Ve čtvrtek 19. října byla jednou z osob, které obřadní síni Městského úřadu Uherské Hradiště oceňovaly bezpříspěvkové dárce krve. Z rukou Jiřího Sukopa, statutárního náměstka hejtmana Zlínského kraje, převzali čtyři dárci Zlatý kříž I. stupně za 160 odběrů krve a krevní plazmy, dalších devět bylo oceněno Zlatým křížem II. stupně za 120 odběrů.

„Je pro mě velká čest setkat s lidmi, kteří obětují kus sebe sama v podobě krve pro záchranu svých spoluobčanů,“ řekl Jiří Sukop. Jako mladý a zdravý člověk byl také dárcem krve, ale před pár lety se stal i jejím příjemcem.

Zlatý kříž za 160 odběrů krve převzal i Lubomír Remeš (57) z Jankovic. Poprvé nabídl svoji paži k odběru krve před 35 lety se skupinou členů Červeného kříže z Jankovic.

„V současné mám na svém kontě 175 odběrů. Dárkyní krve je i moje manželka a syn,“ nechal se slyšet.

Jemu i dalším dárcům přišel poděkovat i radní Uherského Hradiště František Elfmark, již zmiňovaná Alena Gajdůšková či prezident Českého červeného kříže Karel Jukl, který je rovněž nositelem Zlatého kříže. Ten zdůraznil, že je neustále třeba získávat nové dárce, protože jejich přirozený úbytek převyšuje počet těch nových.

„V naší vlasti je registrováno 257 tisíc dárců krve, ale potřebovali bychom jich 400 tisíc,“ uvedl Marek Jukl.

Ředitelka úřadu Oblastního spolku ČČK Jarmila Ulmanová se nechala slyšet, že lidé na Slovácku berou dárcovství jako součást svého života. Uherskohradišťsko patří podle ní na jedno z předních míst v Česku, co se dárcovství týče.

POZNÁMKA ZDEŇKA SKALIČKY

Dárci krve dávají naději

Krev – kolik různých představ vyvolává v našich myslích jen pouhé vyslovení tohoto slova. Po staletí byla, a dodnes je, ničím nenahraditelnou tekutinou v těle člověka. A kolik jí ve zbytečných válkách po staletí zbytečně zkrápělo a dodnes ještě zkrápí zem.

Z médií se ale téměř denně dozvídáme o haváriích dopravních prostředků, o tom kolik lidí, kteří byli zraněni, potřebovali k záchraně svého života krev. Jen zdravý a obětavý člověk může dát svou krví zraněnému či smrtelně nemocnému člověku naději. Plně jsem si to uvědomoval na setkání dárců krve v obřadní síni Městského úřadu v Uherském Hradišti, když jsem se díval do tváří dárců, kteří přebírali Zlaté kříže I. a II. stupně.

Dárcovství krve je podle nich věc čistě lidská, záležitost kontaktu člověka s člověkem. Peníze zde místo nemají. Dárci dobře vědí, že se asi nikdy nedozví jména těch, jimž dosavadními odběry krve zachránili život. Jejich dar zůstane navždy zakryt rouškou anonymity. Není humánnější myšlenky než darovat krev, přát tak životu, život bránit a za každou cenu zachovat. Vám, dobrovolní dárci krve, patří dík za naději, kterou všem lidem dáváte!