„Já a další kolegové jsem v červenci toho léta přišli do školy. Dozvěděli jsme se totiž, že se blíží velká voda, proto jsme nechtěli věci ponechat náhodě. V budově jsme strávili tři dny. Nepřetržitě jsme sledovali zprávy a vývoj situace. Když se voda začala nebezpečně blížit, museli jsme vyklízet sklepy a spodní patra budovy," vzpomíná ředitel Gymnázia Zdeněk Botek. S kolegy, ale i studenty a jejich rodiči, kteří přišli přiložit ruku k dílu, vynesli všechno cenné do vyšších pater gymnázia. Voda se přihnala do města z protržené hráze v Jarošově. Zaplavila centrum města, části hlavní silnice a vnikla i do gymnázia. Budovu zaplavila do výše osmdesáti centimetrů. Voda se v objektu držela nekonečné tři dny. „Nejhůř byl na tom studentský klub, který se nacházel ve sklepě. Doposud se ho nepodařilo úplně vysušit. Podle odborníků to může trvat i několik desítek let. Také kotelna se tehdy změnila na bazén," vysvětlil ředitel Zdeněk Botek.

Velké škody povodeň v roce 1997 napáchala v tělocvičně. Podlaha z parket se promáčením vyboulila a bylo nutné ji kompletně vyměnit. Celková škoda na budově gymnázia se vyšplhala na zhruba tři miliony korun. Část škody uhradila v krátké době pojišťovna, milion korun nečekaně uhradil mecenáš z Lichtenštejnského knížectví.

„Nemyslím si, že by řeka Morava po provedení protipovodňových opatření mohla snadno opustit břehy, a že by se tak mohl opakovat rok 1997. V krajním případě bychom obdrželi varovnou informaci zhruba šest hodin dopředu a v takovém případě bychom ihned začali se stěhováním vybavení," neponechává nic náhodě ředitel hradišťského gymnázia.

Současný starosta Starého Města Josef Bazala pracoval v roce 1997 v Letu Kunovice. Velká voda způsobila, že se několik dnů do zaměstnání vůbec nedostal. „Do Letu jsem totiž jezdil na kole, trasou přes železniční přejezd. Ten byl ale zaplavený a tak jsem měl cestu do Kunovic odříznutou," vzpomíná Bazala. Na příchod záplavové vlny se ale včas připravil. „S předstihem jsem vystěhoval sklep. Pak přišla velká voda a dům zůstal bez přívodu elektriky i vody. Tu jsme pak brali ze zásob humanitární pomoci. V domě jsem ale zůstal, evakuace jsem se nezúčastnil," dodal Josef Bazala.

Hradišťský pedagog Josef Pilát přišel při povodních během pár chvil o všechen majetek. Bylo mu tehdy 59 let. V roce 1997 totiž bydlel v suterénu bytového domu ve Svatováclavské ulici. Zprávy o blížící se povodni dostal sice s předstihem, situaci však tehdy podcenil. „Když jsem sledoval stoupající vodu, dokázal jsem si představit, kam se asi vylije. Vůbec jsem si nepřipouštěl, že by se mohla dostat až k našemu domu. O půlnoci ale nejednou přišly výzvy k evakuaci," popsal tehdejší dění Josef Pilát. Naložil rodinu do auta a vyjel s ní, pro jistotu, na nedaleký kopec. Tam čekali, jak se bude situace vyvíjet. „Vzpomněl jsem si, že jsem v bytě nechal láhev slivovice. Tak jsem se pro ni vrátil. Když jsem ji přivezl, manželka připomněla, že jsem mohl vzít z bytu i šampaňské. Opět jsem se do bytu vrátil, ale to už voda stála, k mému zděšení, takřka až u stropu," vzpomíná pedagog. Povodeň vzala rodině Josef Piláta veškerý majetek. Deset dní pak přebýval u známých ve Květné, poté mu jeden z jeho přátel nabídl k dočasnému bydlení svůj domek. Dnes bydlí Josef Pilát ve stejném domě jako v době vodní katastrofy, ovšem byt v suterénu vyměnil za jiný ve třetím patře. „K výměně ale nedošlo z důvodu obav z dalších záplav. Zůstali jsme totiž s manželkou sami, a tak jsme vyměnili větší byt v suterénu za menší," vysvětlil Josef Pilát.