Pohled pětašedesátileté Marie Syslové, dlouholeté účetní a matrikářky obce bezděčně klouzal z mého diktafonu na brašnu s fotoaparátem.

Členka nedakonického ženského pěveckého sboru, folkloristka, spoluautorka knihy Nedakonice dějiny obce, ale také vázačka tureckých šátků na hlavy děvčat a žen byla před rozhovorem se mnou trochu zamyšlená, jako by odhadovala, co to vlastně budu při rozmluvě po ní chtít. Snad trochu nepřipravenost našeho setkání či celková atmosféra jedinečného plesového večera zvláštním způsobem umocnily našeho vzájemné povídání.

„Jak jsem v úvodním slově ke knize Nedakonice dějiny obce napsala, mé vzpomínky na dětství a dospívání v mé rodné dědině jsou krásné a nezapomenutelné,“ zní vyznání Marie Syslové. „Kouzlo starých časů je už nenávratně pryč a já to všechno dneska vyprávím svým vnukům a hlavně vnučkám, aby ve svých srdcích cítili sounáležitost s rodnou obcí a lidmi, kteří tu žili a žijí,“ svěřuje se Syslová, která v Nedakonicích patří k těm, jenž při slavnostních příležitostech podporuje oblékání svátečních krojů.

„Ačkoliv moje maminka lidový kroj nikdy nenosila, já v něm chodím od svých deseti let. Už v základní škole nás k tomu vedla paní učitelka Holáňová. To ona chtěla, aby se její žáci zúčastňovali hodů, jízdy králů či dožínek v krojích,“ listuje vzpomínkami Syslová, která už jako děvče školou povinné, kroj zčásti zděděný, později nově ušitý oblékala a vesele v něm cupitala v průvodu při různých slavnostech v dědině. „Tehdy jsem ještě neměla tušení, jaké krásy kroj vlastně skrývá, a co to znamená, mít ho na sobě oblečený. Zkrátka, strojit se na pár hodin do kousku minulosti a nevnímat, že bych mohla být oblečena do nějaké sukně a halenky,“ dává k dobru folkloristka.

Netají se tím, že v krojích chodí při slavnostních příležitostech její vnučky a tříletý vnuk. „Pro dnes osmiměsíčního vnoučka už máme připravený kroj, v němž by měl vyrazit na letošní nedakonické hody,“ prozrazuje s pousmáním Syslová, která dívkám i ženám v obci i v okolních vesnicích uvazuje na hlavy turecké šátky na záušnice.

Do tajů vázání „turečáků“ ji zasvětila nedakonická občanka Marie Ottová, narozená v roce 1893. „Ještě než se z naší vesnice odstěhovala, naučila mě před devětadvaceti lety, a to za pouhé dva dny šátky na záušnice vázat,“ spíše konstatuje, než se chlubí folkloristka. Dnes předává své zkušenosti s vázáním tureckých šátků dceři Petře, zatímco druhá dcera Magdalena jí pomáhá oblékat děvčice do krojových součástek.

„Jsem hrdá na to, že kroje patří v Nedakonicích k historicky nejslavnostnějším oděvům, které se dnes oblékají při zvláštních příležitostech, jakými jsou hody nebo krojové plesy,“ neskrývá radost Marie Syslová.