VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Bojovnice za svobodu Anna Honová: Grebeníček měl ulízané vlasy a zlé oči

Uherské Hradiště - Každé pondělní dopoledne tráví dlouholetá bojovnice za svobodu Anna Honová v hradišťském domě „u atlasů", v sídle místní Konfederace politických vězňů. Je drobná a mluví tiše. I v pětaosmdesáti letech přesto jasně.

27.4.2012 1
SDÍLEJ:

Anna HonováFoto: DENÍK/Petra Kučerová

A i když při vzpomínkách často zabloudí pohledem z okna do jarního slunečného dne, nevyhýbá se při povídání ničemu, co tak negativně ovlivnilo její život. Dnes už je jednou z mála pamětnic, která mimo jiné na vlastní kůži zažila hrůzy uherskohradišťské věznice.

Co je náplní vaší práce v Konfederaci politických vězňů?

Už jsme tady dvaadvacet let, tak jsme toho udělali hodně. Pořád se sdružujeme a navštěvujeme bývalé vězně, pokud jsou staří a nemocní. Pokud někdo zemře, podáváme zprávu do Prahy. A samozřejmě se zúčastňujeme akcí města, teď bude třeba výročí osvobození. Každý květen máme celostátní setkání, kde vzpomínáme na všechny padlé.

Děláte ale i přednášky a osvětu mezi mládeží…

To samozřejmě taky. Chodíme do škol po celém kraji, pokud mají zájem. Například škola UNESCO, teď jsme byli na hradišťském gymnáziu, studenti dokonce jeli do Muzea třetího odboje v Příbrami. Pro ně je to velká příležitost, jsou to čtvrťáci, potenciální voliči. Jezdíme i na Slovensko.

Říká dnes ta historie ještě něco mladým lidem?

Samozřejmě. Nejlepší odměna je, když vám po přednášce řeknou, že komunisty volit nebudou.

Co říkáte na to, že komunistům v poslední době zase stoupají preference?

To je vždycky všude ve světě, když se dělají nepopulární reformy. Ale oni, když nejsou u moci, tak se hlásí k demokracii. A jakmile se k moci dostanou, je to všechno jinak. Komunisti jsou stále stejní. Byli takoví, jsou a budou.

Vy jste coby dítě žila s rodinou v Uherském Brodě v židovské čtvrti, i když jste nebyli židovská rodina…

Tam žila spousta křesťanů. To nebylo ghetto, bylo to promíchané. Tatínek tam koupil dům.

S místními Židy jste se hodně sblížili. Jaký byl tehdy jejich život?

Já jsem je třeba učila, protože nemohli chodit do školy. Takže to, co jsem se naučila já, jsem jim pak předávala. Nesměli do knihovny, mohli jen do pěti hodin do obchodu, tvaroh byl pro ně nepřístupný.

Cítila jste, že něco v přístupu k nim není v pořádku?

Samozřejmě. Chodila jsem do Hradiště do školy, a když jsem se jednou vrátila, celé tři ulice byly obstoupené gestapem. Holky, které jsem znala, jejich maminka samá krev. Měla jsem strach jít domů a čekala jsem venku, rodiče mě potom hledali. Viděla jsem dvouleté děti, jak si nesou nočníčky přes rameno, říkala jsem mamince zachraňme je! Ale to nešlo. Všichni nakonec zůstali v koncentráku, všechny moje kamarádky. Vrátil se jen jeden, jmenoval se Bruno.

Jak vzpomínáte na osvobození po druhé světové válce?

To jsem byla v Luhačovicích. Ty byly osvobozené ruskou armádou a vzpomínám si na to dobře. Byli jsme schovaní ve sklepě a asi ve čtyři hodiny odpoledne přišli pro nás. Byli jsme nadšení, byli jsme šťastní.

Byla pak realita taková, jaké bylo při osvobození vaše očekávání?

V Brodě ano. A i když jsem byla pak v Praze, bylo tam velké nadšení. Lidi zvedali tramvaje, jak byli šťastní.

Když jste pracovala ve čtyřicátých letech v Praze, setkala jste se se spoustou významných osobností…

Bydlela jsem u vnučky Evangelisty Purkyně, paní Pokorné-Purkyňové. Sama byla malířka, její otec byl malíř. Měla velký byt, takže jsem tam mohla bydlet. Scházeli se tam na posezení vzácní lidé. Nataša Gollová, herci Národního divadla, Anička Masaryková. A já jsem mohla přisednout a obsluhovat u čaje. To byla univerzita života.

O čem si povídali?

Beneš, Tomáš Garrique Masaryk… Beneše jsem na vlastní oči viděla, když projížděl po Karlově mostě s celou suitou. To pro nás byl někdo. Naděje, že bude pokračovat republika dál.

Vaše rodina velmi obdivovala také ideály Masaryka. Které z jeho myšlenek pro vás mají největší význam?

Pravda vítězí. (Odmlčí se) Ale taky to, že bude dlouho trvat, než se demokracie zabydlí. Říkal padesát let. Teď je to dvacet. Věřím, že právě ta mladší generace tomu pomůže. Masaryk často jezdil i přes Brod, protože byl poslancem za tento kraj.

