Žádné odchylky od normálu. Ještě na gymnáziu jsem si myslela, že mě vyrůstat v umělecké rodině nemůže ovlivnit a chtěla jsem dělat tuším psycholožku. Bylo toho víc. Ale kvůli paní učitelce Palatické, která mě měla na výtvarku a která to ve mně nějak probudila, jsem po třech letech odešla do Hradiště na „umprumku“. Potom už se všechno začalo rýsovat docela jasně.

Jak vzpomínáte na studia na SUPŠ v Uherském Hradišti?

Jako na bezstarostnou jízdu, ze které mi zůstala spousta přátel, ať už ze školy nebo přímo z Hradiště. Měli jsme moc fajn profesory a tím, že už jsem byla na gymnáziu, nemusela jsem docházet tolik na teorii a mohla víc malovat.

Proč nese výstava název Bludařův průvodce?

Protože jsem v rámci této výstavy osoba, která provádí návštěvníka říší, která možná neexistuje, nebo jen částečně. Snažím se divákovi vnutit svůj pohled na skutečnost. Ve své práci se pohybuji v několika rovinách. V rámci této výstavy prezentuji věci, ve kterých se zajímám o to, jak pracuje lidská mysl ve chvíli, kdy něco známe pouze z jiných zdrojů a nemáme možnost se k věci sami fyzicky přiblížit. Jako dobrý příklad může posloužit Mariánský příkop v Tichém oceánu, jehož největší hloubka přesahuje 10 000 metrů. Zatím je známo, že tu žije 13 druhů živočichů nejpodivnějších tvarů, uzpůsobených k životu v tak ohromné hloubce. Jen málokdo ale má možnost do Mariánského příkopu skutečně nahlédnout, a tak nám musí stačit to, co se o něm dozvíme zprostředkovaně. Obdobným příkladem je i vesmír. Zajímají mě limity představivosti ve chvíli, kdy je stanoven konkrétní impuls bez jeho faktické znalosti.

Karolína Rossí představí své obrazy v Galerii Vladimíra Hrocha  

Další zajímavou výstavu připravila pro milovníky umění Galerie Vladimíra Hrocha v Uherském Hradišti. Průřez svou dosavadní tvorbou tam v rámci výstavy s názvem Obrazy představí Karolína Rossí.
Absolventka oboru malířství Střední uměleckoprůmyslové školy Uherské Hradiště pochází z umělecké rodiny, maminka Božena je výtvarnice a otec Karel rovněž maluje. Čtyřiatřicetiletá Karolína Rossí v současné době žije a tvoří v Praze, kde roce 2012 vystudovala Akademii výtvarných umění. Do Uherského Hradiště se vrací po dlouhé době, ale s velkým nadšením představit zde své dílo, potkat kamarády, bývalé pedagogy a spolužáky. V současné době tvoří zejména v abstraktní rovině, a to velmi jemné a promyšlené kompozice maleb a kreseb.
Vernisáž se uskuteční v Galerii Vladimíra Hrocha ve foyer hradišťského klubu kultury v úterý 5. září v 17 hodin. Výstava potrvá do 5. října 2017. (ms)

MARKÉTA MACHÁČKOVÁ

Autor: Redakce

4.9.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Předvolební debata Deníku

Superdebata Deníku: ptejte se Babiše a dalších lídrů

Barbora Špotáková

Špotáková a spol. zamíří do Hradiště, město přivítá atletický šampionát

Zaměstnanci Algeca se vrací do práce, byli na 60 procentech platu doma

V pondělí skončí doba, kdy pobíralo 75 zaměstnanců firmy Algeco ve Starém Městě jen 60 procent svého platu. Vedení společnosti tak bylo nuceno reagovat na zpoždění některých objednávek.

Sobotní rituál císařských hodů si v Babicích v neděli zopakovali

FOTOGALERIE / Nezastupitelné místo v životě lidí na Slovácku má síla císařských hodů. Z nich se o třetím říjnovém víkendu, který se vyznačoval neuvěřitelně slunečným a teplým počasím, těšili také v Babicích, kde se v sobotu hodinu po poledni naplno roztočil už pětašedesátý ročník hodového kolotoče.

U příkopu na střeše skončil u Topolné osmnáctiletý mladík bez řidičáku

Osobní automobil vedle příkopu se střechou sraženou až k sedadlům, s jako papír pomačkanou karoserií, věcmi rozházenými věcmi kolem po poli a uvnitř sténající pasažéři – mladinká spolujezdkyně a za volantem sotva zletilý mladík bez řidičáku.

Straňana Nuzíka vysvětili biskupem. Ceremoniálu přihlížely dva tisíce věřících

VIDEO / FOTOGALERIE / Před dvěma tisíci věřících, kteří zaplnili v sobotu dopoledne olomouckou katedrálu sv. Václava i část náměstí před ní, udělil arcibiskup Jan Graubner biskupské svěcení Antonínu Baslerovi a Josefu Nuzíkovi. Pomocnými biskupy olomoucké arcidiecéze je jmenoval papež František v červenci tohoto roku.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení