Už desítky minut před začátkem středečního pohřbu se cesta vedoucí k brodskému novému hřbitovu mění v černé procesí. Muže, kterému říkali většinou Oliš, Olin, Olíšek či Olda, přišly na poslední cestě vyprovodit stovky lidí. Kdo dorazil autem, se před beznadějně zaplněným parkovištěm u hřbitova otáčí a parkuje podél silnice. Brzy už není místo ani tam.

Dozorující policisté, lidé z vedení města i Oldřichovi přátelé tiše sklápějí hlavy, když se síní rozezní tóny Modlitby Hany a Petra Ulrichových. „Už není co říct," myslím si. Uherskému Brodu, kterého čeká pochování ještě čtyř mrtvých, došla slova a zůstal jen smutek.

Hřbitov však zalévá slunce, jako by se příroda rozhodla následovat filozofii muže, s nímž se právě příbuzní loučili. „Kde byl Olin, tam bylo veselo. Za slzy by nám určitě vynadal a vyzval by nás, ať si na něj raději dáme po štamprli," přiblížila jeho povahu průvodkyně obřadem. Slečna stojící za mnou hlasitě vzlykne. „Ano, přesně takový byl," jako by si pomyslela.

Oldřich K. působil jako tanečník, zpěvák i vedoucí uherskobrodského folklorního souboru Olšava. Jako na člena, jehož ztráta nepřebolí, budou na svého Olina vzpomínat i Uherskobrodští patrioti, stejně jako sdružení milovníků folkloru, takzvaní Štěpáni. „Do podvědomí se zapsal i jako spolutvůrce Bílokarpatských slavností, které on sám vždy zásadně a tvrdošíjně pojmenovával spisovně česky, tedy Bělokarpatské," přibližuje průvodkyně osud tohoto neobyčejného muže, který ve volných chvílích vyrážel na ryby. Tam si třídil myšlenky, když zrovna zatoužil po chvíli klidu.

Když obřad končí, dlouhá řada vzpomínajících zaplní smuteční síň květinami a věnci. Lidé, kteří se dovnitř při obřadu nevešli, se zastavují před Olinovou fotografií a vzpomínají. Někteří míří do svých domovů, jiní ještě zůstávají. „Večer si půjdeme někam sednout. Olin by chtěl, abychom si na něj tu štamprli dali," utírá si oči mladá žena, zatímco s přáteli opouští hřbitov.

Nemenší smutek dnes zažívali také ve Vlčnově. Tam dali své poslední sbohem další z obětí, Janu K.