V rámci Týdne pro Františka Kožíka (19. až 23. května) je v prostorách oddělení pro dospělé připravena výstava knih, fotografií a životopisných dat o tomto uherskobrodském rodákovi. V listopadu do knihovny doputuje výstava pod názvem Je esperanto mrtvý jazyk? „Město je totiž spojeno se jménem Jana Amose Komenského, který je považován za jednoho z otců myšlenky mezinárodního jazyka. A také naše knihovna nese jméno Františka Kožíka, který byl esperantista," vysvětlila Věra Lovecká.

Nedílnou součástí autorova života se podle ní stal jeho rodný kraj Slovácko. Spisovatel obdivoval místní životní styl, folklor, krajinu i jeho obyvatele. Často a rád se vracel. A právě tento kraj ho inspiroval k napsání románu Na dolinách svítá, jehož děj zasadil do otcova rodiště Hluku. Kniha vyšla později ještě několikrát, avšak roku 1971 již pod názvem Hejtman Šarovec. Románem Na dolinách svítá složil Kožík hold rodnému Slovácku. Kniha byla napsána ještě za okupace a autor se vyslovil o jejím vzniku takto: „Dost dlouho jsem byl spíš odrodilý Moravan, ale Slovácko jsem znovu našel v okupaci. Nesměl jsem od počátku roku 1944 vůbec psát kvůli odmítnutí vstupu do Ligy proti bolševismu. Navštívil jsem tehdy rodiště svého otce Hluk a objevil Břetislavovu polorozbořenou tvrz. Její historie mě upoutala. Vymyslel jsem si hejtmana a ve Václavíkově Luhačovickém zálesí pro něj našel jméno Šarovec. V tíživých letech okupace, v myšlenkách na bezpráví a smrt, jsem napsal román Na dolinách svítá. Dodnes žertem říkám, že mým největším dílem je zachráněná hlucká tvrz. Když totiž román vyšel, projevili obyvatelé Hluku tolik nadšení a citu pro historii své obce, že si přivedli památkáře, objednali projekt renovace a přiložili ruku k dílu. Dnes je tvrz restaurována."

O tom, že některá místa z jeho děl stále žijí nejen v knihách se nechala slyšet osmdesátiletá Zdena Maxová z Uherského Brodu, která hluckou tvrz pravidelně navštěvuje v rámci setkávání seniorů. „Je to velmi příjemné a kouzelné místo, ze kterého na mě dýchá historie a ráda se tam vracím," prozradila Zdena Maxová. Nápad, aby uherskobrodská knihovna nesla jméno Františka Kožíka, se zrodila před pěti lety. Se svolením spisovatelovy dcery Aleny Kožíkové se podařilo tuto myšlenku uvést v život. V pátek 18. září 2009 byla odhalena na Panském domě busta Františka Kožíka a tato slavnostní událost přinesla velkou změnu v historii tamní bibliotéky. „Náš kulturní stánek nese spisovatelovo jméno, právě od tohoto data," prozradila ředitelka tamní knihovny Věra Lovecká.

František Kožík: autor životopisných románů převážně z uměleckého prostředí, rozhlasových her, divadelních a televizních scénářů, ale také básník, se narodil 16. května 1909 v Uherském Brodě, zemřel 5. dubna 1997 v Praze. Jeho otec pocházel z chudého chalupnického rodu v Hluku, byl okresním soudcem, avšak také nadšeným ochotníkem, milovníkem národopisu, hudby i tělovýchovy. Všechny tyto vlastnosti budoucí spisovatel zdědil. Matka, rozená Havlová, pocházela z Uherského Brodu, kde také rodina do roku 1913 bydlela, než se odstěhovala do Kroměříže. V roce 1919 se ale opět stěhují na Slovácko, nyní však do Uherského Hradiště. Zde František Kožík počal svá studia na reálném gymnáziu. Právě tady se objevily jeho první literární pokusy, publikované v časopise Žihadlo, který doma sám vydával v jednom rukopisném exempláři. Již zde se projevovala jeho touha po literárním vyjádření a zde najdeme i kořeny jeho zájmu o divadlo. Autentické svědectví právě o jeho studentských létech v Uherském Hradišti podává pozdní vzpomínková knížka Sníh padá na Hradiště z roku 1971.