VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jedenáctého září 2001: den, kdy se změnil svět

Zlínský kraj - Dvouminutové cvičné znění sirén každou první středu v měsíci. Jeden z přímých důsledků teroristických útoků z 11. září 2001, jejichž jedenácté výročí si právě dnes připomínáme. V onen osudný den se vše v našem regionu i jinde v zemi a po světě odehrávalo zcela standardně.

11.9.2012
SDÍLEJ:

Teroristické útoky v USA 11. září 2001.Foto: ČTK/AP

Byl běžný zářijový den, jako každý jiný. Do chvíle, kdy se na hodinách objevil čas 16.46. V tomto čase se první ze čtyř unesených letadel zařízlo do mrakodrapu Světového obchodního centra v New Yorku. V ten okamžik se pozornost celého světa i lidí našeho regionu obrátila právě tam. Svět jako by byl najednou jiný.

„Záběry padajících „dvojčat" jsem viděl po příchodu z chirurgického sálu a dodnes si pamatuji, že jsem nevěřil vlastním očím. Ani já jsem netušil, že je něco takového možné," zavzpomínal primátor Zlína Miroslav Adámek. Informace se mezi lidmi šířila velmi rychle.

„Pamatuji, že mi to sdělila kamarádka na zastávce cestou domů. Nedokázala jsem si to představit.

Ten den si bude každý pamatovat

Až v televizi jsem viděla ty obrazy zkázy," říká Petra Janková k událostem, na které prý snad nikdy nezapomene. A není sama. Jestli si některé datum bude každý pamatovat, tak právě 11. 9. 2001.

„Vracel jsem se zrovna ze zkoušky v divadle, když mi zazvonil mobil a švagr mi zrychleně říkal: „Jestli jsi někde u televize, tak si ji hned pusť, někdo napadl USA." Přidal jsem do kroku, přiběhl domů a televizi jsem zapnul přesně ve chvíli, když do „dvojčat" vletělo druhé letadlo. Vidět tohle v přímém přenosu bylo strašné…," vzpomenul se smutkem v hlase herec a mluvčí Slováckého divadla.

Teroristický útok 11. září 2001 na „dvojčata" Světového obchodního centra byl šok, se kterým se museli popasovat také novináři. „Pro žurnalisty to byl zlomový okamžik, vnímání podobného typu zpráv se zásadně změnilo," říká Marek Berger, který tehdy pracoval jako šéf vysílání regionálního rádia.

Ani v rádiu tehdy netušili, co náraz Boeingu 767 do jedné z věží WTC znamená. „Pamatuji si, že první agenturní zpráva dorazila nějak odpoledne. Brali jsme ji jako každou jinou. Zkrátka že se stalo letecké neštěstí, kdy do jednoho z ‚dvojčat' narazilo letadlo. Zprávy nebyly vůbec jasné a zvažovali jsme, zda informaci vůbec zařadit. Jak se to stalo? Jsou nějací zranění? Jaké letadlo to vlastně bylo a tak dále," vzpomíná Berger.

Média dosud neměla takovou zkušenost

I když ho rádio živilo už asi deset let, zasadit útok do souvislostí bylo těžké. „Neměli jsme takovou zkušenost, nevěděli jsme, jaký kontext tomu dát, jak to uchopit. Nikdo netušil, co se děje. Potom už byl každý další teroristický útok hlavní zprávou," dodává. A co se po jedenácti letech změnilo? Hlavně vnímání lidí dění nejen kolem sebe, v regionu, ale i celém světě.

Dokonce i mladí lidé začali po 11. září více sledovat události mimo svůj okruh zájmů a nejbližší okolí, dokládají to slova starostky Kurovic na Kroměřížsku Lenky Koutné.

„Pamatuji, že asi týden či dva po útocích jsem šla s kamarádem do města a v 18 hodin měl mít projev k národu tehdejší premiér Miloš Zeman. Sedli jsme si, vzali walkmana, každý jedno sluchátko a poslouchali," vzpomenula Koutná s tím, že šlo o jakési uklidnění národa před připravovanou odvetou USA v Afghánistánu. Podle ní, ač to třeba nevnímáme, se svět změnil. Více sleduje dění ve světě. Není sama toho názoru.

„Svět se určitě od té doby změnil, více vnímáme rizika, ale bohužel jsme nenašli recept na to, jak jim předcházet," přikyvuje hejtman Zlínského kraje Stanislav Mišák. Co nám po 11. 9. 2001 zůstalo? „Poznání, že svět je malý a nebezpečí terorismu se týká každého," konstatoval primátor Miroslav Adámek. Někteří lidé si ale odnesli i „něco" navíc.

Už se bojí létání

„Od té doby se bojím létat. Nedovedu si představit, co zažívali ti lidé v unesených letadlech, hrůza," domýšlí se Jan Petřík z Holešova. Přiznává ale, že riziko se dá jen eliminovat, vyhnout se mu nikdy nejde. „Jen doufám, že to, co se stalo před jedenácti lety, se už nikdy nezopakuje," dodal.

Infografická strana věnovaná připomínce útoků na New York 11. září získala ocenění v mezinárodně uznávané soutěži European Newspaper Award v kategorii Zpravodajské stránky.

Jak se lidé v kraji dozvídali o útocích z 11. 9.

Byli jsme právě na cestě do Anglie, kde jsme měli strávit týdenní poznávací kurz. Zpráva o útoku na WTC nás zastihla v autobuse. Kamarádka držela telefon a nechápavě zírala na displej. Až potom z ní vylezlo, že jí bratr píše o teroristickém útoku. Zpráva se autobusem rychle rozšířila. I když jsme byli v podstatě autobus plný puberťáků, bylo v tvářích znát, že nás zpráva šokovala a všichni přemýšlíme nad tím, že jsme si nevybrali nejvhodnější dobu na cestování. Jana Rolecká, Uh. Brod

Přišla jsem akorát s manželem z nákupu domů. Vybalovala jsem tašky, manžel pustil televizi. Zavolal, ať se přijdu podívat, prý dávají nějaký katastrofický film. To bylo v době, kdy ještě záběry New Yorku nebyly simultánně tlumočeny. Po chvíli začal překlad a doslova si pamatuji, jak jsem se oběma rukama chytila za tvář a vyhrkly mi slzy. Manžel mne objal a celý zbytek večera jsme strávili u televize, která vše přenášela v přímém přenosu. Opakující se záběry letadla narážejícího do mrakodrapu byly děsivé. Nikdy na to nezapomenu. Zdena Horníková, Zlín

Seděl jsem s velmi dobrým kamarádem na obědě v centru Zlína. Bylo něco kolem 16. hodiny. To si pamatuju docela přesně. Všimli jsme si, jak si lidé mezi sebou začínají horečnatě o „čemsi" povídat. O půl hodiny později, po návratu domů, mi bylo jasno. Manželka seděla na gauči a jen pronesla: „Libore, to je třetí světová…" Na víc se nezmohla. Nato mi volal kamarád, s nímž jsem předtím seděl, jestli se také dívám na televizi. Pronesl slova, co nezapomenu: „Zatímco my se bavili, umíraly tisíce." Libor Říha, Zlín

O těch strašlivých událostech jsem se dozvěděla z rádia v práci. Informace byly ze začátku velmi kusé a v podstatě jim ani nikdo nijak moc nevěnoval pozornost. Až zaznělo „stodesetipatrové mrakodrapy šly k zemi po nárazech dopravních letadel", kanceláří se rozlehlo hrobové ticho. Všichni se snažili získat více informací, v podstatě se nikdo nesoustředil na práci. Pamatuji si, že jedna kolegyně měla v Americe dceru na studijním pobytu. Nemohla se jí dovolat. Linky byly přetížené, ale přežila. Zuzana Javorová, Lukov

Co se stalo 11. 9. 2001, byla obrovská tragédie. Mne se ale mnohem více dotkla vlna solidarity, která následovala, a hlavně dvě minuty ticha, které se pár dní po útocích za zesnulé držely. Stál jsem na zastávce, autobus měl odjezd 12.00. Místo toho řidič vystoupil z vozu, sklopil hlavu a dvě minuty mlčky stál. Nic tak dojemného jsem nikdy nezažil. Jen těžko jsem skrýval slzy. Rádia na dvě minuty ztichla, svět jakoby se na těch pár okamžiků zastavil a všichni si mohli položit otázku: „Co se to vlastně stalo?" Tomáš Perutka, Zlín

První zpráva, která se ke mně dostala, se nesla v tom duchu, že v Americe narazilo nějaké menší letadlo do jakéhosi obchoďáku. Ani ve snu by mě nenapadlo, že za označením „obchoďák" se skrývá název dvou stodesetipatrových budov Světového obchodního střediska. Hluboce to mnou otřáslo. Pár dní jsem moc dobře nespala. V Americe mám kamarády, dokonce i v New Yorku. Než se mi s nimi konečně podařilo spojit, tak mi moc dobře nebylo. Byla to tragédie. Šárka Jiránková, Hulín

Návštěvu New Yorku jsme se synem původně neplánovali

Východní Morava Unikátní fotografií pořízenou pouhý den před pádem dvou věží Světového obchodního centra se může pochlubit ředitel olomouckého Vlastivědného muzea Břetislav Holásek. Při turistickém pobytu v roce 2001 do New Yorku zavítal se svým synem, i když to původně neměli v plánu. Druhý den, po příjezdu do Olomouce, ho překvapily zprávy o tom, že do světoznámých „dvojčat" narazilo letadlo unesené teroristy.

