VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Květa Fialová: Stáří není blbost

Uherské Hradiště /ROZHOVOR/ – Byla označena nejkrásnější českou herečkou minulého století. Když jde po ulici, lidé ji zastavují, fotografují se s ní, ale někteří si na ni chtějí jen sáhnout, protože věří, že přináší štěstí.

10.3.2011
SDÍLEJ:

Květa Fialová je proslulá nejen svými brilantními hereckými výkony, ale také vrozenou pohodou, již rozdává. Foto: archiv herečky

Nezřídkakdy se stane, že se diváci v její přítomnosti rozpláčou. Řeč je o herečce s neuvěřitelným charismatem – Květě Fialové. Od loňského ledna hraje ve Slováckém divadle hraběnku Maude v komedii Harold a Maude. Hraje ji výtečně. A to tak, že za ni byla nominovaná na Cenu Thálie. „Maude a já jsme jedna bytost. Ona má v sobě svobodu, je absolutně vyrovnaná se vším, co ji potkalo, a žije naplno. A já taky,“ říká jednaosmdesátiletá legenda.

Paní Fialová, vím, že jste byla v uplynulých dnech v nemocnici. Jak se cítíte?

Já se cítím výborně. Nemoci jsou důležité. Z čeho by jinak byli živi doktoři? Vlastně je to taková naše sociální péče lékařům, aby měli co dělat a neumřeli hlady.

Je vám jednaosmdesát a pořád naplno hrajete, máte nemocné srdce. Lékaři vám jistě opakují, že byste se měla šetřit.

Ano, to mi říkají už třicet let. A já se šetřím. Vůbec si nevzpomínám, kdy jsem naposledy umývala schody.

Na jevišti je to ale také námaha, nemyslíte?

Co to říkáte? Na jevišti je to život. Lidi se mě ptají, co mám s Maude společného. Absolutně všechno, jsme jedna bytost. Víte, Maude má v sobě svobodu, je absolutně vyrovnaná se vším, co ji potkalo, a řídí se heslem: „Všechno jednou pomine.“ Proto žije naplno. A já taky. Občas nějaká kolegyně řekne, že stáří je blbost. Je to její věc. Pro mě jsou to nejkrásnější léta mého života.

Tím se vlastně dostáváme k důvodu, proč hrajete ve Slováckém divadle.

Jednak je to proto, že tu hru miluji a chtěla jsem si ji zahrát v osmdesáti, jak to předepisuje autor. A pak jsem přijela do Hradiště jako exponát, když mě s Naděnkou Konvalinkovou pozval Pepíček Kubáník, já jsem jej uviděla a bylo mi jasné, že on je bytost, která mě udělá na jevišti i v životě šťastnou.

Jak tomu mám rozumět?

Přeberte si to, jak chcete. Pepíček pro mě moc znamená. Jako člověk i jako herec. Velmi si ho vážím, je pro mě vším.

Ale vy jste za celý život pracovala s celou plejádou umělců.

Ano, to je pravda. S panem Hegerem, s panem Voskovcem, s Mildou Kopeckým, ale nikdy jsem na jevišti nezažívala to, co s Pepíčkem. Ty jeho plaché oči, ta jeho bezbrannost a zároveň obrovská síla, se kterou bojuje v životě, to všechno z něj dělá někoho výjimečného.

Podle ohlasů na vaše představení to vypadá, že to diváci poznají.

To nejde nepoznat. Když jsme hráli v Prostějově a v jedné scéně jsme se objali, celé divadlo začalo tleskat.

Jak moc se znáte?

Myslím, že úplně. Já o Pepíčkovi vím věci, které se neříkají každý den, a i on zná má tajemství. Jsme spojení. Když s vámi člověk zažije nejenom radosti, ale i bolesti, tak to jinak nejde.

Chcete být konkrétní?

Toho bylo tolik! Pepíček byl se mnou a držel mě za ruku, když mi umřel manžel Pavel, teď to byl taky on, kdo se první dozvěděl, že umřel Arnošt Lustig, můj kamarád z největších. Celý den mi pak telefonoval a psal sms, jak to zvládám. Dělá mi servis lásky.

Oslovila jste jej s prosbou hrát divadlo, pak jste zašla za ředitelem Slováckého divadla panem Stránským. Děláte všechno tak, jak vás napadne?

Miluji Einsteinova slova: „Většina lidí ví, že něco nejde udělat, tak to nedělají. A pak přijde někdo, kdo neví, že to nejde, udělá to a ono to funguje.“ Tím se řídím a ono to opravdu vychází.

Přesto se zeptám, jak to všechno stíháte? Vidíme vás v televizi, hrajete divadlo, jezdíte za lidmi – a teď ještě dlouhé cestování do Hradiště.

Jaké dlouhé cestování? Víte, někdy je k sousedovi na zahradu strašně daleko a někdy je cesta do Užhorodu pět minut, protože vás tam čeká něco, co je silnější než vzdálenost. A pro mě platí to druhé. S Pepíčkem spolu máme moc hezký vztah, naše rodiny se znají, navštěvujeme se, já jsem mu představila všechny své přátele, byli jsme na obědě s Arnoštem Lustigem, stavili jsme se doma za Vašíkem Havlem a užíváme si společný čas. Dokonce se za mými zády s přáteli na mě domlouvá.

