Hodinář ze Sadů: Orlojem jsem si splnil svůj sen

„Před víc než čtvrt stoletím jsem si usmyslil, že až budu na zaslouženém odpočinku, sestrojím si pro sebe a pro potěchu své rodiny orloj. V hodinářském oboru jsem za víc než půl století dosáhl mnohé, ale na zhotovení orloje jaksi nezbýval čas,“ přiznává Vladimír Dvořák, pravnuk někdejšího zakladatele firmy Chronos, nejstaršího výrobce věžních hodin v Evropě.

„Řemeslná tradice výroby a opravy věžních hodin, u jejíhož zrodu stál před 180 lety ve Vídni můj pradědeček Johan Dvorak, se u nás dědila z generace na generaci. V řemesle pokračoval také můj dědeček Alois a otec Václav. Snad by i oni měli radost z toho, že jsem šel v jejich šlépějích, že se mně podařilo sestrojit orloj. Splnil jsem si svůj dlouholetý hodinářský sen,“ míní Dvořák.

Do konstrukce svého prvního orloje se hodinářský mistr pustil v loňském roce, kdy dokončoval opravu věžních hodin v Ratíškovicích na Hodonínsku. Celý rok mu trvalo, než jeho „kouzelný“ orloj začal odměřovat čas. Při jeho sestrojování musel zvládnout nástrojařinu, frézařinu, stolařinu, klempířinu, soustružení a další povolání. Dvořákův první orloj umí téměř to, co pražský nebo olomoucký.

„Hodinový mechanismus, který se natahuje kličkou jednou za týden, je instalován na dubové lepené desce, která váhou stroje nedozná změn. V dolní části orloje je kyvadlo a závaží, v jeho střední části je takzvaný datumatik. Vpravo v něm jsou znaky jedenatřiceti dnů, vlevo astronomické znaky týdne a nechybí ani klasické hodinové ručičky s vteřinovkou. Ve své horní části ukazuje orloj pohyb Slunce a Měsíce na horizontu. Je na něm patrné, jak vysoko je Slunce, které obíhá Zemi, nad obzorem. Měsíc se otáčí a tím ukazuje své fáze. V horní části stroje obíhá zvířetník, takzvaný zodiak,“ popisuje hodinář technickou nádheru, jejímž srdcem je hodinový stroj, který dokáže pracovat s neuvěřitelnou odchylkou, rovnající se několika vteřinám za týden.

Všechny části i součástky orloje, které jsou z mosazi a stříbrné nebo ušlechtilé oceli, jsou dílem dovedných rukou hodinářského mistra. Jen číselníky, řezané vodou a podlepené rubínovým vitrážním sklem, vznikly v odborné dílně. „Pokud mi bude zdraví ještě trochu sloužit, měl bych v příštím roce opravovat věžní hodiny v Buchlovicích a Jaroměři. Sním ještě o sestrojení modelu Denisonova kroku, který má jednu vteřinu diference denně. Jde o věžní hodiny, fungující u nás pouze v Praze a Olomouci. Na jednom anglickém opatství ukazují čas už pět set let. Pokud se mi je podaří vytvořit, budou běžnými pokojovými hodinami,“ naznačuje hodinářský mistr.

Právě mezi hodinami je prý Vladimír Dvořák nejšťastnější. „Hodiny žijí svým vlastním životem. Naslouchám jim a snažím se jim porozumět. Kéž by všechny ty hodiny, které jsem v životě vyrobil, zažívaly jenom šťastné dny,“ dodává Dvořák.