Mimochodem, označení Slavnosti vína se mi nezdá příliš přesné, sice se víno bude popíjet ve velkém, dokonce bude natažen obrovitý stan, který nahradí chybějící sklípky, ale přece jen – mega akci v Uherském Hradišti nevnímám jako vinařskou, ale spíše jako „setkání“ lidí, z nichž naštěstí ještě mnozí mají vztah k lidové kultuře.

Nechci se ale věnovat konkrétnímu psaní o Slavnostech vína, už tak je článků na toto téma až moc. Rád bych vám, vážení čtenáři, položil následující otázku: Když se dnes podíváme na kroje a tradice, myslíte si, že prožíváme období „rozkvětu“, možná i největšího za poslední desítky let? Jak můžeme třeba pozorovat kupříkladu právě při zmiňovaných nadcházejících Slavnostech vína?

Nebo žijeme spíše v období „soumraku“, kdy končí u mladých lidí definitivně ochota pro cokoliv se obětovat, a tedy obětovat se například i pro udržování tradic?

Je mi jasné, že po víkendovém hradišťském setkání budou všude tisíce slov, která budou zcela jednoznačně podporovat první možnost. Žijeme v období „rozkvětu“, spontánnosti, veselosti, jen se podívejte na to ohromné množství krojů a krojovaných, to je nádhera!

Tak nějak a podobně budou znít slova chvály. Jenže, když chodím po vesnicích a mluvím s lidmi, u mnohých slyším něco jiného. Pořádat například hody je rok od roku obtížnější a obtížnější, hledat stárky se někdy zdá marné, a očekávat, že by dnes mladí měli chuť „dělat“ hody, je ve stále více obcích nemožné. Na řadu tak přicházejí poslední obětavci, kteří stále víc přebírají „práci“ po dnešní dospívající generaci.

Co s tím?

Problém ochoty, dobrovolnosti či spontánnosti je zcela jistě problém mnohem zásadnější a týká se tisíce jiných věcí než jen „nějakých“ tradic nebo zpívání. O to více jsou ale důležité snahy dělat něco s tímto stavem, organizovat například akce, které mají minimální publicitu a nemůžou počítat ani se sponzory či převelikou účastí.

Jedna taková akce se uskuteční právě v sobotu ve chvílích, kdy půjde Uherským Hradištěm předlouhý průvod krojovaných.

V Luhačovicích se sejde skupinka lidí na sympoziu s názvem: Siločáry duše dítěte aneb Rozšiřující pohled na vedení dětského folklorního souboru. Iniciátorem setkání je učitel Vlastimil Ondra, který má už dlouho výhrady k tomu, jak dnes fungují mnohé folklorní soubory.

Jejich význam totiž nevidí ani tak v nějakém velkém vystupování na podiích nebo v zájezdech do zahraničí, ale v něčem jiném.

„Jaké cesty vedou k tomu, aby děti ze souborů přenesly lidovou kulturu i do svých rodin a v budoucnosti ji předaly i svým dětem?“ zamýšlí se například učitel Ondra.

Akce v Luhačovicích a v Uherském Hradišti nemají zdánlivě nic společného. Pokud ale nebude více podobných učitelů Ondrů, může se časem stát, že Slavnosti vína budou s postupem let jen velmi dobře organizovanou akcí pro turisty.

RADEK BARTONÍČEK