Už za kuropění se vypravili k 84metrovému portálovému nýtovanému mostu přes řeku Moravu, který je kulturní památkou, aby se pustili do kosení trávy na břehu vodního toku. Byť byla po dešti z pátku na sobotu obloha zakaboněná šedočernými mraky, z níž se občas spustily dešťové kapky, nic na to sekáči nedbali.

„Ve stanovách sdružení Lajbl je, že jeho členové budou udržovat kostelanské nářečí. Proto kosení trávy na břehu řeky Moravy nese název Sečéní pešuňkou, ačkoliv správně by mělo být sečení pešunků," uvedl předseda občanského sdružení Lajbl Pavel Smělík.

Vysvětlil, že šířka pešunku na břehu vodního toku kopíruje šířku zahrady za rodinnými domy, které se nacházejí v sousedství hráze. Řada kostelanských rodin, které chovají králíky nebo kozy, si pokosenou trávu usuší a senem v zimě zmíněné domácí zvířectvo krmí.

Zatímco v minulých letech jezdili Babičtí na kosení pešunků na kolech a vybaveni kosami, letos až na Marii Šuranskou, kronikářku Baně, vzali ze strachu z deště za vděk dopravou na čtyřech kol.

„A já šlapala po rovinaté stezce z Babic přes Huštěnovice a Staré Město sama. Hned za dědinou jsem začala komponovat básničku na téma kosení pešunků. Abych její slova nezapomněla, stále si ji odříkávám," svěřila se kronikářka Baně a hned začala básničku přednášet.

Rosy stébla trav se k zemi kloní, slyšet kročeje a tiché hlasy. To sekáči, lajblisti a baňáci, na břehu Moravy schází se v šest, by řece, trávě, práci a kamarádství vzdali čest.

„Nejeden z nás Babičanů si před odjezdem z domova kladl s trochou nedůvěry otázky: Co když přijedeme do Kostelan a bude pršet? A přijde kosit trávu dost lidí?" zauvažovaly nahlas Anna Bitomská a s Milenou Mikulkovou.

Hned na to s Marií Šuranskou vzdaly hold mužům v pracovních krojích, kteří ladným pohybem s kosou v ruce pokořovali trávu plnou krůpějí vody, aby ji pak velebili ve svých písních.