VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Dívám se rád na modré nebe nad hlavou

Region - Lásku k přírodě zúročil šestatřicetiletý Vilém Kolařík v parku zámku ve Vizovicích. Již deset let se totiž upřímně těší z práce zámeckého zahradníka. A park pod jeho rukama doslova kvete.

19.2.2008
SDÍLEJ:

Vilém KovaříkFoto: DENÍK/Petr Holubář

K práci zahradníka jej přivedla souhra náhod. „Jsem původně mechanizátor lesní výroby. Před deseti lety jsem sháněl nový byt a přes ochotnické divadlo jsem se seznámil s rodinou kastelánky vizovického zámku. Ta mi nabídla práci i byt,“ vzpomíná na příchod do Vizovic.

Přírodu však má rád odmalička, jako malý chtěl pracovat se zvířaty. Podle toho volil i své profesionální zaměření.

„Vždycky jsem rád chodil do přírody. I jako dítě jsem místo pohádek četl knížky o přírodě. Chtěl jsem i studovat obor chovatel cizokrajných zvířat, ale to mi nevyšlo. Nakonec jsem se vyučil mechanizátorem lesní výroby a pak už při zaměstnání jsem absolvoval arboristiku v Mělníku,“ přibližuje.

Dnes má na starosti celý zámecký park. Přes letní sezonu je to mimo jiné sečení trávy a stříhání živých plotů, v zimě například údržba stromů. Zúročuje tedy vzdělání, zejména při řezu dřevin. Ale hlavně se řídí citem.

„Na celou zeleň jsme tři. Kolegové se starají hlavně o údržbu prostor v okolí zámku, já bývám převážně v parku. Pečuju o dřeviny, provádím běžnou údržbu. Stále je co dělat a vylepšovat,“ říká dlouhovlasý zahradník.

U každého stromu musím přemýšlet

Ač se někomu mohou zdát jeho povinnosti stereotypní, zahradník to vyvrací. Je prý jedno, zda je leden či srpen.

„Každý den je pestrý, to mě na mém zaměstnání baví nejvíc. K těm nepříjemným povinnostem pak patří třeba sbírání odpadků. Například při zastříhávání stromů je to sice stejná práce, ale každý strom má jiný tvar a musím o řezu přemýšlet a přizpůsobit ho. Nejdůležitější je pro mě mít každý den nebe nad hlavou. Nemohl bych být zavřený třeba v kanceláři,“ zdůrazňuje.

Zaměstnání zahradníka však přináší i trpká rozhodnutí a nepříjemné stránky. Nejvíce jej rozladí vandalové.

„Naopak když mladý člověk odnese smetí do koše, udělá mi i tato drobnost velkou radost. Radostí nás naštěstí při práci potkává víc. Za úspěch třeba považuji přesazení přes tři metry vysokého javoru. Měl být odstraněn, protože rostl na nevhodném místě,“ vypráví s tím, že jim ho bylo opravdu líto. „A přestože jsme jej přesadili bez kořenového balu, krásně se ujal a dnes je z něho zdravý pětimetrový strom,“ dodal.

Při práci však zažívá i příhody, které s výkonem jeho povolání zrovna nesouvisí. „Loni jsme pracovali nahoře v zahradě, když k nám přiběhlo několik děvčat, že je v parku obtěžuje muž. Tak jsme se tam šli podívat a zahlédli jsme seriózně vypadajícího pána. Jakmile nás ale uviděl, dal se na útěk,“ uvedl příklad.

Park si však žije vlastním životem. Bývá tam mnohdy i rušno. Přestože zde nemají vyloženě exotické dřeviny, nouze není o vzácné či netradiční živočichy.

„Několikrát jsme tady, uprostřed města, našli ve sněhu stopy zajíce. Dokonce v místě, kde park hlídá služební pes. Ale vyskytuje se zde i vzácný ledňáček a občas volavka. Taky máme přes dvě stě let starou alej. Výškou a šířkou je jedna z největších na Moravě a také nejzachovalejších,“ upozorňuje na lákadla a doplňuje, že za povšimnutí stojí i obrovská lípa v zadní části zahrady. Má více než dvě stě let, ale roste jako keř.

Mrzí mě, že valaština umírá

Nejenže má jako zahradník blízký vztah ke stromům, má samozřejmě i svá oblíbená místa. Nejraději pak v létě, kdy je zahrada v pestrém květu.
„Nejraději mám květen, když nám tu voní medvědí česnek. A vzadu u řeky za rybníkem rostou dva mohutné velmi staré buky lesní. Vůbec celá zadní část s lesíkem a loukami patří k mým oblíbeným, žije to tam. Je mi bližší anglický typ zahrady než francouzský v přední části.

Kromě lásky k přírodě si v sobě totiž nese i lásku k valašskému nářečí, historii a divadlu.

„Sám pro sebe si píšu básně ve valašském nářečí. K básním čerpám inspiraci z přírody a krajiny Valašska, užívám nářečí z dob mého dětství a rodného Slopného. Vadí mi, jak valaština umírá. Mladí lidé už mluví více spisovně, ve Zlíně se dokonce objevují čechismy. Nejspíš za několik desítek let nářečí vymizí úplně,“ přemítá zahradník.

Přiznal se, že část svých textů tvoří na břehu zámeckého rybníka.

Práce mu však skýtá dostatek podnětů i pro jeho další vášeň, historii. Díky ní se seznámil s řadou archeologů a účastní se občas i různých jejich akcí.
„Zajímám se o historii a pověsti z Vizovic a okolí i zámku. Chtěl jsem vědět, jaká tu mají strašidla a podobně. A stále je tu co objevovat. Loni jsem například v parku našel při práci krejcar z poloviny 19. století. Blýskal se jen tak na cestě,“ vzpomíná na neobvyklý nález v zahradě, kde denně projdou desítky lidí.

Znalost historických reálií doplňuje i informacemi k temnému období za druhé světové války. V aleji například nacisté za pomoc partyzánům večer před osvobozením Vizovic popravili rodinu Oškerových. Dnes tuto událost připomíná mariánský obrázek v aleji na rozcestí.

Ještě jednu velkou zálibu má Vilém Kolařík. Tou je ochotnické divadlo. „V nedaleké Horní Lhotě se s divadelní partou Debřa snažíme už patnáct let o autorské hry. A už přes deset let jsem členem i vizovického souboru DNO, jenž se zaměřuje na repertoár Divadla Járy Cimrmana,“ vyjmenovává s tím, že od „Cimrmanů“ má nejraději představení Záskok.

Autor: Martina Nováková

19.2.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Dožínky Zlínského kraje 2017
AKTUALIZUJEME
31

OBRAZEM: Dožínky Zlínského kraje

Vedoucí Centra potravinové a materiální pomoci v Uherském Brodě František Bílek

Pro lidi jsme mnohdy poslední záchrana, říká vedoucí Centra potravinové pomoci

Nově narozená miminka na Slovácku - 33. týden 2017

HLASUJTE V ANKETĚ, FOTOGALERIE / Díky vstřícnosti uherskohradišťské porodnice vám na našem webu přinášíme fotky dětí, které se právě narodily.

Stanislav Hofmann: Mrzí mě, že ze Sparty jedeme s prázdnou

ROZHOVOR/ - Hodně solidní zápas odehrálo Slovácko na pražské Letné. Bohužel, domů se svěřenci trenéra Levého vraceli bez bodového zisku. K vysněné remíze scházely doslova centimetry. Šest minut před koncem, po rohu střídajícího Sadílka, orazítkoval Stanislav Hofmann jenom tyčku sparťanské branky.

Amatérští výtvarníci si odskočili na týden malovat na Velehrad

Obrazy se dají prezentovat nejen v tradičních galeriích, ale ledaskde. O tom se mohli přesvědčit obyvatelé i návštěvníci poutního Velehradu.

Novoveští dragoni doma vybojovali sedm medailí

Sedm medailí vybojovaly na Dračím mistrovství Moravy v Ostrožské Nové Vsi domácí posádky ONV Box. Přestože si na Kunovské tabuli brousily zuby i na nejcennější kov, ten jim pokaždé unikl. Postarali se o to famózní přerovští dragoni, kteří ovládli všech devět závodů. Mezi amatérskými posádkami se dařilo slováckému seskupení s názvem Pobřežní hlídka, které slavilo dvě druhá místa.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení