VYBRAT REGION
Zavřít mapu

První zabijačka není švanda, ale stojí za to

Lopeník - Náš region je pověstný kromě jiného také zimními sporty. Především těmi neolympijskými, jako jsou pálení slivovice nebo pořádání tradičních domácích zabijaček. Nečekané komplikace i očekávatelná námaha to vše s sebou přinese domácí zabíjení. O to víc pak chutnají škvarky, ovar i jitrnice

26.2.2014
SDÍLEJ:

Ilustrační foto.Foto: Deník/ Ladislav Jerie

Jako malý chlapec jsem se jich účastnil u svého dědy. Z nostalgie jsem se rozhodl tuto tradici u nás v rodině po dlouhých letech obnovit. Bez patřičných zkušeností jsem však netušil, co vše je potřeba dopředu zařídit pro takovou akci.

Pominu-li fakt, že je potřeba nejprve za pomoci kamarádů postavit chlév, koupit selata a vykrmit je, obnáší toto dobrodružství nemálo dalších starostí.

Nejdůležitější je vždy příprava

Ta začíná několik dní před samotnou zabijačkou. Objednat řezníka, sehnat kotle na vaření, mlýnky, stoly a další věci potřebné na výrobu tradičních pokrmů. Nakoupit dostatek koření, sehnat a domluvit pomocníky, přichystat dostatek dřeva, koryto na spaření prasete a spoustu dalšího.

V samotný den D se pak vstává časně. V mém případě to bylo v 5 hodin ráno, protože bylo potřeba nanosit vodu do kotlů a přivést ji k varu dříve, než dorazí řezník a ostatní účastníci. Ti začínají přijíždět krátce před 7. hodinou ranní. Každého přivítám malou slivovicí a horkým čajem či kávou. Následuje porada a rozdělení úkolů.

„Už měl viset, tak pojďme!" těmito slovy nás pobídl řezník, když viděl, že začínáme zhruba s dvacetiminutovým zpožděním oproti plánu. Na některých pomocnících bylo vidět, že protáhli páteční večer před zabijačkou a působili trochu nevyspale.

Začali jsme z chléva vyvádět ven první prase. Zřejmě už něco tušilo, protože dva dny před zabijačkou se i se svým spolubydlícím pokusilo o útěk dírou v deskách, což se jim téměř podařilo.

Teď se mu ven moc nechtělo. Nemělo však na výběr. Druhé prase chtělo našemu snažení bránit, přirazilo mě na stěnu a málem mě pokousalo. Vzápětí řezník provedl zkušeně svůj úkol a kvikot ustal. Následně jsme mašíka umístili do koryta, posypali kalafunou a spařili. „Poprvé za život se koupe," zavtipkoval jeden z přítomných.

„A myslím, že i naposled," přisadil si další. Po nezbytném očištění následovalo vytažení prasete na trojnožku jak z ladovského obrázku.

Řezník si počínal profesionálně a zanedlouho bylo prase rozporcováno a odneseno k dalšímu zpracování. To samé pak následovalo s druhým, tentokrát větším kusem. Kolem 10. hodiny se už vše, co se mělo vařit, vařilo v kotlích. Následovala krátká pauza na svačinu. Na výběr byl mozeček s chlebem nebo guláš uvařený den předem.

V mezičase se všichni účastníci zabijačky věnovali finálnímu porcování, vykosťování, čištění a krájení. Znovu jsem všechny pobídl malou slivovicí. V chladném počasí přišla vhod. Kolem poledne přišel čas na oběd. Všude bylo cítit vůni pečeného masa, škvarků a guláše. Po uvaření materiálu potřebného na tlačenku jsme přistoupili k její výrobě.

Jeden problém za druhým

Následovat mělo mletí masa a dalších ingrediencí na jitrnice. Vyskytl se však neočekávaný problém. Koncovka kabelu od řezníkova elektrického mlýnku neseděla do zásuvky. Bylo tedy nutné sehnat kabel s redukcí. To zabralo asi půlhodinu.

Jen co se to povedlo, zjistilo se, že nemáme dostatek háků na maso. Kromě toho začal docházet česnek. Vlivem jeho špatné kvality jsme museli větší množství vyhodit. Znovu jsem tedy začal žhavit telefony a vzápětí vyrazil ke známému. „A sežeň ještě nějaký pepř," křikl na mě řezník, když jsem nasedal do auta.

Než jsem se vrátil, uběhla opět půlhodina. Další skluz oproti plánu, ale z nejhoršího jsme byli venku. Po jitrnicích jsme se pustili do výroby a ovařování jelit. Pak už zbývalo jen udělat paštiku a dochutit ovarovou polévku a mohlo se začít uklízet. Po 19. hodině už všichni seděli u stolu a vychutnávali si zabijačkové dobroty a slivovici.

S odstupem času musím říct, že domácí zabijačka není taková zábava, jako si ji pamatuju z dětství u svého dědy. Ale rozhodně se nám vyplatí.

ROMAN BUČEK

Autor: Redakce

26.2.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Pavel Hoftych. Ilustrační foto.
8

Lidi, bavte se! vzkazuje Pavel Hoftych

V Buchlovicích se představí Míša Růžičková
13

Tipy Deníku, kde a jak si užít víkend

Na Slováckém létě vystoupí Michal Hrůza i Mňága a Žďorp

Jubilejní desátý ročník Slováckého léta začne v pátek 30. června. Akce potrvá až do 9. července. Návštěvníci se můžou těšit na vystoupení Michala Hrůzy, Vašo Patejdla či hudebních skupin Mňága a Žďorp, Iné Kafe, Argem a Rybičky 48. Tradičně se uskuteční také několik sportovních turnajů.

Síla kouzelného Svatojánského čarování zaujala svobodné i vdané ženy

Areál zahrady Základní školy Polešovice se stal v neděli odpoledne kulturním prostorem pro nápadité členky tamního ženského sboru Drmolice.

Marek Havlík: Moc jsem nemířil, prostě jsem vystřelil a byl z toho gól

Z náhradníka hrdina. To je silný sportovní příběh. Ještě minulý pátek Marek Havlík začínal se Slováckem letní přípravu, ve chvíli kdy absolvoval kondiční testy se na tréninku českých lvíčat v polských Tychách zranil Aleš Matějů. Už po cestě z testů volal Havlíkovi reprezentační kouč Vítězslav Lavička, aby byl záložník Slovácka připraven.

Z chaty rodinný dům – proměna je možná, ale má svá úskalí

Přestavba víkendové chaty na rodinný dům je v Čechách celkem obvyklá věc. Jenže ne vždy to funguje. Bohužel ne vždy totiž investor pochopí, že trvalé bydlení potřebuje něco jiného než chata. Pojďme se podívat na zajímavý návrh rekonstrukce chaty na moderní rodinný dům.

Předvolební speciál deníku: Jak splnila vláda své sliby?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies