Nezbývá nic jiného než zavolat na městskou policii. Operátorovi popíšete, jak vaše auto vypadá, a on vám závoru na dálku otevře. Možná si ani neuvědomíte, že vás při odjezdu sleduje jednou z momentálně šestnácti funkčních kamer.

Náročná šichta: 12 hodin před televizí

„Karta je opatřena magnetickým páskem, který se může celkem snadno poškodit, třeba škrábnutím klíče v kapse. Dříve jsme museli na parkoviště k takovým případům vysílat technika nebo někdo z kolegů vzal klíče a šel závoru odemknout. Teď se podíváme na monitor a problém vyřešíme ihned přes počítač," říká strážník Pavel Ott ve funkci velitele směny.

Spolu s kolegou sedí na služebně v místnosti, jejíž stěna je posetá plochými obrazovkami napojenými na jednotlivé kamery. Některé z nich se samy od sebe pohybují, přibližují a oddalují. Jde o automatický režim, který si strážníci přednastaví. Pokud je něco zaujme, přepnou si obraz na prostřední největší monitor a pohybují s ním joystickem.

Kamery jedou nonstop, směna trvá dvanáct hodin včetně dvou půlhodinových přestávek. „Je to trochu náročné na zrak," přiznává Pavel Ott s úsměvem. Celý systém je podle něj strážníkům platným pomocníkem při odhalování konzumace alkoholu na vyhláškou zakázaných místech, nejrůznějších dopravních přestupků, krádeží kol či znečišťování ulic. Za hodiny prosezené před obrazovkami mají zmapované desítky místních známých firem.

„Vidíme, že někde sedí hlouček posunující si pití. Kolegové k němu vyjedou a k hrdlu láhve přiloží přístroj, jenž měří alkoholové výpary. Určitou roli při odhalování hraje náhoda, díky kamerám ale jdeme štěstí výrazně vstříc," upozorňuje strážník.

Na jeho slova dochází za malou chvíli. Kamera zabírá stříbrný peugeot, který vjíždí zákazem do jednosměrky v ulici Hradební. Obsluha ovladačem přibližuje obraz, aby byla dobře čitelná SPZ, záznam archivuje a strážníci pak majitele vozu předvolají.

Velký bratr? Netřeba se bát

Uplyne sotva několik minut a řeší se další problém. S farností. „Dobrý den, městská policie. Máme poplach u vás v kostele. Nevíte, co se tam děje?" zní úvod telefonátu. Čočka se ihned natáčí na vchod do chrámu, z nějž za chvíli vychází žena ve středních letech a dlouho před ním postává. Žádný pytel přes rameno napěchovaný svícny a obrazy rozhodně nemá, vypadá to na falešný poplach.

Člověka při sledování možností takového systému logicky napadne otázka, kolikrát už se asi dostal do hledáčku městské policie, když procházel hradišťskými ulicemi. Velký bratr je tu přítomen na všech důležitých místech na náměstích, u Klubu kultury, kina, městského stadionu, obchodního domu Centrum…

„Můj soukromý názor je ten, že pokud člověk nedělá nic špatného, absolutně se nemusí obávat, že bychom nějak narušovali jeho soukromí. Zákon nám jasně ukládá, že si nemůžeme sledovat, co se nám zlíbí," uzavírá městský policista Pavel Ott.