VYBERTE SI REGION

Celých 26 let jsem naslouchal lidem. Realizoval jsem jejich nápady a sny

Vlčnov /ROZHOVOR/ - Po více než čtvrtstoletí odchází z čela vlčnovské radnice Jan Pijáček. Do komunální politiky vstoupil v roce 1990 jako místostarosta, 18 let pak byl starostou Vlčnova. Po loňských úspěšných krajských volbách se stal krajským radním. A protože zastává heslo, že se má dělat vždy jedna věc a pořádně, rozhodl se opustit vedení Vlčnova.

13.1.2017 AKTUALIZOVÁNO 13.1.2017
SDÍLEJ:

Jan Pijáček (ODS)Foto: DENÍK/Jan Karásek

Jeho nástupce zastupitelstvo zvolí na svém zasedání 23. ledna. Jan Pijáček v rozhovoru pro Slovácký deník zbilancoval své působení a prozradil, co bude teď náplní jeho práce.

Jako první se nabízí otázka, co vás vedlo k tomu, aby jste skončil jako starosta Vlčnova?

Kdysi jsem to řekl veřejně a pořád si za tím stojím. Člověk má dělat jednu práci a pořádně. Nikdy jsem neměl ve zvyku sedět jedním zadkem na dvou židlích. Co se týče práce, okomentoval bych to slovy valašské babičky: " Kdo chce, práci si najde, kdo nechce, ani kladivem do hlavy se mu nenatluče." Přišel jsem na kraj s nějakými představami, které chci realizovat, chci naplňovat své vize v té oblasti, která mi byla hejtmanem svěřená. Myslím si, že je to náročná práce. Pokud to chci dělat pořádně, musím se tomu věnovat na plný úvazek. Nechtěl bych šidit ani jedno ani druhé.

Dnes je ale moderní kumulovat funkce. Vás to nelákalo?

Jsem v radě jeden z nejstarších členů. Možná toho ti mladí zvládnou víc než já. Dospěl jsem k závěru, že i vzhledem ke svému věku, je lepší dělat jednu věc pořádně. Měl bych pocit, že něco z toho musím šidit. Na druhou stranu práce na obci je nesmírně složitá. Teď, když musím dělit svůj čas mezi Zlín a Vlčnov, spadla část mé práce na místostarostku a to mi nepřipadá slušné.

Jak se situace a práce na radnici za těch 26 let vašeho působení změnila?

Když srovnám například agendu, která byla tehdy a je teď, jde vidět extrémní nárůst papírování, nesmyslných zákonů, které se dotýkají práce samosprávy a nesmyslný počet úkonů, které k ničemu nejsou, ale my je stejně musíme udělat. Lidé, kteří dnes jdou do komunální politiky na uvolněné pozice statutárů, tam jsou bez bázně, protože nemají zkušenost, neví, co je čeká. Kdyby věděli, že mají hlavu na špalku a oprátku na krku, aniž by to tušili, nešli by tam. Dnes to není tak radostná práce, jaká to byla, když jsme přišli v devadesátém roce. Teď je všechno příliš svázané nařízeními, nesmyslnými zákony. A to není v pořádku , samosprávě se nedýchá dobře. Musíme se zabývat věcmi, které obci nic nepřinesou místo toho, abychom měli opravdu čas věnovat se občanům. Dřív jsem měl víc času zajít mezi lidi, popovídat si s nimi, poslechnout si je. Dnes člověk sedí několik hodin denně u počítače a vyřizuje věci, které mnohdy k ničemu nejsou. Celých 26 let jsem lidem naslouchal. To, co jsem za 26 let zrealizoval, spousta těch nápadů nebyla mých, tím jsem se nikdy nechlubil, pocházely od lidí. Já jsem měl jen tu čest jejich nápady ve Vlčnově realizovat.

Šel byste znovu do komunální politiky, kdybyste měl dnešní zkušenosti?

Pokud bych neměl žádnou zkušenost, tak bych do komunální politiky šel. Pokud bych měl dnešní zkušenost, tak bych to velmi pečlivě zvažoval. Protože každý z těch lidí, kteří jsou na radnici, riskuje i svůj majetek. Vám se může zdát, že děláte úplně všechno dobře, dokonce vám to potvrdí dva auditní orgány, pak ale přijde třetí kontrola s názorem, že si vytvořil jiný právní názor a že máte nepředstavtelný problém. Abyste se z něj vysekal, tak se může stát, že se soudíte několik let, žijete v absolutní nejistotě, co s vámi vlastně bude. V České republice existují konkrétní případy. Spolupracujeme s právničkou Zwyrtek- Hamplovou a ona nám na posledním semináři uváděla příklad, kdy bylo podáno trestní oznámení a starosta byl odsouzen za to, že způsobil škodu obci, ale škoda byla vyčílena částkou nula. Ten blázen, který starostu žaloval, se dokonce dvakrát odvolal, napotřetí to bylo bez možnosti odvolání ukončeno. I takové paradoxy se mohou lidem ve samosprávě stát. Soud trval tři roky, takže starosta žil tři roky v nejistotě.

