Kvarteto původních boršických zvonů totiž bylo za první světové války, tak jako mnohde jinde, ukradeno a využito ve válečném průmyslu. Schovat a tedy i zachránit se podařilo pouze umíráček, který je dodnes funkční. Věž kostela pak byla osazena dvěma zvony z železa a ocele. „Říkáme jim plecháče. Nemají ten správný zvuk," prohlásil kněz Anton Kasan.

Protože je v současnosti pokažen zvonový pohon a zvonová stolice je ve špatném stavu, rozhodla se farnost pořídit úplně nové zvony včetně příslušenství. Čtyři a z vhodného materiálu, tedy zvonoviny neboli tvrdého bronzu.

Odhadované náklady na tuto investici činí asi milion korun, což je pro boršickou farnost hodně peněz. Protože se jedná o pořízení nového předmětu, nikoliv například opravu památky, není možnost si zažádat o státní či evropskou dotaci, dostatek peněz nemá ani arcibiskupství.

Na nové zvony se tedy skládá doslova celá vesnice. Lidé hází peníze do kasiček při bohoslužbách, přispívají místní spolky i obec. „Zastupitelstvo na podzim jednomyslně schválilo příspěvek ve výši tří set tisíc korun z obecního rozpočtu. Částka by měla pokrýt nákup největšího ze čtveřice zvonů," informoval boršický místostarosta Alois Tománek.

Každý ze čtyř nových zvonů bude při odbíjení vydávat jiný tón tak, aby dohromady ladily v jeden souzvuk – akord. Nejmohutnější z nich by měl vážit asi sedm set kilogramů. Zvony ve své dílně vyrobí mistr řemesla Josef Tkadlec z Halenkova na Vsetínsku. „Objednával jsem u něj už jednu sadu nových zvonů pro kostel v Lidečku. Vyrobil je krásně, takže mám dobrou zkušenost," podotkl iniciátor výměny zvonů Anton Kasan.

Josef Tkadlec z Halenkova ročně zvládne vyrobit až pět desítek různě velikých zvonů. Co se týče boršické zakázky, teprve podniká prvotní kroky. „V příštím roce teprve zamířím na prohlídku místa a provedu na něm potřebná měření," dodal zvonař.

Zvony a zlato? Podvod nepoctivců

Zvony se vyrábějí ze slitiny mědi a cínu, obvyklý procentuální poměr kovů bývá 78 a 22 procent. Přítomnost vzácných kovů, například zlata nebo stříbra, by byla z hlediska kvality zvuku na škodu. Pokud nějaký zvonař požadoval zlato nebo stříbro jako příměsi, lze předpokládat, že tyto kovy zpronevěřil. Důkazem, že k takovým věcem mohlo docházet, může být fakt, že přítomnost vzácných kovů ve zvonovině je zmiňována nejen v četných pověstech o zvonech, ale dokonce i ve starší odborné literatuře. Naproti tomu chemické analýzy historických zvonů, které probíhaly namátkově v šedesátých letech dvacátého století, neprokázaly žádné stopy vzácných kovů, přesahující 0,01 procenta. Dnes už by k podvodům zvonařů docházet nemělo, protože každý zvon by měl projít přísnou kolaudací pod záštitou mezinárodního svazu zvonařů ustaveného v roce 1947. Zdroj: www.zijinak.cz