Pane senátore, vy jste přišel před časem s nápadem vybudovat v Uherském Hradišti tržnici, která by nabízela zaručeně regionální produkty. Co vás na tuto myšlenku přivedlo?

Tento nápad neměl zase tak moc společného s předvolební kampaní, byť se to do ní časově zakomponovalo. O mně je asi dostatečně známé, že slovácký region mám velmi rád a za těch více jak dvacet let, kdy v něm sídlí naše firma, my skutečně přirostl k srdci. Na druhou stranu jsem člověk, který dělá svůj byznys po celém světě. Ať jsem ale kdekoliv a třeba i na druhém konci světa, tak si všímám, čím bych mohl svůj region obohatit. No a místní tržnice s určitou kulturou prodeje a s dobrým zázemím pro regionální prodejce byla jedním z těch nápadů.

Ve městě ale jedna tržnice už je a dá se říci, že velmi úspěšná. U vlakového nádraží bývá pravidelně plno. Myslíte, že nejsou pro město velikosti Uherského Hradiště dvě tržnice příliš?

Mezi veřejností se bezprostředně po otevření naší tržnice roznesla informace, že snad chceme „položit" tržnici u nádraží. Opak je pravdou a první měsíce provozu to potvrzují. Když jsme vytvářeli koncept Slovácké tržnice, tak jsme samozřejmě věděli, že Městská tržnice má mnoha a mnohaletou tradici a lidé jsou na ní zvyklí. My jsme se ale snažili přijít s trhovým, prodejním prostředím, které odpovídá jednadvacátému století a nabídne zákazníkům i prodejcům standard, se kterým se setkávají běžně v zahraničí. Prodej i nákup není závislý na ročním období, počasí či denním světle. Je to prostě kamenná tržnice a Městské tržnici zůstala role Zelného trhu, což si myslím, že je pro město významu metropole Slovácka důstojné a jsem rád, že jsme se na rolích obou tržnic shodli i s vedením města. A jestli uherskohradišťská radnice chce Městskou tržnici upravit a opravit a navíc v ní rozšiřuje otvírací dobu, tak je to přece pro občana Uherského Hradiště jenom dobře.

Pro vaší tržnici jste vybral lokalitu bývalých kasáren. Nebyla to špatná volba? Přece jen starousedlíci nejsou zvyklí tuto lokalitu navštěvovat.

Já osobně mám rád výzvy a naše společnost byla vždy u nových věcí. A tak i umístění Slovácké tržnice do zdánlivě odmítaného místa je pro nás výzvou. Celý prostor bývalých kasáren je v lokalitě, která se rozvíjí a podle mě ještě bouřlivěji rozvíjet bude. Hradiště je na běžný život velmi bohaté město, pokud jde o nabídku pro jeho obyvatele a základní osa Uherského Hradiště vlakové nádraží – náměstí – autobusové náměstí je už dá se říci plná. Význam města a také zmiňovaný bohatý život však začne tlačit na rozšíření aktivního centra. Proto si myslím, že umístění Slovácké tržnice možná předběhlo dobu, ale také s ohledem na nově otevřený Park Rochus a aktivity, které se v něm budou vyvíjet a které budou určitě přitahovat pozornost jak občanů města, tak jeho návštěvníků, nám dá za pravdu. Navíc s vedením města jednáme o zajímavých, byť menších projektech, které by mohly tuto lokalitu ještě více oživit. A nenechte se mýlit. Z autobusového nádraží je to pět minut chůze.

Současná nabídka tržnice, i pokud jde o sortiment, však řadu návštěvníků zklamala. Jak jste s ní spokojený vy?

Ani sebešikovnější dítě, kterému dáváte maximální péči, nenaučíte chodit za devět měsíců a tržnice teprve devět měsíců v provozu je… Samozřejmě velmi dobře si uvědomuji, co tržnici chybí a věřte mi, že na tom intenzívně naši lidé pracují. Zase tak kritický bych ale nebyl. Základní sortiment denní spotřeby: Pečivo, mléčné výrobky, maso, uzeniny, káva, konečně slovácké bistro… je na tržnici dostatečně zastoupen. Co tržnici citelně chybí a je to pro mě tak trochu i zklamání jsou prodejci čerstvého ovoce a zeleniny. Víte co je paradox?

Samozřejmě nevím, povídejte…

…že tak trochu narážíme na bohatost, šikovnost a pracovitost slováckého regionu. Jednáme s řadou drobných výrobců a producentů a často slyšíme odpověď. „Tržnice? A na co? Šak já prodám všecko z domu, já ani nemosím jít nikde prodávat." A vy jim nemáte vlastně co odpovědět… Proto začínáme oslovovat také širší okruh prodejců i z jiných regionů. Valašsko, Podluží, Haná, Vysočina…"

Jak je celá tržnice ekonomicky úspěšná?

Celý projekt Slovácké tržnice není založen na okamžité ziskovosti. Nájmy jsou tam startovací a dávají všem zájemcům dostatek prostoru svůj podnik rozjet. Já jsem vždy inklinoval k drobným živnostníkům, protože si myslím, že ti jsou solí této země. Už jsem to říkal několikrát. Je lepší stovka drobných středních firem než jeden velký státní nebo polostátní moloch, závislý na tom, jestli se jeho pán dobře vyspí a nebo ne, a nebo jestli je u vesla zrovna populista nebo socialista. Malá a střední firma se těmto tlakům lépe přizpůsobí a navíc vzniká silná střední vrstva suverénních, svobodných občanů, kteří jsou přirozeně zvyklí nenatahovat ruku po dotacích a být zodpovědní především sami k sobě a také ke svým zaměstnancům. Proto jsem chtěl a stále chci podpořit drobné a střední pěstitele, chovatele a prvovýrobce. Prostě soukromníky.

Pokud bychom měli celý rozhovor nějak uzavřít. Jste s těmi devíti měsíci fungování Slovácké tržnice spokojen?

Spokojen nemůže být člověk nikdy, to by jej nehnalo nic ke zlepšení. Věděl jsem, že prosadit takový projekt nebude jednoduché a že to nebude hned. Slovácká tržnice byla netrpělivě očekávána a tomu odpovídal velký návštěvnický booom při otevření, který mi připomínal otvírání obchodních domů za bývalého režimu. Jak jsem ale už v předchozí odpovědi řekl. Ten projekt předběhl dobu, a proto si své místo musí vydobýt. Mám k dispozici čísla, která říkají, že návštěvnost roste jak při doprovodných programech, kdy se uchytly Farmářské trhy, tak během všedních dnů, byť to tak opticky asi nevypadá. Správný směr celého projektu potvrzuje i stabilita prodejců zmiňovaného základního nákupního koše. Dnes už lidé nemíří do tržnice podívat se, co tam je. Míří tam cíleně, tu za chlebem od Varmužů nebo Zetíků. Nebo na uzeninu od Hakalíka či z Jalubí a podobně. Vzniká celkem početná zákaznická skupina tvořená mladší a střední generací, která dá přednost jistotě kvality před rizikem nekvality a možná i škodlivosti zakrytými nízkou cenou v nákupních řetězcích plných výrobků od potravinářsko-zemědělských koncernů, které si na tu nízkou cenu přivydělávají dotacemi za zamoření naší země žlutou řepkou. Já jsem přesvědčen, že lidé dřív nebo později pochopí, že zdraví a spokojenost je to nejcennější, co máme a umíme si jej zachovat sami v našem regionu.