Při vernisáži obrazů pokřtili vínem knihu Dvacáté století v Babicích

Jeho 68 vystavených obrazů, jimž na pódiu kulturního stánku vévodil jeden ze dvou jeho největších s názvem Židák, o rozměrech 2,30 x 1,30 metru, tvořilo je pět procent z 1200 olejomaleb, pastelů, perokreseb a akvarelů, které v průběhu let vytvořil.

„Moje první samostatná výstava má za cíl, aby se u mých obrazů pozorovatel zastavil a nechal na sebe působit volné asociace. Tady ale nemá návštěvník možnost pozorovat, jak obraz vzniká, co se za ním skrývá hodin práce,“ neodpustil si poznámku neobyčejně skromný babický malíř samouk.

Ačkoliv jeho profesní cesta se ubírala po docela jiné dráze, talent, který mu byl dán, opatruje dodnes, a ten je mu i navzdory věku stále společníkem a velkou inspirací.

Sečení ve Lhotě se změnilo ve zpívání v sále. Vystoupil i Martin Hrbáč

„Jsem ráda, že František Němec zde představuje i tu malou část své tvorby. Kdyby chtěl vystavit všechny obrazy, které namaloval, prostory kulturního domu by k tomu nestačily. Potěšující ale je, že pan Němec maluje stále a rád,“ vysekla mu při vernisáži poklonu první žena Babic Martina Horňáková.

Vzápětí pak představila zbrusu novou knihu Dvacáté století v Babicích, které stejně jako výstavě obrazů požehnal slovem páter Bohumil Kundl.

Autorkami knihy, kterou obec za přispění sponzorů vydala nákladem 900 výtisků, jsou Františka Němcová (77), manželka malíře, s Marií Dostálkovou (60), kronikářkou obce od roku 1990 a vedoucí tamní pečovatelské služby.

V popředí jejich zájmu stála snaha zaznamenat všední život občanů Babic a jejich vztah k základním otázkám života. Proč ale pouze ve 20. století? Proč ne delší časový úsek života dřívějších generací?

Vesnicí roku Zlínského kraje je Slavkov, boduje také Korytná

„Protože jde o dobu, ve které jsou ještě mezi občany Babic ti, kteří mohou k osudu těch čtyř až pěti generací něco říci, z vlastních či předaných zkušeností,“ vysvětlila Františka Němcová.

Podle obou autorek jsou v jejich osobních archivech ještě dokumenty, které takový pohled umožňují. A ještě i živá paměť, která má poodhalit, co bylo, proč tomu tak bylo a co je potřeba si zapamatovat.

„Zatímco paní Němcová musela v knize postihnout dobu od roku 1901 až do roku 1989, já to měla jako kronikářka obce při psaní textu za poslední desetiletí 20. století snadnější,“ připustila se skromností sobě vlastní menší zásluhy na knize Marie Dostálková.
V šuplících obou autorek se hromadí podklady pro vydání další knihy, ale shánějí někoho, kdo by ji napsal.

Starosta Slavkova: I jako malá vesnice máme výborný společenský život