I on přišel v pátek odpoledne jako jeden z prvních k volební urně na velehradské radnici, aby odevzdal svůj hlas kandidátům do zastupitelstva Zlínského kraje. „Chtěl jsem jim předat svůj hlas co nejdříve, protože už mám jakýsi věk. Kdybych dnes odpoledne nebo zítra náhodou zemřel, můj hlas by jim mohl chybět," řekl s úsměvem páter Cukr, člověk s bohatými vědomostmi, zkušenostmi a příjemným vystupováním.

Na rodné Slovácko, do jezuitské komunity na Velehrad se vrátil před jedenácti lety. „Jsem totiž zvyklý, že když mám někde být nebo něco dělat, tak se snažím, abych byl mezi prvními. A tak je to i u voleb. A mám pak svatý pokoj," přiznává s pousmáním římskokatolický kněz ve výslužbě, jemuž v roce 1999 udělil prezident Václav Havel Medaili za zásluhy I. třídy.

Pětadevadesátiletý páter žije na Velehradě.Úsměv na rtech mu tuhne se vzpomínkou na to, jak si za odposlouchávání porad gestapáckých agentů ve špatně zajištěném bytě a předávání získaných informací o odboji odseděl dva roky v Terezíně a na Pankráci.

„Volební právo jsem neměl ani ve vězení za komunistů. V roce 1953 jsem byl zatčen a ve vykonstruovaném procesu jsem byl odsouzen za špionáž a velezradu k jedenácti letům vězení na Mírově, pak v koncentrácích u uranových dolů na Jáchymovsku," svěřuje se páter Cukr.

Když byl v roce 1960 z vězení propuštěn, byl jmenován litoměřickým biskupem Štěpánem Trochtou administrátorem farního úřadu v Bohosudově a excureendo farního úřadu v Krupce na Teplicku.

„K volbám jsem pak musel chodit, aby se mohli komunisté pochlubit bez nějaké desetiny stoprocentní účastí voličů. Nejednou jsem do urny vhodil prázdnou obálku," přiznává se k bojkotu voleb kněz, který dodnes slouží denně mše svaté pro obyvatele Domova pro osoby se zdravotním postižením Velehrad-Vincentinum.

„Pravda, za komunistů jsem chodil volit spíš z donucení, ale také z obav z toho, abych gymnázium v Bohosudově, v němž jsem působil, nevystavoval tahanicím s úřady, ale také abych se znovu nedostal do komunistického kriminálu," uzavírá stručně smutnou etapu svého života kněz.

Dodává, že po sametové revoluci chodí k volbám dobrovolně a ani jedny nevynechal. „Do volební urny už nevhazuji prázdnou obálku, ale volím ty kandidáty nebo stranu, jichž si vážím. Prostě naprosto svobodně, podle mého nejlepšího vědomí a svědomí," dodává páter Josef Cukr.