Pokud se nemýlím, v Uherském Hradišti dnes žijete a máte tady studio. Jak vnímáte tohle město z pohledu architekta?
Hradiště je příjemné město s bohatou historickou a kulturní tradicí. Na svou velikost disponuje velmi dobrou vybaveností a slušnou dopravní dostupností. Vše je zde poměrně blízko. V porovnáním s většími městy mě vždy udivuje jak rychle se dá přesunout z bodu A do B. Jsou zde kvalitní sportoviště, parky, spousta kulturních akcí včetně Letní Filmové Školy, která město naplní životem. Velkým problémem, ale je nedostatek stavebních pozemků pro rodinné domy. Těch pár pozemků, které se přímo v Uherském Hradišti nabízí mají vyšroubované ceny na úroveň okrajových pásem Prahy nebo Brna.
Je v Hradišti nějaký architektonický skvost, který obdivujete a třeba vás i inspiruje?
Několik slušných budov se tu dá najít, ale inspiraci bych zde zrovna nehledal..
Architektura je jistě provázána s designem, uměním i funkčností. Umí s tím podle vás města dohromady pracovat?
Není to vůbec jednoduché, ale konkrétně v Hradišti vidím snahy o revitalizaci veřejného prostoru. Centrum města je, až na Masarykovo náměstí, zrekonstruované, doplněné o mobiliář a osvětlení. Konkrétně design do městského prostoru vstupuje především prostřednictvím laviček, odpadkových košů, lamp veřejného osvětlení atd. Je škoda, že alespoň centrum města nemá jednotný styl mobiliáře, osvětlení a také dlažby. Ale uvědomuji si, že to není snadné, protože rekonstrukce jednotlivých prostranství a ulic vznikala v průběhu dvou desetiletí. Nebylo zcela možné předepsat a udržet jednotný design.
Co je podle vás potřeba v Hradišti vylepšit, vidíte ve veřejném prostoru nějaké zásadní nedostatky?
Zbývá dořešit samotný střed města – Masarykovo náměstí. Je to nejdůležitější prostor města a mimo jiné i díky spojnici vlakové – autobusové nádraží, přes něj denně projde nejvíce lidí. Jsou zde nejvýznamnější stavby, ať už kostel, radnice nebo pošta. Náměstí by mělo dostat nový povrch a architektonickým pojednáním by i nadále mělo být koncipováno jako hlavní shromaždiště města.
Hodně se v poslední době mluví o vzhledu předzahrádek restaurací a barů. Patří podle vás k modernímu stylu měst?
Určitě ano, předzahrádky jsou výrazné městotvorné prvky, které naplňují město lidmi. Ti potom svou přítomností oživují bulváry a náměstí. Městský život více pulsuje.
Jaké předzahrádky už takzvaně hyzdí vzhled města? Je něco co už je za hranou a do center zkrátka nepatří?
Nedá se to lehce paušalizovat, záleží případ od případu. Člověk s vkusem to ale pozná na první pohled.
Jak by mělo podle vás vypadat ideální venkovní posezení tak, aby bylo pěkné, moderní i funkční?
To už bych asi přímo navrhoval, kdybych měl plně odpovědět. Osobně jsem pro moderní formu a materiály.
Měla by platit jednotná pravidla, která by udávala podobu předzahrádek?
Obecně nejsem pro takové striktní diktování podmínek. Většinou totiž úředník, který se bude snažit konkrétní problematiku postihnout do několika vět či ustanovení, nepřijde na všechna možná řešení.
Ta by přitom mohla být vhodná, ale jsou již za hranicí vypsaných podmínek. Potom vždy nastává problém se schvalováním a nakonec může vzniknout „paskvil", který se vlastně nelíbí nikomu a nepřináší žádnou kvalitu. Na druhou stranu by, ale „lidová tvořivost" měla být nějakým způsobem kontrolována a schvalována.
Letní sezonu restauratérům prodlužují venkovní ohřívače vzduchu či různé zástěny, které uzavírají prostor, je to trend, který schvalujete?
Vždy záleží na provedení, ale uživatelsky je to určitě příjemné a prodlužuje se tím provoz dané zahrádky. Obecně se dá říct, že venkovní posezení je výrazným benefitem, které přitahuje zákazníky. Současně, provozovatelům zajišťuje příjmy na chudší období sezony. Je to jako s uzavíratelnými bazény, ne vždy to jsou skvosty lahodící oku, jsou ale praktické.
Ve kterých evropských městech by se čeští restauratéři mohli v tomto směru inspirovat?
Určitě ve Francii nebo v Holandsku, ale nemusíme chodit daleko – třeba ve Vídni.