„Ten je můj," smála se na dotaz, zdali jej nechá v institutu. Vzpomínám na to, jak seniorům na Burešově předala manželka prezidenta koš plný zavařenin a marmelád s jejími vlastnoručně vyrobenými štítky, jak se s nimi zdravila a některé navštívila i v jejich pokojích.

„Nikdy na to nezapomenu a budu to vyprávět ještě pravnoučatům," reagovala na její návštěvu u nich v domově jedna z klientek Zdenka Růžičková.

FOTOGALERIE: První den návštěvy první dámy Ivany Zemanové ve ZL kraji

Jedny z nejdojemnějších okamžiků jsem však prožila v Nemocnici Milosrdných sester v Kroměříži. To když se Ivana Zemanová přišla podívat na některé pacientky na pokojích. Dokázala je pohladit, podat jim ruku, zajímat se o to, jak se mají.

Když v kapli nemocnice pak zpíval pro paní Zemanovou na kůru jeden z lékařů píseň Ave verum corpus, byl to pro mne opravdu silný zážitek.

Těch vzpomínek je mnoho a všechny byly hezké. A jak to vlastně všechno začalo?

Můj pondělní a úterní úkol zněl být v doprovodu manželky prezidenta Ivany Zemanové při jejím oficiálním programu.

Stojím před zlínskou jedna-dvacítkou s ostatními novináři a čekám na příjezd prezidentského páru. V tuto chvíli již vím, že po celou dobu programu první dámy budu součástí jejího doprovodu. Takže budu jezdit i protokolárním vozem.

V tom našem bude se mnou ještě mimo jiné zástupce ředitele hradního protokolu Miroslav Sklenář. Pochází z Bystřice a vlastně i on se tady cítí jako ryba ve vodě. „S ním asi nešlápnu nikde vedle," dělám si starosti s protokolem.

VIDEO ZDE

Po prohlídce výstavy v BAŤOVĚ INSTITUTU a návštěvě domova pro seniory na Burešově už naše malá kolona míří směrem do Luhačovic do hotelu Radyně.

„Jste spokojená?" vytrhne mě z mých dalších myšlenek hlas servírky. „Ano, děkuji," odpovím a žasnu, co se mnou přítomnost manželky hlavy státu dělá. Sedím způsobně, nohy nemám překřížené, ruce na stole. Nehltám a jím po malých soustech.

„No, maminka by ze mě měla radost," myslím si. Ale to už opět nastává chvíle pro mou práci. Pořizuji další fotky paní Ivany Zemanové s personálem a majiteli hotelu a usedám do vozu, který se vydává směr Štítná nad Vláří, do místní lidové knihovny – minimuzea Gabry a Málinky.

I když tato návštěva byla kvůli časovému skluzu krátká, přesto byla o to víc srdečná. Kolona našich tří vozů, doprovázená i vozy policistů, kteří dohlížejí na naši bezpečnost, pak letí dál Zlínským krajem.

„Kolem dokola je vážně krásný kraj," myslím si, ale to ještě neznám Žítkovou. A opravdu, majestátní kopce, lesy, louky a rozeseté domky. Ale to už se spolu s ostatními ocitám v chaloupce po poslední žítkovské bohyni Irmě – v nejzačarovanějším místě našeho kraje.

Paní Zemanovou a paní Mišákovou, která první dámu celou dobu její cesty ve Zlínském kraji doprovází, přivítali majitelé chaloupky manželé Mizerovi. Petr Mizera je úžasný vypravěč, a tak i já mám možnost se seznámit s tímto tajemným místem. Moc se mi tady líbí a dovedla bych si představit žít právě tady.

Pondělní den se kloní v pozdní odpoledne. Před námi jsou ještě dva body oficiálního programu první dámy. Návštěva Útulku pro opuštěná zvířata na Vršavě a slavnostní večeře v hotelu Baltaci ve Zlíně za přítomnosti prezidenta republiky a také významných osobností Zlínského kraje. Teprve v útulku pokládám paní Zemanové svou první otázku. To když si vzala do náručí malé kotě. Zajímalo mě, jestli mají doma kočku.

„To ne, náš pes by ji považoval za hračku, to by nebyl dobrý nápad," usmála se na mě.

V tuto chvíli vím, že je „můj člověk". Vždyť kdo má rád zvířata, musí mít rád i lidi. A to paní Ivana opravdu má. Po celou dobu cesty se zajímá o to, co jí kdo vypráví. Přijela k nám s nastudovanými znalostmi o našem regionu, takže se po celou dobu aktivně zapojovala do rozhovorů se svými hostiteli a kladla jim své dotazy. Dokázala se usmát, pohladit, pochválit anebo si třeba dát i cigaretku. Byla příjemná a bezprostřední a i přesto si dokázala zachovat svou noblesu.

Usmála se i na ředitele zlínské Filharmonie Bohuslava Martinů Josefa Němého. „Proč ne, ráda," byla její reakce na prosbu o jejich společnou fotografii, kdy jí předal krásnou kytici. Tímto okamžikem však má pondělní cesta s první dámou končí.

Ta úterní byla stejně pestrá.

Den jsme začali v archeoskanzenu v Modré, který prezidentský pár navštívil společně. Prezident Miloš Zeman mne nezklamal a opět pronesl svou vtipnou poznámku, tentokrát nad darem, který dostal od starosty obce Modrá Miroslava Kováříka. Prezidentovi věnoval na památku medovinu.

„Až budu sedět v Lánech a studovat materiály, tak si ji dám, abych zvýšil jejich kvalitu," zavtipkoval Miloš Zeman. Pak pokračoval dál ve své cestě. Program první dámy směřoval naše kroky ještě do akvária Živá voda. Později, v uherskohradiš­ťském hotelu Slunce, mám možnost poznat dámy - knihovnice, které získaly ocenění dánského velvyslance za jejich projekt Noc s Andersenem. Tento projekt, jak se později dozvídám, se chytl v celém světě. Proto v Uherském Hradišti mohou být na své knihovnice z Knihovny Bedřicha Beneše Buchlovana Hanu Hanáčkovou a Miroslavu Čápovou náležitě pyšní.

Cesta první dámy vedla dál do Kroměříže. Později, po návštěvě kroměřížské Nemocnice Milosrdných sester, ještě když jsme nastupovali do našich vozů, jsem si všimla jedné pacientky, která stála na balkonu. Opírala se o francouzské hole a vedle ní stál vozík.

„Děkujeme, pozdravujte Prahu a pozdravujte pana prezidenta!" volala a mávala na nás stará paní. Úterní odpoledne je, dalo by se říct, v plném proudu a před námi je poslední ze zastávek Ivany Zemanové. Návštěva kroměřížské Květné zahrady.

„Ještě nejsem uvnitř a už je kolem plno květin," reagovala na kytice, které zde dostala na uvítanou.

„Paní Zemanová s vámi udělá na konci prohlídky rozhovor," naklonil se ke mně Miroslav Sklenář. Vím, jak moc má manželka prezidenta nabitý program, jak je naplánován přesně na minuty, a proto si času, který Ivana Zemanová se mnou stráví, nesmírně vážím. A tak krátce před šestnáctou hodinou usedáme společně ke stolku ve velkém sále Květné zahrady.

Za chvíli jsem již vyčerpala připravené otázky, ale i přesto, do pusy se mi hrnou další a další. Bavíme se o Darcym, což je pes Zemanů, ale také o studijních plánech jejich dcery Kateřiny. Jestli jsem zažila nejpříjemnější chvíli programu oficiální návštěvy první dámy ve Zlínském kraji, pak to byla právě tato.

A nejen pro mne. Jak jsem již řekla: manželka prezidenta Ivana Zemanová vzbudila po dobu své návštěvy nefalšovanou radost ve tváři svých hostitelů. Všichni, kterým věnovala svůj čas, jí oplatili svou vřelostí, upřímností a pohostinností. Dva dny, které Ivana Zemanová dala Zlínskému kraji, byly sice chladné, ale všechny kolem ní hřálo uvnitř srdce a dobrý pocit. Jsem moc ráda, že jsem mohla být u toho.

A nezůstalo jen u tohoto příjemného času. Další den se ocitám v restauraci otrokovického Hotelu Atrium. Čekal mne zde další, nezapomenutelný zážitek…

„Budeš dělat rozhovor s prezidentem v Otrokovicích," zněl rozkaz z redakce, a tak jsem tady. Jaký bude prezident? Bude stejně příjemný jako jeho manželka?

Mé obavy však rozptýlilo podání ruky a jeho úsměv. A tak i s Milošem Zemanem jsem měla možnost strávit nejen určený čas, který se mírně natáhl, ale také si povídat s člověkem, který má náš kraj rád.