Sladkovodní a botanická expozice Živá voda na Modré

„Už ve svých pěti letech jsem uměl plavat a začal jsem se potápět. Šnorchl či dýchací trubici pro potápění mě přivezli rodiče z Ruska, když mi bylo sedm let," pootevírá dveře do svých dětských let pětapadesátiletý muž. Lepší masku a šnorchl si pořídil ve dvaceti letech a první neopren až o dvanáct let později.

Sestoupit do vody, v níž je viditelnost i přes silná osvětlovací tělesa minimální, ale nenajde odvahu každý. Vladimír Přibyl ji našel proto, že mu potápění učarovalo a navíc byl od útlého mládí velice zvědavý člověk. V kurzu si osvojil potápěčskou techniku, výstroj i základní dovednosti. Potápěl se nejenom na jezerech u Ostrožské Nové Vsi, ale i v různých mořích, kde se mohl ponořit hlouběji než v českých vodách.

„Ne nadarmo se říká, že kdo jednou ochutná pobyt pod vodou, nastálo mu propadne. A já to mohu z vlastní zkušenosti potvrdit," svěřuje své pocity Vladimír Přibyl. Několikrát do týdne se ponoří v suchém speciálním potápěčském obleku do expoziční nádrže biocentra Živá voda, aby tam očistil prosklený osmimetrový tunel, z něhož mohou návštěvníci sladkovodní a botanické expozice pozorovat pohyb několika stovek ryb z pětatřiceti dru­hů.

„Ryby si na mě v expozičním rybníku za těch pár let zvykly a berou mě tak, že do něj patřím. Když sestoupím do vody, tak třeba dvoumetrová vyza velká ke mně připlave, pak se ale otočí a plave dál. Na první pohled to vypadá, jako by mě v nádrži vítala," zažertuje potápěč Vladimír. Dodá, že je přesvědčený o tom, že to není pravda. Velké ryby se jen ze zvědavosti připlují podívat, kdo že to v tom jejich vodním teritoriu je.

„Potápění je nádherný sport. Člověk může relaxovat a zároveň se i bavit. Při potápění poznávám spoustu úžasných lidí, kteří se rádi podělí o své zážitky a zkušenosti. Stejně jako se rád podělím s rodinou i svými přáteli o své adrenalinové zážitky, které se mi naskytly ve vodní říši," svěřuje se potápěč, jehož velkým koníčkem je natáčet na kameru zážitky z vodních hlubin.