VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Kočka Deníku: Vždy jsem říkala, že chci mít pět dětí. Také hodného manžela

ROZHOVOR / I když má Pavla Grebíková ze Strání na Uherskohradišťsku teprve 25 let, stihla po maturitě procestovat kus Evropy, ale i vyhrát v soutěži Kočka Deníku. Její další sen je stát se letuškou, později pak chce mít pět dětí a hodného manžela.

11.4.2017
SDÍLEJ:

Kočka Deníku 2016, Pavla GrebíkováFoto: Deník / Karásek Jan

„Strašně to všechno letí," říká stále usměvavá mladá dáma ze Slovácka.

Jak jste se vlastně přihlásila do soutěže Kočka Deníku?
Informoval mě kolega z práce, který to sledoval, řekl mi, že bych to měla zkusit. Řekla jsem si, že za vítězství je zajímavá výhra, a to rozhodlo. I proto jsem se přihlásila.

Takže poukaz na pobyt v hotelu Augustiniánský dům v Luhačovicích byl pro vás jakousi výzvou?
Ano, určitě, protože nejraději cestuji, a také ráda pobývám v zajímavých hotelech navíc hotel Augustiniánský dům nabízí i wellness pobyty, takže má volba byla jasná. A vidíte, vyšlo mi to, takže jsem za výhru moc ráda a určitě si to tady užiju.

Jak jste naznačila, ráda cestujete, kde tedy jste byla, kde to bylo nejzajímavější, kde to pro vás zatím bylo to nejúžasnější a nejlepší?
Své 23. narozeniny jsem oslavila na palubě Emirates mířící do slunné Dubaje. Byl to jeden z mých splněných snů.

Sledovala jste své konkurentky a vlastně průběh celé soutěže?
Určitě, byla to pro mne hra, soutěž, chytlo mě to za srdce. Sledovala jsem to. Musím říct, že když jsem viděla i zájem o soutěž, bylo to i napínavé. To mě bavilo.

A co jste na ně říkala?
Nakonec jsem musela uznat, že konkurence byla opravdu veliká. I když jsem si moc přála vyhrát pobyt v Augustiniánském domě, tak jsem věděla, že to nebude snadné.

Jak jste se tedy cítila, když jste se dozvěděla, že jste přece jen vyhrála, to muselo být skvělé, ne?
Byl to úžasný pocit, ráno mě probudila SMS, že jsem to vyhrála. Měla jsem obrovskou radost, tak jsem hned obvolala rodinu, aby si hned koupili Deník. Byla jsem nesmírně překvapená, abych se přiznala, i když jsem si to přála, přesto jsem tomu nevěřila.

S kým spojíte svůj pobyt v Augustiniánském domě?
To bude těžké, asi s maminkou. Nebo s přítelem. To bude těžké vybrat. (úsměv)

Uvažovala jste někdy v minulosti, že byste se mohla přihlásit do nějaké soutěže krásy?
To ne, ale byla jsem na castingu letušky pro světoznámou společnost Emirates. Tam jsem postoupila do druhého kola, jenže pak už mě nevybrali. To mě doslova zničilo. Strašně nerada prohrávám, proto snad jsem se nikam nehlásila. Nechtěla jsem být znovu takto zklamaná. Na druhou stranu je to pro mne ponaučení, že když chci něco dokázat, musím víc zabrat.

Proč myslíte, že to tak nakonec dopadlo?
Asi kvůli angličtině, potře-buji ji vypilovat. Říkala jsem si, že odjedu na rok do Ame-riky, ale nakonec jsem získa-la skvělou práci tady u nás. Takže má cesta je stále otevřená. Rozhodně si chci ještě užít bezstarostný život. I když jednou bych tu letušku chtěla doopravdy dělat.

A kam byste se chtěla ještě podívat? Třeba jako letuška byste ty možnosti měla.
Asi na Havaj nebo Kubu. Ale i do Saudské Arábie, láká mě totiž orient, arabský svět.

Jaký máte dál cíl, o čem ještě sníte?
Vzhledem k tomu, že jsem jedináček, tak bych chtěla mít pět dětí (smích) a hodného manžela. To je asi to nejdůležitější pro mne. Ale nyní v mladém věku bych strašně ráda ještě cestovala. Uvidíme, jestli ta letuška vyjde a skloubím práci a vášeň v jedno.