Jak tomu mám rozumět?

Víte, já miluji lidi, pořád mi volají, že by chtěli, abych pozdravila seniory v domovech důchodců, v hospicích, abych někde pokřtila žížalu, a jezdím a jezdím. A občas se mi stane, že se z toho octnu v nemocnici, protože mám nemocné srdce. A když mi bylo nedávno zase blbě, tak se na mě Pepíček smluvil s Danou Batulkovou a hlídají mě, abych to nepřeháněla, asi nemají na pohřební kytku. Poslouchám je na slovo.

Jste neuvěřitelná. Dá se tomu všemu věřit? Promiňte, ale není to jen taková hra?

To je na vás, čemu budete věřit. Svět vlastně neexistuje. Jaký si ho uděláte, takový ho budete mít. Je to všechno na vás. Když jsem byla před časem v nemocnici, doktor se mě hned ptal, jestli jsem si vzala na srdce nytrák. Řekla jsem mu, že ne, že jsem si říkala mantru (meditace – pozn. aut.).

Musíte lidi přivádět do rozpaků.

Možná ano, mě to baví.

Lidé se vás určitě ptají na to, co mají dělat, aby byli ve stejné duševní kondici jako vy. Co jim odpovídáte?

Ať se řídí heslem: „Přijmout, poděkovat a zvládnout.“ Hlavně ať těm nahoře do toho nekecají a nechtějí to změnit.

Jde to naučit?

Samozřejmě. Musíte být inteligentní, musíte si vážit sebe sama. Když mi dá někdo v sobotu do držky, tak v neděli už mám sbalené kufry. Ale kdekdo do sebe nechá kopat v koupelně celou noc a pak se ještě doprošuje, aby mu ten druhý odpustil. To jistě!

Samozřejmě že musíme vzpomenout i vaši nominaci na Cenu Thálie. Jistě vás to těší.

Těší mě, že lidi přicházejí do Slováckého divadla. Těší mě, že je Pepíček šťastný. Těší mě, že si spolu vyrazíme do Národního divadla, kde bude slavnostní večer, tam jsme ještě nebyli. A jestli to dostanu? To ti nahoře už vědí a smějí se. A já se směju taky.

Květa Fialová

- Narodila se 1. září 1929.
- Vystudovala brněnskou JAMU.
- Působila v divadlech v Českém Těšíně, Kolíně, Opavě, Českých Budějovicích, od roku 1958 byla členkou Divadla ABC, kam ji přijal Jan Werich.
- Natočila celou řadu kultovních filmů, například Limonádový Joe, Adéla ještě nevečeřela, S tebou mě baví svět, Partie krásného dragouna, Účastníci zájezdu.
- Od ledna 2010 ve Slováckém divadle hraje postavu Maude ve hře Colina Higginse Harold a Maude pod vedením režiséra Stránského.
- Loni v září se stala čestnou členkou Slováckého divadla.
- Inscenace Harold a Maude má za sebou téměř 50 repríz.
- V srpnu 2010 jí zemřel po téměř padesátiletém manželství muž, režisér Pavel Háša, s nímž má dceru Zuzanu.

10.3.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

1. FC Slovácko - FK Jablonec

Slovácko podalo protest, rozhodčí prý dvakrát hrubě chyboval

Fanoušci FC 1. Slovácko darovali hradišťské nemocnici více než 25 tisíc korun.

Fanoušci FC 1. Slovácko darovali hradišťské nemocnici více než 25 tisíc korun

DOTYK.CZ

Chystá se bič na soukromé lékaře

Soukromých ambulancí je jako hub po dešti. Zbytečně prodražují výdaje pojišťoven, tvrdí ministerstvo zdravotnictví. Očaři, plicaři nebo ortopedové totiž často pracují „dvoukolejně" – kromě soukromé ambulance mají i úvazek v nemocnici. Podle vedení resortu si odtud „vyzobávají" nejlukrativnější pacienty. To zarazíme, plánuje poradce ministra Roman Prymula.

Svoz odpadu: Neplatiči si nadělají dluhy a mají ostudu

Zlínský kraj -  /KOLIK SE KDE PLATÍ ZA SVOZ ODPADU?/ Dluhy v řádu tisíců korun, ostuda a úřední tahanice. I takovým problémům musejí čelit radnice a hlavně domácnosti napříč krajem kvůli nezaplacenému poplatku za svoz odpadu. Leckdy města sahají ke splátkovému kalendáři vůči dlužníkům. Přitom se ročně jedná o částku v řádu několika set korun na hlavu.

V Noční stopě Valachy vybojovali vítězství Martin Holiš a Tereza Tvarůžková

Velké Karlovice – Téměř tři stovky dospělých a k tomu 140 dětí se zapojilo do Noční stopy Valachy - úvodního závodu seriálu VALACHY TOUR, který se konal v sobotu 18. února u hotelu Galik ve Velkých Karlovicích.

Bálem v Boršicích u Blatnice zahájili podporu krojové tradice

Boršice u Blatnice - Vyznavači plesových radovánek, kteří hledali o sobotním večeru osvědčený tip na dobrou zábavu ve víru krojů v úrodném kraji vinné révy pod Svatým Antonínkem, udělali dobře, pokud byl pro ně tou pravou volbou historicky první krojový ples v Boršicích u Blatnice.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies