To se v těchto dnech přestěhovalo jen o kousek dál, do Protzkarovy ulice. Skončila tím jedna dekáda domu, který má ale mnohem zajímavější historii, než by se mohlo na první pohled zdát. Dům před nedávnem koupila soukromá společnost od Povodí Moravy. Proslýchá se, že by nový majitel měl budovu uzpůsobit na restauraci a v patře by měly být postaveny byty. Jednatel společnosti Josef Janča ale prozatím nechce žádné podrobnosti uvádět. „Vše je ve stádiu příprav, takže zatím ještě nemohu podat žádné informace. Jasno budeme mít zhruba za měsíc," podotkl Josef Janča.

Dům č.p. 27 znaly důvěrně tisíce Hradišťanů, i lidí z okolí. Jejich kroky tam totiž směřovaly kvůli holičství, které k objektu neodmyslitelně patřilo, a stalo se poznávacím i orientačním znakem města. To, že se kadeřnictví přestěhovalo, oslovené Hradišťany překvapilo. „Tak o tom jsem vůbec nevěděl. Je to pro mě velká novina. Pravidelně jsem tam chodil. Zrovna před několika dny jsem si říkal, že bych tam měl zanedlouho zajít. Chodil jsem tam rád, byla tam vždy velmi příjemná atmosféra," podotkl Lubomír Hubík z Uherského Hradiště.

Provozovateli kadeřnictví byl řadu let Stanislav Bobek. „V tomto kadeřnictví jsem začínal jako učeň v roce 1974 a od roku 1990 jsme provozovnu s kolegy získali v privatizaci. Do nových prostor v Protzkarově ulice jsme se stěhovali loni před Vánoci," připomenul Stanislav Bobek.

Vznik domu se datuje zhruba k 16. století, kdy byl součástí řady velkoměšťanských a maloměšťanským budov. Po celé plejádě majitelů získal dům čp. 27 v r. 1889 lékárník Viktor Nečas, významná osobnost společenského a kulturního života v Uh. Hradišti,

přítel mnoha umělců, kteří procházeli Slováckem. Byl to on, kdo v roce 1891 nabídl ubytování ve svém domě nejslavnějšímu slováckému malíři Jožovi Uprkovi, aby měl při výzdobě obřadní síně a dalších míst hradišťské radnice odpovídající zázemí. Později se do Nečasova domu v Královské ulici přistěhoval i František Kretz, významný národopisec a novinář. V té době bydlel majitel domu, v přízemí s oknem do ulice sběratel Kretz a v kulatém zahradním altánu, postaveném stavitelem J. Schaniakem záměrně jako ateliér, slavný kněždubský rodák.

Dům č.p. 27 v Nádražní ulici patřil v poslední době Oblastní meliorační správě.

„Ministerstvo zemědělství tento podnik zhruba před třemi lety zrušilo a integrovalo do většího podniku Povodí Moravy, které tento objekt

označilo za nepotřebný a nabídlo k prodeji," vysvětlil městský architekt Aleš Holý. Novým současným majitelem je od loňského roku privátní společnost Tradeco. Holičství a kadeřnictví Adam bylo přesunuto do nedalekého městského domu č. p. 33 z boku Hradišťanky v Protzkarově ulici. 

Z historie domu č. 27 v Nádražní ulici

Dům byl v minulosti součástí fronty velkoměšťanských a maloměšťanských domů, zbudovaných na přelomu 16. a 17. století v někdejší Královské ulici a dnešní Nádražní.

V roce 1626 jej nejprve od Jana Olšanského koupil Fridrich Kalkreuter z Czuder, pán na Nezdenicích a Pohořelicích, a to pro sebe a svou manželku za 500 zlatých, v roce 1650 manžel jejich dcery rytíř Bartolomějský jej předal pro dlužné pohledávky městu, které jej prodalo Šimonu Všemurádovi. Není přitom bez zajímavosti, že až do roku 1737 byl součástí většího gruntu i sousední maloměšťanský dům čp. 26. Po celé plejádě dalších majitelů získal dům čp. 27 v r. 1889 lékárník Viktor Nečas, významná osobnost společenského a kulturního života v Uherském Hradišti, přítel mnoha umělců, kteří procházeli Slováckem. Byl to on, kdo v roce 1891 nabídl ubytování ve svém domě nejslavnějšímu slováckému malíři Jožovi Uprkovi, aby měl při svých delších pracovních návštěvách Hradiště (výzdoba radnice) odpovídající zázemí. Později se do Nečasova domu v Královské ulici přistěhoval i František Kretz, významný národopisec a novinář, takže v patře bydlel majitel domu, v přízemí s oknem do ulice sběratel Kretz a v kulatém zahradním altánu, postaveném stavitelem J. Schaniakem záměrně jako ateliér, slavný kněždubský rodák.

Historický snímek z archivu Jaroslava Sabáka zachycuje kadeřnictví v domě č.p. 27 na počátku třicátých let minulého století, druhý snímek ukazuje stávající podobu budovy.

Historický snímek z archivu Jaroslava Sabáka zachycuje kadeřnictví v domě č.p. 27 na počátku třicátých let minulého století, druhý snímek ukazuje stávající podobu budovy. Foto DENÍK/archiv

Patrový dům byl výrazně nižší než oba jeho sousedé, s jednoduchým průčelím s okny v šambránách a do ulice s podélnou sedlovou střechou.

Po přestěhování V. Nečase do Přerova koupil dům v roce 1905 PhMr. Bruno Stancl, správce lékárny U Zlaté koruny, za jehož éry došlo k radikální rekonstrukci budovy architektem Dominikem Feyem. Dobová fotodokumentace (Slovácké muzeum) zachycuje dnes odstraněné prvky průčelí (střední balkon s kovovým zábradlím v patře) i bohatý architektonický detail štítu. Po úmrtí Bruno Stancla v roce 1930 zdědila dům jeho manželka Anny, jež se pak znovu vdala a jako Schenková se vrátila do rodného Bruntálu. Ještě před svým návratem na severní Moravu však požádala 5. června 1930 radu královského města Uh. Hradiště o povolení "ku zřízení obchodní místnosti s výkladem v přízemí domu č. 27 v Královské ulici." Na tuto žádost městská rada výměrem ze dne 10. června t.r. a pod č. 2325 vypsala komisionální šetření, "při němž zjistilo se, že místnost, která jest 9.90 dl. a 4.80 šir., jest prázdná a v ní hodlá Jan Zatloukal, holič a kadeřník, zříditi kadeřnickou síň, do níž přístup upraven bude přímo z ulice a která opatřena bude výkladem 1.60 m. šir. Do místnosti této zaveden bude vodovod a plynovod". Jak se v další části protokolu uvádí,"ze stanoviska stavebně-policejního nenamítá se proti zamýšlené úpravě ničeho, bude-li vyhověno těmto podmínkám: 1) za účelem prodloužení plynovodu i vodovodu dlužno podati zvláštní žádost; 2) při provádění adaptačních prací postupováno budiž tak, aby zaručena byla bezpečnost osob na stavbě pracujících a kolemjdoucích; 3) stavební suť a jiný materiál budiž ihned buď zpracován anebo odstraněn a ulice od zbytků očištěna… Komise navrhuje, aby povolení ku stavbě a úpravě přízemí místnosti v domě č. 27 v Královské ulici v Uh. Hradišti bylo za podmínek v předu uvedených". Jak se ukázalo, schválení této žádosti nastartovalo 82letou úspěšnou historii holičství a kadeřnictví v této oblíbené provozovně.

V roce 1953 přešel dům do vlastnictví Josefa Sabáka, který v něm bydlel se svými rodiči a bratrem Vladislavem do přelomu 70. a 80. let min. stol., kdy byl dům prodán. Kromě Jaroslava Sabáka se nám v této souvislosti vybavují další jména zaměstnanců tohoto kadeřnictví: Korunka, Božek, Chajda, Ambrůz, manželé Sklenářovi, Chrástek.....

Stávající zjednodušující bezduchá úprava domu čp. 27, jež zlikvidovala architektonický detail hodnotného elektického průčelí, pochází z roku 1982. (zdroj: archiv MěÚ Uherské Hradiště)

Související Samoobsluha Hradišťanka funguje pět desetiletí