Žila byste někdy i mimo Českou republiku?
To už jsem zkusila. V 19 letech hned po střední škole jsem odjela do zahraničí. Vždy mě lákala Itálie. Takže den po předání vysvědčení jsem seděla v letadle směr Milán. Já a malý italský slovník. Tam jsem pobyla měsíc, stihla se naučit italsky, poznat nové lidi a také osudového muže. Takže další zastávka byla švýcarské město Montreux, kde jsem strávila rok.

Ve Švýcarsku? A nebylo vám tam smutno? Přece jen, byla jste stále velmi mladá.
Nebylo mi smutno, měla jsem po boku člověka, kvůli kterému jsem se tam odstěhovala. A navíc to cestování mám asi v krvi po otci. Naučila jsem se nový jazyk francouzštinu pravidelnou návštěvou jazykové školy. Je to úžasné, když na začátku člověk neumí říct ani dobrý den a za pár měsíců komunikuje s místními v jejich krásném jazyce. Francouzštinu miluju a není vůbec těžká. A akcent mi jde výborně, což třeba spolužačkám z Ruska dělalo problém.

Nebála jste se jen tak odjet do cizí země?
Přestože moje rodina byla zásadně proti, tak jsem to riskla. Jsem tvrdohlavá. Člověk v životě lituje více toho co neudělal, než toho, co udělal. A já se do všeho pouštím po hlavě :-) Musím říct, že město, kde jsem žila, žila, Montreux, bylo nádherné. Je tam socha Fredieho Mercuryho, pořádá se tam největší jazzový festival. Přirovnala bych ho k Monaku. Je tam krásně.

A co vaše okolí, co doma ve Strání? Dá se říct, že jste přece jen více kosmopolitní než většina vašich známých?
Od 15 let balím kufry a neustále pendluji. Už mě to moc nebaví. (smích) Začalo to intrem ve Starém Městě a pak už se to táhlo. Rodina si zvykla, ví, že ve Strání asi nezakotvím. Je pravda, že spousta kamarádek se vdalo, založily rodinu či se přestěhovaly jinam. Ale když chceme, tak vždy se setkáme a popovídáme si. Já toho nelituji, ty zkušenosti a zážitky mi nikdo nevezme.

Jak to ve Švýcarsku dopadlo?
Po roce jsem se vrátila, začal mi chybět domov. Musím ale říct, že je tam krásně, moc se mi tam líbilo a bylo to jedno z mých krásných období, které mi hodně ovlivnilo život.

Takže teď máte „zaječí" úmysly směr Amerika, jak jste naznačila?
I když jsem chtěla právě v Americe „pilovat" jazyk a pracovat tam třeba jako au pair, tak mám skvělou práci tady doma. A tu bych vážně nechtěla opustit. Na druhou stranu když umíte jazyk, je potřeba jej používat.

Jaké máte vlastně koníčky?
Cestování, ráda čtu a pravidelně cvičím.

Jak byste se charakterizovala?
To je těžká otázka. Myslím, že jsem člověk, který se řídí příslovím „Žijeme jen jednou". Užívá si přítomnost a neobrací se do minulosti. Jde si za svými sny. I když někdy se pro něco nadchnu, pak povolím. Ale když chci něco doopravdy, nevzdám se.

Autor: Jana Zavadilová

Místo události:
11.4.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Velitel 2. armádního sboru se sídlem v Olomouci a šéf ozbrojených složek v krizovém štábu Ústřední povodňové komise Petr Voznica.

Povodně změnily vnímání armády, míní generál Voznica

Při požárním útoku pod Buchlovem nebojovaly hasičské týmy lstí a zradou, ale veselou náladou.
43

Hasičský SrandaMatche U Špalka s kupou smíchu a legrace

Zlatým jablkem se o víkendu opět prošel oživlý dinosaurus

VIDEO / Výborným nápadem pro své fanoušky se blýskl jeden z členů dinousauří party, která obsadila prostory obchodního centra Zlaté jablko ve Zlíně na začátku prázdnin.

Svatý Cyril a Metoděj jako Igráčci. PODÍVEJTE SE!

Putovní výstava na téma historie, současnost, vývoj a výroba legendární hračky Igráček, dorazila z Třince do poutního Velehradu.

Tipy Deníku, kde a jak si užít víkend

Vyberte si z naší nabídky kulturních, sportovních a společenských akcí. Kompletní servis akcí naleznete v tištěné verzi pátečního vydání Slováckých novin.

Petice proti těžbě štěrkopísku míří do ulic dvou krajů

Na obavy z blížící se těžby štěrkopísku na hranicích kraje mezi Moravským Pískem a Uherským Ostrohem zareagovali starostové okolních obcí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení