U příležitosti těchto jubileí byla vydána kniha s názvem Od minulosti k současnosti v huštěnovické farnosti. Jejím autorem je tamější rodák, devětašedesátiletý Otakar Neoral.

Do knihovničky huštěnovických občanů tak přibyla v pořadí už čtvrtá kniha, která jim přiblíží dějiny jejich vesnice a farnosti.

„První publikaci o obci napsal a vydal v roce 1878 její čestný občan Erazim Jindřich Vitásek, jeden z iniciátorů výstavby huštěnovického kostela. Kniha nese název Nástin dějin huštěnovské obce na Moravě. O bezmála osmdesát let poději vydal Josef Hubáček Dějiny obce Huštěnovice,“ uvedl Neoral a poznamenal, že obě knihy podrobně popisují vývoj obce.

Třetí publikace s názvem Slovácké hody v Huštěnovicích spatřila světlo světa v roce 2003. „Výstižně zpracovaná kniha byla vydána obecním úřadem u příležitosti 80. výročí vzniku hodů,“ informuje Neoral, autor zbrusu nové knihy o dějinách huštěnovické farnosti.

Z potřeby znát souvislosti, vyvolat postavy těch, které Huštěnovičtí znali a milovali, nebo o nich třeba jen slýchávají, ale možná vůbec nic nevědí, přistoupil k napsání

knihy teprve až ve svém pokročilejším věku, kdy pocítil mnohorozměrnost času. Každá generace huštěnovických občanů se zapsala do dějin obce svými činy. Otakar Neoral si vzal ve své knize za své seznámit současnou i budoucí generaci s tím, co čtenářům nenabídly Dějiny obce Huštěnovice z roku 1957.

„Ty vyšly v čase, kdy totalitní moc bránila projevům svobodného slova, takže v knize nebyla žádná zmínka o kostele, farnosti a lidech, kteří se v Huštěnovicích narodili a zasvětili svůj život kněžskému a řeholnímu životu. Bylo to pět kněží, jeden jáhen a třináct řeholních sester,“ objasňuje Neoral.

Ačkoliv autor knihy Dějiny obce Huštěnovice v jejím závěru vybízel občany, aby jednou pravdivě vylíčili historii vesnice po roce 1945, nebylo podle Neorala v obci nikoho, kdo by se pokusil podat o životě v huštěnovické farnosti nezkreslený obraz. „Protože se nenašel nikdo, kdo by poodhalil dějiny naší farnosti a její duchovní život, pustil jsem se před pěti lety do shromažďování potřebných podkladů sám,“ svěřuje se Neoral. Zůstane navždy jeho zásluhou, že shromáždil mnoho údajů z archivů, kronik, farností i z klášterů, v nichž kněží a řeholní sestry, rodáci z Huštěnovic, dnes už nežijící, vykonávali službu boží.

„Na ně, ale i na duchovní správce naší farnosti, měnící se vliv církve za doby totality a po ní, či svěcení zvonů a sakrálních památek v obci by mohlo být časem zapomenuto. Nějaké historické dokumenty a fotografie jsem měl doma po rodičích, jiné jsem získal od příbuzných, další jsem sháněl objížděním klášterů, far a archivů,“ vysvětluje Neoral. Ale byla tu i živá paměť, která pomohla poodhalit, co bylo, proč tomu tak bylo, a co je potřeba v knize zaznamenat. „Podklady pro knihu jsem psal nějaký čas perem, pak jsem si pořídil počítač a naučil se s ním pracovat. Hodně mně při přepisování textu pomohl student Jan Fojtášek ze Sušic, s fotkami zase huštěnovický Václav Zetík a opomenout nemohu ani pracovníky vydavatelské firmy Brauner z Brna,“ pochvaluje si spolupráci při tvorbě knihy její autor.

Jim, ale i mnoha dalším lidem, kteří mu poskytli historické dokumenty a fotografie ke knize, slouží ke cti to, čeho bylo knihou dosaženo, o čem podává svědectví dosud nikde nezveřejněné. „Když jsem se pouštěl do shánění materiálů a následně i psaní jednotlivých kapitol knihy, předpokládal jsem, že publikaci vydám v roce 2007 ke 130. výročí svěcení kostela. Vzal jsem si tehdy příliš velké sousto, ale přece se mi tu knihu podařilo vydat k jubileu kostela o třicet let mladšímu,“ neskrývá radost.

Netají se tím, že k vydání knihy u příležitosti stého jubilea samostatné expozitury v Huštěnovicích svým dílem přispělo letošní mokré jaro. „Na dědině je od časného jara do zimy hodně práce kolem domku, na zahradě a ve vinici. Takže jsem se psaní věnoval jen v zimních měsících a letos i díky deštivému jaru. I to bylo k završení mého díla k něčemu dobré,“ přiznává s úsměvem Neoral.