Vy jste zažila hradišťskou věznici, když jste byla odsouzena za opisování a šíření letáků…

Dvaadvacet měsíců.

Byl ten pobyt takový, jak vidíme v médiích a dokumentech, nebo to bylo jiné?

Bylo to takové. Bylo to hrozné. Grebeníček je dnes mrtvý, čili ani nebyl odsouzený a trestu se nedočkal. Byl to hrozný člověk, já si ho pamatuju. Chodbařila jsem, takže jsem se setkávala s bachaři. Měl zlé oči, naleštěné holínky, černé ulízané vlasy. Sám se přiznal, že ty lidi tak třískal. Teplá, studená voda, nechali je pochodovat po chodbě celou noc. Všechno je to pravda.

Co bylo na věznění nejhorší? Fyzická bolest, psychické týrání, odloučení od rodiny, ponížení?

To víte, že pro ženy, které měly děti, to bylo strašné. Kolikrát tam byly roky a jejich děti je po návratu ani nepoznaly. A to ponižování, to bylo strašné.

Dnes se zase mluví o budoucnosti věznice. Co by se s ní podle vás mělo stát?

My jako Konfederace usilujeme o to, aby v části bylo muzeum. Protože věznice je v tak surovém stavu, v jakém jsme ji opustili. To už nikde není. Jinde už jsou věznice upraveny podle evropských parametrů. Chceme, aby část takto zůstala zakonzervovaná. Jsme blízko Slovenska, tak by to bylo i pro ně zajímavé.

Za svoji činnost jste získala medaili Za zásluhy o stát i čestné občanství Uherského Brodu…

Tak to víte, že od pana prezidenta mě to potěšilo. Ale říkám si, že třeba zrovna někoho nenominovali, kdo udělal ještě víc. No a v Brodě, tam ví, že jezdím po školách. Některé děti třeba žijí v rodinách, kde se říká, že za komunistů to bylo lepší. Takže dotazy děláme i anonymně, aby neměly problémy. Na přednášce na gymnáziu bylo úplně plno a jeden dotaz střídal druhý. A můžu vám říct, že to není marné. Není.

Kdo je Anna Honová

- narodila se 8. 8. 1926 v Uherském Bodě

- absolvovala ekonomickou školu v Uherském Hradišti, pracovala jako účetní a pokladní

- v Praze se potkávala s představiteli tehdejší pražské inteligence, která formovala její vlastenectví

- koncem 40. let, když pracovala ve firmě Raciola, byla spolu s dalšími obviněna z maření vyšetřování, ze sdružování s jinými činiteli proti republice a z rozšiřování protikomunistických letáků

- ve vazbě a věznici v Uherském Hradišti a v Brně strávila 2,5 roku

- v roce 1968 spoluzakládala organizaci K 231, tedy klub bývalých politických vězňů, a byla opět předvedena k těžkému výslechu na StB

- dnes je jednatelkou Konfederace politických vězňů v Uherském Hradišti

- její manžel Milan Hon byl taktéž bývalý politický vězeň, odsouzený na 16 let nesvobody za výzvědné aktivity prováděné v rámci ilegální skupiny Skřivánek, převážnou část trestu si odpykal v jáchymovských dolech a byl propuštěn v rámci rozsáhlé amnestie v roce 1960, zemřel v roce 1984

- má syna, který pracuje jako psycholog, a dceru, která je ředitelkou ZŠ

PETRA KUČEROVÁ

Autor: Redakce

27.4.2012 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Den bez aut. Ilustrační foto

Na dnu bez aut v Uherském Hradišti uskuteční zajímavý pokus

Soudní síň. Ilustrační foto.

Pětičlenná skupinka se zpovídá z vydírání podnikatele z Prakšic

Stavbou roku je areál na Rochusu, ČSSD se to nelíbí

HLASUJTE V ANKETĚ / FOTOGALERIE / Jediný kandidát, soubor staveb na Rochusu, se letos přihlásil do soutěže o stavbu roku v Uherském Hradišti. Udělení ceny přesto vyvolalo hodně zlé krve, neboť opoziční ČSSD se vítěz vůbec nelíbí. Podle starosty Stanislava Blahy (ODS) je ale ocenění ve správných rukou.

Zdravotnictví čeká velký třesk. Síť nemocnic prořídne

Nic podobného se prozatím žádnému z českých ministrů nepodařilo, přestože si to všichni přáli: koncentrovat lékařskou péči do velkých nemocnic. Zrušit část malých špitálů nebo je změnit na léčebny dlouhodobě nemocných je totiž politická sebevražda.

Tipy Deníku, kde a jak si užít víkend

Vyberte si z naší nabídky kulturních, sportovních a společenských akcí. Kompletní servis akcí naleznete v tištěné verzi pátečního vydání Slováckých novin.

Houbaři „očesal“ zloděj audi, škoda je 300 tisíc

Sbírání hub se pořádně prodražilo dvaatřicetiletému muži, který v úterý 19. září dopoledne vyrazil do lesa nedaleko místní části Bojkovic Bzové.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení