VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Písničkář a básník Jan Kryl:U kasáren na nás mířilo deset tankových kanónů

Uherský Brod - V čase čtyřicátého výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa zavítal do Uherského Brodu jednašedesátiletý písničkář Jan Kryl. Bratr Karla Kryla, ikony odporu proti okupaci a následné normalizaci, zpíval a přednášel na nádvoří Panského domu nejen vlastní písně a básně, sáhl také po bratrově tvorbě.

27.8.2008
SDÍLEJ:

Koncert Jana Kryla v Uherském Brodě.Foto: DENÍK/Milan Zámečník

Pro několik generací byly písničky vašeho bratra symbolem revolty proti normalizaci, která 21. srpnem 1968 začala. Vzpomenete si, jak jste den začátku okupace prožíval vy sám?
Já jsem to měl trošku složitější, protože jsem v ten den byl vzbuzen o půl čtvrté ráno ve vojenském útvaru 3105 Podbořany u tankového vojska. Vytáhli nás na buzerák, kde nám řekli, že nás spojenecké armády a Rusové okupují. Nejdříve jsme si mysleli, že je to jen legrace. Nakonec to však byla pravda. My jsem to měli za 32 dní do civilu. Přísahali jsme však, že nebudeme váhat položit život za svobodu naší vlasti. Pak nám ale zamkli zbraně. Na příjezdové cestě ke kasárnám stálo deset nebo patnáct tanků nabitých ostrou municí. A když jsme šli kolem kasárenského plotu, mířilo na nás deset nabitých kanónů. Pak jen stačilo, aby někomu z těch stresovaných vojáčků hráblo, a zbyly by z nás jen mastné skvrny. Ten pocit ze mě už nikdo nedostane a prožívám jej znovu a znovu, přesto že je to už čtyřicet let.

Myslíte si, že písně vašeho bratra jsou dnes ještě aktuální?
Já v prvé řadě hraji svoje vlastní písničky. Základ programu proto převážně leží na mých skladbách a básničkách, které občas proložím Karlovými. Pro moji generaci je nesmírně důležité, že jsme tu dobu žili a že jsme v těch Karlových písních našli sami sebe a odpovědi na spoustu věcí, které po okupaci nastaly. Nedovedu si ale představit, že bych hrál jen bratrovy písničky.

Nechtěl jste i vy odejít po roce 68 z republiky?
Karel nebyl v emigraci, ale v exilu. Když odešel, bylo 9. září 1969. A nám se 25. srpna narodila naše první dcera. Myslíte si, že byste našel odvahu opustit čerstvě narozené první dítě a ženu? Přitom jsem v té době nehrál a byl jen obyčejný zaměstnanec ve strojírenské fabrice. Pak mě vyhodili, právě proto, že Karel odešel. Navíc neumím jazyky. Karel, protože byl v té době již známý, měl venku co nabídnout. Proto po něm Rádio Svobodná Evropa hned logicky šáhlo. Co bych tam však dělal já?

Jak snášel normalizaci váš bratr?
Karel prožíval normalizaci velmi těžce, protože do ciziny odcházel naprosto sám a bez znalosti cizí řeči, kterou se učil až tam. Podobně, jak to říkali i další lidi, co byli v emigraci, i pro Karla byly první roky velmi těžké. Měl však nesmírné štěstí, že se dostal do Rádia Svobodná Evropa, kde potkal spoustu zajímavých lidí.

Jak jste prožíval léta normalizace a bratrovy emigrace?
My jsme to měli složitější, protože mě v březnu 1971 po prověrkách vyhodili z fabriky. Maminka, která měla jen kousek do důchodu, byla vedoucí prodejny a ani ta nesměla na tom místě zůstat. Mé dvě starší děti neměly šanci dostat se na studia, přestože byly premianty ve svých třídách. Nakonec bylo štěstí, že nejstarší dcera zpívala ve sboru, kde se vypracovala na sólistku. Když skončila základní školu, zasadil se profesor, který soubor vedl, že je třeba, než si vychová nové, aby stávající sólisté zůstali v Kroměříži na středních školách. Se skřípěním zubů a přes protesty OV KSČ tak nechali naši Hanku vystudovat alespoň gymnázium. Syn udělal dvoje přijímací zkoušky a z obou škol přišlo, že není přijatý pro nedostatek místa. Až po několika protestech a odvolání nechali syna nakonec vystudovat alespoň střední školu. Nejsem žádným hrdinou, který by šel proti zdi, a tak jsem se stáhl do ulity k rybám a přírodě, abych neubližoval nějakou revoltou svým blízkým. V té době jsem z přemíry nenaplněné energie začal psát své první básně. Nikdo se mnou nemluvil, lidé přecházeli na druhou stranu cesty, aby se nemuseli se mnou bavit.

Zahrál jste si někdy spolu s bratrem?
Na pódium jsem se dostal až po Karlově smrti v roce 1997. V roce 1998 mi pak nabídl spolupráci Pepa Nos, se kterým jsem pět a půl roku objížděl především střední školy. Pak jsem se trhl a začal dělat pořady sám. S bratrem bych neměl asi ani odvahu se postavit na pódium.

Jak vnímáte současnou dobu a společnost?
Dnešní doba je z jedné strany úžasná, protože já, Kryl, můžu jezdit po středních školách. Na druhou stranu se nemohu sžít se socialistickým kapitalismem, protože to dost dobře nejde dohromady. Nevíc mě mrzí to, že se tato společnost nevyrovnala s minulostí. Přestože má zákonem komunistickou stranu a její ideologii postavenou na roveň s fašistickou a nacistickou, máme komunisty v parlamentu, což o něčem svědčí.

Vaše písničky stejně jako bratrovy jsou postaveny na textech. Berete to jako pokračování jeho díla?
Po Karlovi se dost dobře ani nedá pokračovat. On byl jedinečný a vždy si šel svojí vlastní cestou, na jeho tvorbu se navázat nedá. Na druhou stranu je i z mých textů asi cítit určitá podobnost, ale není to dáno tím, že bych ho chtěl kopírovat, ale tím, že jsme z jedné krve. Byli jsme vychovaní na stejných písničkách, knížkách a povídání. U nás v rodině se pořád hodně hovořilo a každý musel říct svůj názor.

Přečtěte si také:

VIDEO:Jan Kryl vzpomínal na bratra Karla

Autor: Milan Zámečník

27.8.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Jak reklamovat koupený dům či byt

Slavnostní vyhlášení výsledků X. ročníku soutěže TOP Víno Slovácka 2017 v Polešovicích. Jedná se o regionální ocenění nejlepších vín Slovácka
AKTUALIZOVÁNO
33

Absolutním vítězem TOP Víno Slovácka 2017 je Jaroslav Vaďura

AKTUALIZUJEME

Déšť krajské dožínky nepokazil, v průvodu se sešlo osm stovek lidí

Osm stovek krojovaných účastníků průvodu, dožínkové věnce pro hlavního hospodáře v kraji a samozřejmě bohatý doprovodný program: i letošní oslava sklizně se v Kroměříži o uplynulém víkendu vydařila.

Pro lidi jsme mnohdy poslední záchrana, říká vedoucí Centra potravinové pomoci

ROZHOVOR/ - „Poslat je domů hladové nechci.“ Tímto citátem z Bible se řídí pracovníci Centra potravinové a materiální pomoci (CPMP) sv. Zdislavy Uherském Brodě, které provozuje tamní Oblastní charita. Vedoucím tohoto zařízení, jehož cílem je okamžitá pomoc sociálně slabým, je František Bílek. Ten vysvětlil okolnosti vzniku centra i náplň jeho činnosti.

Nově narozená miminka na Slovácku - 33. týden 2017

HLASUJTE V ANKETĚ, FOTOGALERIE / Díky vstřícnosti uherskohradišťské porodnice vám na našem webu přinášíme fotky dětí, které se právě narodily.

Stanislav Hofmann: Mrzí mě, že ze Sparty jedeme s prázdnou

ROZHOVOR/ - Hodně solidní zápas odehrálo Slovácko na pražské Letné. Bohužel, domů se svěřenci trenéra Levého vraceli bez bodového zisku. K vysněné remíze scházely doslova centimetry. Šest minut před koncem, po rohu střídajícího Sadílka, orazítkoval Stanislav Hofmann jenom tyčku sparťanské branky.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení