„Vyjedete-li kousek za Uh. Hradiště, mimo Pomoraví, nepoznáte takřka, že náš okres postihla katastrofa mimořádného rozsahu. Lidé žijí svůj normální den, jdou do práce, z práce na nákup, pak na procházku, večer se dívají na televizi nebo jdou ke známým na besedu. Velmi často si ani neuvědomují, že mnozí jejich spoluobčané o pár kilometrů dál přišli o střechu nad hlavou, že nemají nic než pár svršků. Jejich domy se rozpadají, oni sami bydlí u rodičů, rodiče u dětí, někteří u známých. A všichni čekají, co bude.

Jak změnit neblahý osud těchto lidí, jak jim pomoci, aby mohli důstojně žít, to je jeden z největších problémů, který musíme rychle vyřešit. I když na těchto spoluobčanech se události minulých dnů podepsaly nejvíce, postiženi budou nejen oni. Katastrofa se dotkne každého z nás. Okresní město bylo zatopeno vodou v rozsahu, jaký nemá v České republice za mnoho desetiletí obdobu. Ve vodě se ocitly kanceláře okresního úřadu a bude nesmírně těžké zachránit či obnovit databáze, na nichž je závislé vyplácení sociálních a jiných dávek. Pod vodou se ocitly dopravní podniky, nastal kolaps dopravy, ať již autobusové či železniční. Mnohé silnice i tratě jsou citelně poškozeny, ne-li zničeny, a jejich obnova bude stát obrovské prostředky.

Ze dne na den jsme se ocitli bez nemocnice, jako by nás chtěl osud vystavit osudové zkoušce, zda stopadesátitisícový okres je schopen žít bez velké nemocnice. Je narušena statika mnoha budov a bude třeba provést celou řadu statických expertíz, revizí elektřiny, plynu atd.

Pod vodou se ocitla pole a zahrady, je nutno obnovit čerpání vodních zdrojů, je zničeno strojní a jiné zařízení mnoha výrobních a nevýrobních organizací, práce v mnoha z nich musela být omezena, v mnoha úplně zastavena. Zatopeny byly všechny bankovní domy. Neexistují odborníci, kteří by nám poradili, jak to všechno dobře a rychle zvládnout. Život se bude rozvíjet postupně. Nejsem si vůbec jist, jestli lidé mají představu o všech důsledcích a jestli si všichni a říkám to s velikou odpovědností i ti ve vládě uvědomí, co se stalo. Jaká obrovská katastrofa Moravu postihla. Budeme se na každém kroku setkávat s problémy, se kterými nedovedeme zacházet, které jsou pro nás neznámé.

V tuto chvíli bych chtěl alespoň poděkovat všem, kteří se přihlásili jako dobrovolníci a snažili se pomoct, kde bylo potřeba. Jediné, co ve vší té hrůze, která i je postihla, zůstalo, byla solidarita právě těchto lidí. Jistě se najde ještě příležitost, abychom právě jim i všem ostatním, kteří se podílí na záchraně majetku i životů lidí, mohli vyjádřit naše poděkování."