Nevelký okruh cesty těmito skalami však nabízel nevšední podívanou na bizarně utvářené skály i na překrásné výhledy z jejich vrcholů.

Nejprve cesta vedla lesní strží prudším stoupáním, kde jsme poblíž objevili menší kámen ve tvaru srdce. Zanedlouho se za lesem objevila celá hradba skal, z nichž jedna měla uprostřed velký otvor a nazývala se Gotická brána. Za ní jsme vyšli až na vrchol skal různých tvarů. Jeden nám připomínal obrovského ležícího psa, kterého jsem si hned „osedlala“. Nahoře, až na druhém konci skal, však čekalo další překvapení v podobě opravdové zříceniny Súľovského hradu. Naši psi Rox a Šmudla byli z toho celí rozdovádění, prolézali a čichali do každé díry a pukliny.

Nazpět vedla již pohodlná cesta pod skalami. Na světlinkách i loukách u pěšiny poletovali nejrůznější motýli a usedali na květy. Vzácný jasoň červenooký i otakárek fenyklový se nechali fotografovat úplně zblízka. Stihli jsme vše obejít a jelo se domů, ale slíbili jsme si, že se příští rok vrátíme. A tak se i stalo.
Prošli jsme opět známá místa a objevili i nová. Velmi tajemná byla soutěska pod Roháčom. Vpravo cesta vedla (asi 10 min.) ke skále Šarkania diera (Dračí díra). Nahoru do této díry se však dostane jen velmi zdatný turista nebo horolezec. My jsme šli rovně. V prudkém svahu na zemi ležely vyvrácené mohutné stromy a nahoře se po pravé straně objevila Skalná brána v Slopoch – úžasný výtvor přírody jen z jednoho kusu obrovské skály. Vlevo jsme dál pokračovali ke skalám na hřebenovce k Roháči. Tady stály osamocené vysoké a úzké skály ve tvaru sloupů. Zavítali jsme i na další nedalekou zříceninu Hričovského hradu, ale nejkrásnější místo se nacházelo u Hlbockého vodopádu v kaňonu Súľovských skal.

Zdeňka Svobodová, Zdeněk Basovník