Teď budete čtyři roky na kraji. Vrátíte se poté na vlčnovskou radnici?

Je to hodně daleko. Když si vzpomenu, jak jsem přišel na úřad do Vlčnova, ještě tři měsíce před volbama v roce 1990 by mě nenapadlo, že bych odešel ze své původní profese (jsem vyučený stolář). Nebyl jsem ten typ, který by systematicky šel za vytyčeným cílem – teď budu místostarostou, teď budu starostou. Ono to přicházelo bez mého přičinění,a já jsem to pouze přijímal. K mému velkému překvapení mi bylo několikrát řečeno, že jsem zcela jistě nepočítal s tím, že bych mohl být uvolněný člen krajské rady. Když jsem přijal roli jedničky na kandidátce ODS, ptali se mě, jaký mám vytyčený cíl. Já jsem to přijal v době, kdy ODS měla v průzkumech veřejného mínění dvě procenta, takže byla hluboko pod hranicí volitelnosti. Tehdy jsem si slíbil, že se pokusím udělat všechno pro to, abychom překročili pětiprocentní hranici. To byl můj cíl. Podařilo se to, z 2,3 jsme to vytáhli přes pět procent.

Myslíte si že za úspěchem stojí i vaše osoba a to jak vás lidé v regionu znají?

Vždycky jsem chodil mezi lidi. Za jeden ze svých nejsilnější povahových rysů považuju to, že jsem se naučil naslouchat lidem. Dnes by všichni chtěli hovořit, ale je málo těch, kteří by naslouchali. Já odcházím z prostoru, který mě má rád. Když jsme s paní místostarostkou kandidovali ve volbách, společně, získali jsme víc než 50 procent hlasů. Přesto jsme si nikdy neuzurpovali právo vládnout sami, ale vždycky jsme vládli v trojkoalici. Potom se začala profilovat skupinka lidí proti nám. Přestože nemám ve Vlčnově jediného příbuzného a ani manželka odsud nepochází, přesto mě, naplaveninu, Vlčnovjané do takové míry podporovali. Kromě prvních voleb jsem měl vždycky nejvyšší počet preferenčních hlasů. Musel jsem si své postavení zasloužit. Na druhou stranu to má i výhodu, nikdo mě nemůže osočit z toho, že ve Vlčnově někomu nadržuju. Myslím, že i při krajských volbách lidé vnímali, že Honza Pijáček z Vlčnova není nějaký náfuka a že se vždycky choval slušně. A když něco řekl, tak to vždycky platilo. To mě naučil tanínek. Ten vždycky říkal: "Než něco slíbíš, tak přemýšlej a když něco slíbíš, tak to splň".

Zmínil jste, že nejste Vlčnovjan. Za život jste bydlel v několika obcích na Slovácku…

Hodně jsme se stěhovali, protože tatínek patřil v 50. letech do skupiny politických vězňů, kteří byli obviněni, odsouzeni a zavřeni. Tatínek byl sedm let v uranových dolech v Jáchymově, rok byl ve vazbě, takže osm let byl zavřený. Maminka ho poznala jako svobodná dívka, osm let na něj čekala, teprve pak si ho vzala. Kvůli tomu jsme se hodně stěhovali, protože tatínek byl "nepřítel lidu". Narodil jsem se v Ostrožské Nové Vsi, pak jsme se odstěhovali do Bojkovic na zámek Světlov, kde maminka pracovala v mateřské školce, odtud do Bzové a pak zpět do Bojkovic na sídliště.

Teď považujete za svůj domov Vlčnov?

Narodily se tam všechny tři děti, postavil jsem si tam vlastníma rukama dům a zasadil jsem si stromy v sadu, se synama jsem si postavil udírnu. Cítím se ve Vlčnově doma, tam jsem vlastně prožil největší část svého života.

Postavili jsme základní kámen v novodobé historii Vlčnova, ať už to bylo v duchovní nebo hmotné rovině. Přál bych si, aby ty následující generace politiků navázaly na to, co jsme udělali my. Seznámili jsme se totiž z hlubokou historií Vlčnova. Uvědomili jsme si, co je cenné. Chtěl bych, aby na těchto základních kamenech stavěli dál a pokračovali v cestě, ale se znalostí historie. Protože kdo nezná svou historii, může se dopouštět spousty omylů, které mohou být fatální a mnohdy třeba i nevratné.

Když zbilancujete své působení ve Vlčnově. Co se vám na radnici nejvíc podařilo?