S návštěvou New Yorku otec a syn Holáskovi při cestě po USA původně vůbec nepočítali. Projížděli tehdy Kalifornií a o tom, že si vyrazí také na Manhattan, se rozhodli hodně narychlo.

„Museli jsme si kvůli tomu i měnit letenky. Do New Yorku jsme přiletěli 10. září 2001, před budovou dvojčat jsme byli kolem deváté hodiny ráno. Bylo tam tenkrát jen pár lidí, vyhlídkové výtahy pro turisty se ten den teprve rozjížděly. Udělali jsme si několik fotografií na památku, prohlédli si, co jsme měli v plánu, a pak odletěli do Vídně," vzpomíná na návštěvu Manhattanu před jedenácti lety Břetislav Holásek.

Dozvěděl se to až po příjezdu domů

O tom, že do věží Světového obchodního centra narazilo letadlo unesené teroristy, se dozvěděl druhý den. Zpráva ho zastihla v době, kdy už byl zase doma v Olomouci.

„První pocity byly hodně zvláštní, úplně mě z toho zamrazilo. Člověk si najednou uvědomí, že si nikde na světě není ničím jistý. Lidé vyrazí na dovolenou a vůbec nepřemýšlejí o tom, že by se z ní už nemuseli vrátit domů ke svým blízkým," dodává ředitel Vlastivědného muzea s tím, že fotku pořízenou před „dvojčaty" má dodnes pověšenou doma v předsíni.

To, že se po teroristických útocích výrazně zpřísnily bezpečnostní kontroly na letištích, mu nevadí. „Nemám z nich pocit, že mě nějak výrazně omezují. Naopak, cítím se bezpečněji a jsem rád, že cestující jsou na letištích více prověřováni. Vždyť je to pro naši bezpečnost," míní Břetislav Holásek.

Do New Yorku se od té doby zatím nepodíval. Na místo, kde stávalo Světové obchodní centrum, se však před několika lety vydal jeho syn. „Když tam byl v roce 2001 se mnou, tak se nejdřív odmítal fotografovat. Dnes je rád, že takovou památku ve svém albu má. Nevěděli jsme, jak cenné pro nás ty snímky později budou. Nikdo netušil, že je vůbec možné, že by tam druhý den ty mrakodrapy už vůbec nemusely stát," uzavírá. 

Autor: Ondřej Zuntych, Tomáš Hyánek, Magda Vránová

11.9.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Slavnostní vyhlášení výsledků X. ročníku soutěže TOP Víno Slovácka 2017 v Polešovicích. Jedná se o regionální ocenění nejlepších vín Slovácka
AKTUALIZOVÁNO
33

Absolutním vítězem TOP Víno Slovácka 2017 je Jaroslav Vaďura

Dožínky Zlínského kraje 2017
AKTUALIZUJEME
31

Déšť krajské dožínky nepokazil, v průvodu se sešlo osm stovek lidí

Pro lidi jsme mnohdy poslední záchrana, říká vedoucí Centra potravinové pomoci

ROZHOVOR/ - „Poslat je domů hladové nechci.“ Tímto citátem z Bible se řídí pracovníci Centra potravinové a materiální pomoci (CPMP) sv. Zdislavy Uherském Brodě, které provozuje tamní Oblastní charita. Vedoucím tohoto zařízení, jehož cílem je okamžitá pomoc sociálně slabým, je František Bílek. Ten vysvětlil okolnosti vzniku centra i náplň jeho činnosti.

Nově narozená miminka na Slovácku - 33. týden 2017

HLASUJTE V ANKETĚ, FOTOGALERIE / Díky vstřícnosti uherskohradišťské porodnice vám na našem webu přinášíme fotky dětí, které se právě narodily.

Stanislav Hofmann: Mrzí mě, že ze Sparty jedeme s prázdnou

ROZHOVOR/ - Hodně solidní zápas odehrálo Slovácko na pražské Letné. Bohužel, domů se svěřenci trenéra Levého vraceli bez bodového zisku. K vysněné remíze scházely doslova centimetry. Šest minut před koncem, po rohu střídajícího Sadílka, orazítkoval Stanislav Hofmann jenom tyčku sparťanské branky.

Amatérští výtvarníci si odskočili na týden malovat na Velehrad

Obrazy se dají prezentovat nejen v tradičních galeriích, ale ledaskde. O tom se mohli přesvědčit obyvatelé i návštěvníci poutního Velehradu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení