Přestože během něj v roce 1967 nikdo nepřišel o život, právě tato událost se stala tou nejhorší v dějinách Maršova. K takovému neštěstí však zřejmě byla tato jedna z nejmenších vesniček v okrese Uherské Hradiště předurčena.

Poprvé zaznamenali sesuv půdy v Maršově v letech 1910 a 1911. Ještě větší pohyb přišel v roce 1965. To však bylo nic oproti tomu, co mělo přijít. Problémy se vyskytly v lednu 1967 v domě Habrovanských, kde začaly praskat stěny. Vše zhoršily srážky, kterých bylo v tehdejším lednu a v únoru požehnaně. Příčin sesuvu však bylo více. „Už třetí rok je vlhké počasí. Čtyřicet let neudržované drenáže přestaly plnit svou funkci, prorostly kořením stromů, jejich vyústění je zasypáno," popisoval situaci redaktor Slovácké jiskry Zdeněk Černý. Zpočátku však nikdo nepomyslel na to, jaké obtíže obyvatele malé vesnice na Uherskobrodsku čekají. V březnu toho roku se však začaly dít věci, kterým by dříve nikdo nevěřil. „Sesuvy půdy různé intenzity zasahují stráň prakticky nad celou obcí. Vzduté vlny se hrnou pod povrchem,“ psal na konci března Zdeněk Černý.

Vrchol sesuvu nastal v dubnu. Tehdy nebylo jisté, jestli tragédie nezasáhne dokonce celou obec. „Budovy jsou bez ohledu na stav základů a sílu zdí trhány na kusy. Jejich záchrana je nemožná,“ zaznamenali do obecní kroniky Maršova. Všichni obyvatelé decimované vesničky měli podle návrhu odborníků své domky zbourat a přestěhovat se do Uherského Brodu na nové sídliště. Tento návrh ale místní odmítali. V polovině dubna sesuv skončil a Maršov i přes ztráty přežil. Zatímco v dubnu 1964 měla obec 33 domů a žilo tam 120 obyvatel, na konci roku 1967 tam bylo o třetinu domů i obyvatel méně.

Na demolici určených staveb se podílelo padesát vojáků. Kromě nich do zjizvené vesnice přijížděli zvědavci z okolí. Maršovští, kterým sesuv vzal domovy, začali nad horním koncem Uherského Brodu stavět nová obydlí. Tak vznikla nová ulice Maršovská. Této lokalitě se začalo říkat Nový Maršov.

(bart) Autor článku čerpal z knihy Radovana Jančáře Maršov – osudem zkoušená dědina (2016)

V noci bylo slyšet, jak chalupy praskají, říká nejstarší Maršovanka  

I když má trvalé bydliště v Uherském Brodě, v Maršově se Marie Gabrielová narodila, prožila tam téměř celý svůj dosavadní život a ve svých 82 letech je nejstarší Maršovankou. 

Na dobu před půl stoletím si dobře vzpomíná. Prvním z varovných signálů toho, že se děje něco špatného byly zasypané studny, kdy betonové skruže nevydržely tlak sunoucí se masy hlíny a popraskaly. „Když jsme ve tři ráno chodívali do kravína, nesly se nocí podivné zvuky. Později jsme zjistili, že to je praskání chalup na ujíždějícím severním svahu. Nejhorší to bylo v horní části vesnice,“ vypráví pamětnice.

Po čase přijeli do Maršova vojáci, aby pomohli zbourat rozpadávající se usedlosti. Těch v nejhorším stavu bylo podle jejích slov jedenáct. „Vojáci tady bourali ty nejpoškozenější baráky, byli tu několik týdnů. Jedenáct stavení muselo jít dolů,“ poznamenává Marie Gabrielová. 

Ve svém věku je stále činorodá a doposud v lokalitě bydlí. Stará se o domácí zvířectvo i o políčko, kde pěstuje zeleninu i další plodiny. „To víte, na záhumence je pořád co dělat,“ říká čiperná seniorka s úsměvem. Dnes je jednou z posledních dvou desítek obyvatel, kteří v Maršově trvale bydlí.

Brodská spisovatelka Alena Bartošíková o Maršově  V minulosti byl Maršov poměrně lidnatý, bylo tam hodně rolnických usedlostí a obec žila svým poměrně uzavřeným životem. Školu ani kapličku tam neměli, ale v roce 1834 si místní postavili pěknou, původně roubenou zvoničku, která stojí dodnes.

Děti tenkrát chodily do školy v Újezdci pěšky, později do Uherského Brodu nebo do Prakšic – v zimě to byla cesta dost strastiplná.
V roce 1911 Maršov postihla velká katastrofa. Následkem dlouho trvajících dešťů byla převážná část usedlostí zničena sesuvem půdy. Proto se vážně uvažovalo již tenkrát o přestěhování Maršova ze svahu a doliny „na kopec", ale tehdejší starosta Pančocha právě postavil nový dům (č.13) a jemu zůstal zachován. Proto se rozhodl: „Maršov se stěhovat nebude". Později v roce 1967 Maršov „ujel" podruhé a z této rány se již nevzpamatoval., i když někteří starousedlíci se neodstěhovali a zůstali. V současnosti je to převážně obec chalupářů a zdá se, že se jim daří.

Co si vzpomínám, v té době tam jezdila spousta Broďanů podívat se na tu spoušť. Místní lidé se jen těžce loučili se svými chaloupkami uprostřed nádherné přírody. Obec se nachází ještě dnes uprostřed sadů, kde rostou i staleté oskeruše. Z Maršova se za první republiky vyvážely vagony kvalitního ovoce, které zdejší sedláci prodávali. Není divu, že z tak krásného panenského prostředí se odmítali přestěhovat do Uherského Brodu, i když dostávali od státu dotace na výstavbu nových domů. Nakonec odešli, a tak vznikla čtvrť Uherského Brodu, které se říká „Nový Maršov". V Maršovvě jsou ještě dnes chátrající chalupy, na nichž je poznat, že terén „pracuje" dál. Domky jsou popraskané, ale na malém náměstí uprostřed obce jsou krásně opravené. Do svých 12 let tam vyrůstala naše skvělá snowboardistka Šárka Pančochová.