Nebudu jmenovat stavby, to není pro život komunity až tak podstatné, i když je to pěkné. Chtěl bych zmínit dvě nehmotné věci. Jednou z nich je fakt, že jsme zavedli setkávání místních spolků. Do té doby si každý spolek hrál na svém vlastním písečku, snažil se z obecního rozpočtu utrhnout pro sebe. Nám se podařilo srovnat to do jedné lajny, kdy si na setkání spolků každý připraví krátký referát, o tom, co se za rok podařilo a nastíní, co by chtěli do budoucna udělat. Na druhém setkání jsme zjistili, že si spolky najednou začínají vážit jeden druhého, protože mnozí do té doby nevěděli, co ten druhý dělá. Začali mezi sebou spolupracovat, což do té doby nebylo běžné. Druhá věc je samozřejmě zápis jízdy králů na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Pro mě to bylo skoro šest let usilovné práce. Vzhledem k tomu, že nejsem Vlčnovjan, měl jsem určitý odstup, na rozdíl od místních, kteří to brali jako samozřejmou věc. Já jsem už tehdy cítil, že je to jedinečná záležitost, a že Vlčnov je právě tímto starobylým obyčejem jedinečný v rámci celé České republiky. Zápis potvrdil, že je to ještě vzácnější věc, protože je to unikátní v rámci celého světa. Když jsem se podíval, do jaké společnosti míříme, byl jsem ohromený. To jsou opravdu klenoty, pokladnice nehmotné kultury světa. Byl jsem rád, že tam jsou zapsaná i ta další místa. Na seznamu se ocitl celý královský trojúhelník (Kunovice, Hluk a Vlčnov): tyto tři obce tvoří na mapě nepravidelný trojúhelník.

Už jsem v předchozímtextu zmíni, že jsem zhotnil věci, které z velké části vymysleli Vlčnovjané. Jen jsem realizoval jejich, ale i svoje sny. Z toho hmotného si asi nejvíce považuji tvorbu veřejného prostranství, které má jeden rukopis, ať už to byla zeleň nebo inventář. Spolupracovali jsme s Ing. Alenkou Vránovou. Vážím si toho proto, že veřejné prostranství užíváme všichni. Když postavíte čističku za 50 milionů, za 14 dní si toho nikdo nevšimne. Ale na veřejné prostranství rozmístíte za 50 tisíc lavičky a má to hned ohlas. Rozhodli jsme se pro netradiční přístup, řekli jsme lidem, ať si sami zvolí, kde chtějí lavičky mít. Vlčnov má od středu 1,5 kilometru na horní a 1,5 kilometru na dolní konec. Obyvatelé, kteří špatně chodí a potřebují se dostat z jednoho konce na druhý, si potřebují během cesty odpočinout, takže abychom jim umožnili aktivně žít, jsou lavičky rozmístěny podle jejich přání.

Do kroniky roku 2000 jsem psal úvod a měl jsem tam tehdy přání. Velké prostředky se investovaly do vědeckotechnického rozvoje a moje neskromné přání tehdy bylo, aby se část těch prostředků investovala do humanizace lidského rodu, protože pak by se nám všem žilo na světě lépe.

Opouštíte něco, co vám bude chybět?

Zůstanu v zastupitelstvu a pokud budou mít kolegové zájem, zůstanu i v radě, abych mohl do konce volebního období s něčím pomoct. Pro mého nástupce bude určitě dobře, že do toho nespadne jako do ledové vody, ale bude tam někdo, kdo mu bude moct poradit nebo ho nasměrovat. Bude mi chybět realizační práce, chodit se dívat na stavby a podobně. To na úřadě ve Zlíně není. Nejsem člověk, který by seděl jen v kanceláři. Už teď jezdím a seznamuji se s problémy, které obce mají, abych si mohl udělat názor. Bude mi chybět každodenní kontakt s lidmi z Vlčnova. A bude mi chybět i šikovný tým lidí z vlčnovské radnice. A také častější kontakt s Mikroregionem Východní Slovácko, který jsem s Petrem Gazdíkem spoluzakládal.

Přibližte lidem, co budete na kraji dělat?

Mám ve správě jeden konkrétní dotační titul, a to je program obnovy venkova, týká se obcí do 2000 obyvatel. To je prostor, kterému rozumím, který znám za těch 26 let a vím, jaké má potřeby. Dále mám na starosti správu dotačních titulů, dáváme tam pozor, aby se dotační tituly nepřekrývaly. Tam jsem hned po nástupu vytvořil novou věc – takzvané dvojí návěstí. Když krajská rada schválila dotační tituly, tak jsem o tom informoval všechny starosty s tím, že u každého dotačního titulu bylo jméno úředníka, který má danou dotaci na starost. A druhé návěstí je informace, že zastupitelstvo schválilo finančí prostředky. Je to takové upozornění: už se připravte, už se budou podávat žádosti. Potom mám na starosti cestovní ruch. Postupně objíždím všechna významná místa a osobnosti, které se pohybují v oblasti cestovního ruchu. Poslouchat jejich názory, zkušenosti i strasti. Na to se těším, to je práce v terénu.

