„Prostřednictvím baťovské vývozní společnosti Kotva jsem se krojovanými panenkami prezentovala nejprve na světovém veletrhu hraček v Norimberku, kde byl o ně veliký zájem. Pravidelně jsem se s nimi zúčastňovala soutěží o nejkrásnější panenku roku v Brémách, kde byly v roce 1993 poctěny bronzovou medailí. Návštěvníci výstav u nás i v zahraničí ocenili na panenkách zejména vysokou kvalitu ruční práce, ale také bohatost a pestrost českých a moravských krojů,“ vzpomíná boršická tvůrkyně panenkovských oděvů. Šestatřiceti panenkami, které oblékla do přesných kopií různých lidových krojů, se Garlíková prezentovala v minulých dnech na výstavě v obřadní síni obecního úřadu v Boršicích.

„Každou panenku jsem vybavila certifikátem, malou knížečkou, z níž se návštěvníci různých výstav v naší vlasti i za jejími hranicemi, ale i ti, kteří si je koupili, dozvídají, odkud ten či onen kroj pochází a co je pro něj typické,“ vysvětluje Garlíková.

Panenky vždy vyráběla s velkým podílem ruční práce a v omezeném množství. Jednotlivé součásti oděvů zpracovávala samostatně s použitím přírodních materiálů. „Protože byla řada látek nedostupná a nevyráběla se, musela jsem tento nedostatek sama napravit barvením, malováním či vyšíváním, aby panenkovské kroje mohly konkurovat originálu,“ poodhaluje zákulisí výroby Garlíková.

Jednoduché to neměla tvůrkyně ani se sháněním panenkovských tělíček. Dva a půl tisíce jich třeba nakoupila v někdejší Německé spolkové republice. „Aby kroj panenkám padl, vybírala jsem figurky se štíhlými tělíčky, jejichž hlavičky byly přizpůsobeny slovanskému typu. Žel, vhodné panenky už dnes na evropském trhu nejsou, protože jej převálcovala Čína. Tam bych si musela objednat nejméně pět set kusů panenek, které by mě přišly na tři sta tisíc korun. K čemu by mně v mém věku byly,“ chytá se za hlavu tvůrkyně krojovaných panenek, která žije v Praze. Jak ale podotkla, srdcem je pořád v Boršicích na Slovácku. A právě svému rodnému kraji věnuje krojované panenky z Moravy.

Protože ale nemá v rodině nikoho, kdo by ji v tvorbě následoval, zamířilo jich pětadvacet do Muzea Podhradí v Buchlovicích.

„Dám jim je darem. Chci, aby panenky zůstaly zachovány pro poučení současných i dalších generací. Naše prastará kultura okouzluje po staletí. Svědčí o bohatství naší země i slováckého regionu, o hmotném blahobytu, který se projevoval také v bohatství kroje, na němž nebylo šetřeno vzácnými látkami, stuhami a výšivkami,“ říká tvůrkyně panenek. Ty se v buchlovickém muzeu stanou dárkem trvalé hodnoty, který časem nabude na hodnotě.

"Předpokládám, že panenky paní Garlíkové budou mít do měsíce v našem muzeu svou expozici,“ hýří optimismem tajemník buchlovické radnice Miloš Hrdý.