O první listopadové sobotě stál na okraji druhé řady střelců, kteří se vypravili do pestře zbarvené přírody na první hon na zajíce a pestře zbarvené bažantí kohouty, ale také na zvěř škodnou. Jemu i třiatřiceti nimrodům, kteří stanuli s obnaženými hlavami pod lesem Háj na letošním prvním honu, začaly myslivecké žně. Evženu Kunzovi z Velehradu už šedesáté.

„Že ale není myslivost jenom zelená kamizola a flintička přes rameno, jak se stále mnozí lidé domnívají, to mi vštěpoval můj táta už v roce 1950, když jsem se rozhodl složit zkoušku z myslivosti a získat první lovecký lístek,“ vybavuje si Kunz slova svého otce, který byl tenkrát mysliveckým hospodářem velehradských nimrodů. „Než jsem se stal členem mysliveckého sdružení, musel jsem si na to osm let počkat. Táta mi stále zdůrazňoval, že si to musím prací pro myslivost zasloužit,“ vzpomíná Kunz.

Práce pro přírodu a zvěř v ní žijící se pro něj stala povinností, hony na drobnou zvěř pouhým svátkem. Svátkem těch, kterým se stala myslivost druhým já se vším všudy, co tento pojem přináší.

„Ty tam jsou doby, kdy jsem na jeden hon potřeboval stovku nábojů. Nechci se chlubit, ale v roce 1962 jsem jako host na honu v Ostrožské Nové Vsi skolil 42 zajíců a sestřelil 19 bažantů. Při honu kolem Velehradu jsme v padesátých letech střelili až čtyři stovky koroptví. Úspěšné byly i hony na drobnou zvěř. Na jednom výřadu jsme měli 315 zajíců a sto dvacet bažantích kohoutů,“ listuje ve vzpomínkách nejstarší velehradský myslivec. Tvrdí, že dnes si na honu vystačí s deseti náboji.

Vzápětí připomíná, že z velehradského katastru, který hostil koroptve, začali hrabaví ptáci z čeledi bažantovitých mizet na přelomu padesátých a šedesátých let.

„To už jsme na koroptve nestříleli, přesto z honitby nadobro zmizeli. Dnes už koroptve znají děti jen z obrázků. Moc nevěřím tomu, že by se nám je dnes podařilo v naší odchovně vychovat a pak je ještě v přírodě udržet. Úspěšní jsme v odchovu bažantů, kterých každoročně vypustíme do honitby pětatřicet,“ prozrazuje Kunz, který za svůj myslivecký život prošpikoval broky stovky zajíců, bažantů, koroptví, ale i škodné zvěře.

„Prožil jsem za těch šedesát let mezi příslušníky Hubertova cechu hodně pěkných zážitků, na něž rád vzpomínám. Žádnou evidenci o odstřelené zvěři jsem si nikdy nevedl. Mrzí mě, že počty drobné zvěře v některých honitbách Slovácka jsou kritické, že nimrodi při těch letošních mysliveckých žních nedojdou uspokojení,“ říká smutně Kunz.