Při práci na radnici jste pod drobnohledem a práce se neobejde bez kritiky. Ve Vlčnově existuje Radio Ulambátar, které kritizuje. Bral jste to jako „nutné zlo"?

Jednu dobu to bylo tak moc nepříjemné, že jsem uvažoval nad tím, že odejdu z radnice. Urážky byly velmi sprosté, autoři útočili nejen na moji osobu, ale také na děti, manželku. Dokonce jeden z členů rady, který byl také atakován, tehdy odešel a to i ze zastupitelstva. Pak jsem si uvědomil, že právě toho chtějí kritici dosáhnout, nebyla to žádná konstruktivní kritika, jen urážky. Nakonec jsem si to musel srovnat v hlavě, ale bylo to hrozně bolestivé období a nepracovalo se mi v tom prostředí dobře. Dnes, s odstupem času, můžu říct, že jsou to chudáci, kteří si zaslouží jen politovaní, protože nikdy nic pro Vlčnov neudělali. Když autor zmíněného rádia kandidoval jako lídr jedné z kandidátek, propadl se z prvního místa na místo nevolitelné. Takže lidi mu jasně dali najevo, co si o něm myslí. A to důležitější než to, co si o něm myslím já.

Radio Ulambátar vás například kritizovalo za to, že nadužíváte kroj, co si o tom myslíte?

Nevím, jak k tomu přišli. Starostenský kroj, který je ve vlastnictví obce, bude moci využívat i můj nástupce. Na jízdu králů přece nepůjdu v obleku a nebudu mladým říkat, jak to vypadá hezky, když jsou oblečení v kroji. Oblékám si ho na krojový ples. Občas jsem byl v kroji i na Božím těle. Měl jsem ho samozřejmě na sobě ve Strážnici na pódiu, když nám předávala ministryně kultury kopii dekretu, o zapsání jízdy králů na seznam UNESCO. No a když se uváděla na trh publikace mikroregionu Východní Slovácko v Brně na Regiontour, tam byli všichni starostové v kroji, stejně tak I na Slavnostech vína v Uh. Hradišti. Neuvědomuju si, že bych chodil v kroji do práce nebo nakupovat. Je evidentní, že pokud si obléknu kroj pětkrát do roka, že ho využívám jen při nejslavnostnějších příležitostech. Myslím, že to je přiměřené.

Letos budete poprvé na jízdě králů jako host. Bude to pro vás jiné?

Bude to jiné, protože když jsem byl na radnici, věnoval jsem se hostům. Nikdy jsem neviděl pořady jízdy králů, protože jsem neměl tu možnost. Teď se rád podívám na programy, které budou připravené.

Jan PijáčekNarodil se před osmapadesáti lety v Ostrožské Nové Vsi. Je vyučený stolář. Na Vlčnovské radnici působí od roku 1990, od roku 1998 jako starosta. V roce 2016 byl zvolen do rady Zlínského kraje.

Autor: Blanka Malušová

13.1.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Mrazy se vrátily. V noci naměříme místy až –18 °C

Přípravné utkání 1.FC Slovácko (v bílém) vs. Prostějov na umělé trávě ve Starém Městě.
10

Slovácko nadělilo Prostějovu tři branky. Gólů mělo být víc, řekl trenér

Polonézu zatančili školáci v Dolním Němčí v červeno bílo černé barevné kombinaci

Dolní Němčí – V nádherně vyzdobeném sále Kulturního domu v Dolním Němčí předvedlo v sobotu 14. ledna své taneční umění pod vedením Simony Synčákové a Šárky Doškové celkem 21 párů tanečníků – deváťáků. Konal se tam totiž tradiční ples SRPŠ.

Dominik Kunca Slovácko neposílí, Košút trénuje individuálně

Uherské Hradiště – Slovenský ofenzivní záložník Dominik Kunca, který usiloval o angažmá v 1.FC Slovácko, tým neposílí. „Rozhodli jsme se tak proto, že hledáme hráče, který by byl okamžitou posilou do základní jedenáctky.

Zloděj z chalup ve Zlámanci ukradl starožitné hodiny i klobásy

Zlámanec – Nezvaný host, který zavítal do rekreačních chalup ve Zlámanci, ukradl mimo jiné i dvoje starožitné hodiny či klobásy. Po pachateli, který od 8. do 16. ledna vnikl do celkem pět objektů, pátrají uherskohradišťští policisté.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies