„Tohle je náš signál. Když pustíme hudbu, děcka všeho nechají a rychle se seběhnou na domluvené místo. Je to mnohem účinnější, než řvát na celé kolo," potvrdila vedoucí tábora Petra Malíková z Domu dětí a mládeže v Hranicích. Právě tato organizace tábory ve Valašské Bystřici pro kluky a holky od sedmi do patnácti let každoročně pořádá. Letos už po dvaadvacáté.

Hudební podnět na děti evidentně zabírá. Ještě před chvílí prázdná travnatá plocha se totiž okamžitě ze všech stran začíná plnit malými táborníky. Letošní tábor se odehrává ve stylu Divokého západu, ovšem ne každému se vybraná trampská skladba zamlouvá. „To už i minulý rok hrála lepší písnička. Tahle je nejhorší, co kdy na Mraveništi byla. Radši bych tu slyšela Shakiru, Pitbulla nebo Xindla X," vyjmenovávají některé holky své oblíbené interprety, zatímco si pohrávají s typickými kovbojskými klobouky.

Celé včerejší dopoledne na Valašsku rámuje krásné letní počasí. „Je to mnohem lepší než v neděli, kdy panovalo hrozné vedro. Kéž by nám to vydrželo i v dalších dnech. Je fakt, že tady v údolí mezi lesy vydrží škaredé počasí déle než jinde," přemítá hlavní vedoucí Lenka Fedorová.

Na třicet devět dětí, které se z Hranic a okolí v neděli vydaly do podhůří Beskyd, dohlíží společně s dalšími třemi kolegy.

Když ovšem na startu nového týdne vysvětluje týmům rozděleným do čtyř „barevných" skupin první úkol, ne každý adresát ji vnímá pozorně. Někteří jedinci zřejmě samou radostí nemohli při premiérové noci v táboře usnout, což dokázaly jejich pomalejší ranní reakce při kolektivním malování papírového koně. „Jde to pomaleji, ale postupně se zapojují skoro všichni," oznamuje v klidu šéf skupinky „béžových" Bohumil Kristek, i když štětec s barvou drží v ruce jen on.

Děti už vynaloží mnohem více energie při krátkém pochodu do blízkého lesa. Mezi jehličnany na ně čekají první pohybové soutěže a kovbojského ducha většina prcků nezapře ani při akci. „Radši si vezmu tu velkou pistol, v té druhé mám už stejně málo nábojů. Na loupežníky jsem teď připravený," prozrazuje ještě před zahájením túry malý Štěpán Haščák z Hranic. Ostatní kamarádi z chatky mu jednoznačně přitakávají a nezůstávají pozadu. „Ty klobouky si určitě budeme brát, i když pojedeme na nějaký delší výlet. Třeba na hrad Hukvaldy," shodují se závěrem.

Bohumil Kristek má jasno: Děti se hýbat musejí, to je moje zásada

I osmileté děti mu tykají a oslovují jej důvěrně „Bobe". Bohumil Kristek plní funkci vedoucího tábora už dvanáctým rokem v řadě a vzájemné tykání s malými dětmi se mu prý za léta praxe osvědčilo. „Mám s tím dobrou zkušenost. Je to takové bezprostřední, a pokud některé dítě něco trápí, i díky tomuhle vůči mně necítí žádnou bariéru," vysvětluje v rozhovoru.

Letošním tématem tábora ve Valašské Bystřici je Divoký západ.

Dá se takto udržet autorita mezi dětmi?

Určitě dá. I když jsem ve věku, kdy bych těm dětem mohl dělat dědu, žádný problém v tom tykání a důvěrnějším oslovování nevidím. Osvědčilo se mi to a pořád to dobře funguje.

Liší se nějak dnešní děti od těch, které jste tady zažil poprvé?

Ani bych neřekl. Samozřejmě nějaké odlišnosti by se našly, vyrůstá se v jiné době, ale jsou to prostě pořád děti. Jejich chování se do značné míry odvíjí od zvoleného programu, na něm hodně záleží. Pokud je někdo počítačový maniak, tak tady na to zapomene. Vžije se do úplně nové role.

Každý rok má zdejší tábor jiný nádech. Letos je ústředním tématem Divoký západ, předloni to byly olympijské závody. Proč je téma tak důležité?

Pro děti je to změna. Jsou nuceny se vcítit do jiné doby. Pokaždé ale program zahrnuje pohybové aktivity a nějakou výtvarnou a ruční činnost, v tom se ročníky neliší. Zvolený program by měli vedoucí sestavit tak, aby navazoval na dané téma. Takže spíše oni s tím mají trošku více práce.

Letos máte v táboře Mraveniště čtyřicet dětí, což je méně než v minulosti…

Vloni jich tady bylo padesát pět, ale bývaly doby, kdy dětí jezdívalo i více než sto. Ty časy jsou ale nenávratně pryč. Částečně je to problém ekonomický, protože výjezdový tábor stojí o něco více než tábor příměstský. Je to asi i o tom, že rodiče nechtějí děti pustit vyloženě z domu, a proto jim příměstský tábor více vyhovuje. To jsou asi ty hlavní důvody. Někoho může ovlivnit i fakt, že tato základna je přeci jen trošku starší. Třeba i někteří rodiče tady dříve jezdívali jako děti. Chtěli by pro své potomky možná o něco větší komfort.

Táborníky máte rozdělené do čtyř skupin. Je to pro vedoucí při organizaci jednodušší?

Určitě ano. Dnešek (pondělí, pozn. red.) jsme začali společným plněním úkolů, které hlavní vedoucí naplánoval do programu. Určitě ale bude čas i na to, aby se každý oddíl věnoval něčemu jinému. Některé odpoledne třeba vyplníme fotbálkem nebo si s dětmi zahraju jiné hry. V plánu je i turistika. Vím, že děti z ní úplně odvázané nejsou, ale moje zásada je, že se pohnout musejí. I když je to kolikrát s malým donucením, později si na to rády vzpomenou.