V raně oživlé středověké vesnici se dvě hodiny po poledni strhla mezi palisádami slovanského hradiště krvavá šarvátka těžce i lehce oděných bojovníků. Ti byli ze skupin oživlé historie Velesova lidu z Kunčic, Velkomoravanů, Orcae Ita z Hradce Králové a Gunnar z Olomoucka.

„Po bitvě na návsi slovanské vesnice předvedly zúčastněné družiny divákům ukázky výcviku i jednotlivé souboje. Uskutečnil se i trénink šermu s meči, kopím a sekerami,“ upřesnil Martin Bílý ze skupiny Orcae Ita. Jak dále prozradil, seskupení, kterému velel, se za poslední tři roky prezentovalo v moderském skanzenu už podesáté.

Ztvárnění fiktivní vojenské šarvátky zaujalo nejvíce školáky, pro něž byl ve slovanské vesnici po celý třetí červnový týden připraven program s názvem Život na Velké Moravě.

„Jsem ráda, že osmatřicet dětí a devět dospělých z farnosti Provodov se mohlo této akce, která byla vyplněna řemeslnými bloky, zúčastnit,“ pochvalovala si vedoucí výletníků Jana Černá. Stejný názor sdílela i řada dalších návštěvníků skanzenu, kteří si do něj našli cestu.

Účastníky oslav zaujala i přednáška Rostislava Rajchla z uherskobrodské hvězdárny o historii astronomie Slovanů. „Zmínil jsem se kupříkladu o pozorování Měsíce a o měsíčním kalendáři, který vznikl na území jižní Moravy zhruba před třiceti tisíci lety. Pak jsem lidem povídal o rondelech či o orientaci někdejších hrobů nejen na Slunce, ale i na Měsíc,“ shrnul stručně některé body své přednášky Rajchl.

Zlatým hřebem víkendové slavnosti byla v sobotu po setmění ukázka slunovratového rituálu ohně a plodnosti ve stylu dávných pohanských obřadů. Ta proběhla za použití detailně propracovaných historických kostýmů a rekvizit. Oslava letního slunovratu, při níž se na návsi slovanské vesnice tančilo, zpívalo a skákalo přes ohňové jazyky, symbolizovala především ochranu proti všemu zlému, zrození nového čistého života, čas začátku a lásky k bohům, lidem, rodu i přírodě.

V neděli před polednem předvedli členové zúčastněných skupin ukázku staroslovanské svatby, která byla pomyslnou tečkou za slavnostmi slunovratu. Škoda jen, že se jich kromě dopředu nahlášených škol zúčastnilo velice málo občanů.

„Osobně jsem zklamaný nezájmem lidí z Modré a Velehradu o tuto neopakovatelnou kulturu, kterou mají doslova za humny, a nenajdou tu cestu, aby se na oslavy slunovratu přišli podívat. A to mě štve,“ neskrýval rozčilení archeolog Luděk Galuška.

Zdeněk Skalička