Před divadelní budovou mě vítají přistavené vozy České televize. U zcela největšího kamionu ze všech, se setkávám se zvukovým technikem Jiřím Šebelou. „Tak toto je náš obývák. To víte, když trávíte týden někde na horách…," ukazuje mi s úsměvem další z velkých vozů České televize. Společně pak míříme do hloubi přenosového kamionu. Procházím třemi různými zákoutími se spoustou blikajících pultů. U nich sedí technici a bedlivě sledují dění na jevišti Slováckého divadla. Dozvídám se, že dnešní inscenaci snímá celkem osm kamer. Nechápavě si prohlížím desítky nejrůznějších barevně svítících tlačítek a obrazovek.

Točit divadlo je pohoda

„Jak se v tomhle může někdo vyznat?" ptám se sám sebe. Ovšem jak se vzápětí dozvídám, odborníků je na to k dispozici víc než dost. „Je nás tady asi 28 členů štábu. Ale třeba na hokej to může být i 40 lidí a v případě opravdu velkých sportovních akcí to bývá nezřídka i sedmdesátka. Točit dneska sport, tak rozhodně nemá nikdo čas se vám věnovat. Oproti tomu divadlo je celkem pohoda," vysvětluje mi náročnost televizního snímání nejrůznějších druhů zábavy Jiří Šebela. Vzápětí mi ještě ukazuje kabelárnu, která se nachází v zadní části kamionu. „Každá z těch cívek má zhruba 300 metrů kabelů," zachytí průvodce můj údiv, když si prohlížím asi desítku velkých cívek, omotaných svazky kabelů.

A vzápětí na to si už mířím do interiéru Slováckého divadla. V jeho foyer hned za dveřmi mě vítá šestice figurín, oděná do nejrůznějších kostýmů. „Tak tento je určitě z Babičky," konstatuje přesvědčivě jeden z mladíků, který si společně s kamarádkou právě jednotlivé kostýmy pečlivě prohlíží. V rámci připravené soutěže mají totiž uhodnout, ze kterých filmů jednotlivé kusy oblečení jsou. Já si to už mezi tím mířím ke stolíku, za nímž poznávám herce Miloslava Mejzlíka. Chci jej přivítat Uherském Hradišti, ale on mě nečekaně překvapuje.

Nejdůležitější pro natáčení je nachystat osvětlení

„Měl jsem zde roční angažmá tuším někdy v roce 1978, než jsem přešel do Zlína. Nejraději vzpomínám na svou tehdejší roli Lopachina z Višňového sadu. Od té doby se Slováckým divadlem stále spolupracujeme, především v souvislosti s festivalem v Luhačovicích. Takže k Uherskému Hradišti mám stále blízký vztah," zavzpomíná při našem rozhovoru Miloslav Mejzlík. Po chvíli od něj odbíhám za Antonínem Dekojem, což je dnes vedoucí přenosového vozu. Ten mě uvádí do samotného sálu Slováckého divadla, kde se zrovna natáčí. „Vždy při natáčení divadla, a tedy i v dnešním případě, bývá nejnáročnější zajistit světelné podmínky. Světelná režie je totiž jiná pro diváky v hledišti, než pro potřeby televizního snímání. Proto nejtěžší pro nás dnes bylo hlavně nachystat odpovídající osvětlení pro televizní kamery. Zabralo nám to spoustu hodin," vysvětluje mi Antonín Dekoj během toho, co mě uvádí do divadelního sálu. V jeho přítmí po chvíli rozeznávám několik kamer, které snímají dění na jevišti, kde se zrovna odehrává děj hry Cena facky aneb Gottwaldovy boty.

„Tam nahoře někdo dupe," slyším po chvíli hlasitou poznámku muže mezi sedačkami, v němž posléze rozeznávám režiséra Břetislava Rychlíka. Ten bedlivě sleduje jak dění na jevišti, tak i na obrazovce, kterou má bezprostředně před sebou. „Tedy takhle náročně vzniká to, co si doma zcela automaticky a častokrát naprosto bez povšimnutí pustíme v televizi," zamyslím se a už si vrývám do paměti, že si musím na podzim pohlídat termín, ve kterém by dokument ze Slováckého divadla měl v televizi běžet.

Cyklus ČT Rok regionálních divadel startuje právě v Hradišti

Štáby České televize obsadily Slovácké divadlo v pátek 1. dubna. Právě v Uherském Hradišti totiž začaly natáčet zcela nový cyklus Rok regionálních divadel. Ten se zaměří na to nejzajímavější, co v současnosti divadla v českých a moravských regionech nabízí. Celkem 13 divadelních scén představí vždy televizní záznam vybrané inscenace, a také desetiminutový dokument, přibližující každou zvolenou divadelní scénu. Slovácké divadlo je v sérii chystaných dokumentů ze Zlínského kraje zastoupeno jako jediné. V Uherském Hradišti tímto způsobem televizní štáb v režii Břetislava Rychlíka zaznamenal představení Cena facky aneb Gottwaldovy boty, související připravovaný medailonek pak věnoval pozornost například bývalému řediteli Igoru Stránskému, či jeho následovníku Michalu Zetelovi. Samotné natáčení cyklu dokumentů potrvá do července. Jejich přesný termín nasazení do vysílání prozatím není znám, nicméně dle dostupných informací se s ním počítá pro letošní podzimní programové schéma. (Kor)